Prezident Spojených států Donald Trump promluvil o chystaných dovozních clech na ocel a hliník do USA. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zareagoval, že EU odpoví uvalením 25procentního cla na některé výrobky ze Spojených států včetně ikonických výrobků, jakými jsou džíny Levi’s, motocykly Harley-Davidson a bourbon. Šéf Bílého domu pak zase kontroval, že v tom případě „zavede daň“ na dovoz automobilů z Evropské unie. Přitom USA jsou hlavním odbytištěm motorových vozidel vyrobených v EU. Schyluje se k obchodní válce? Jaké by měla dopady?

Ano, vypadá to na harašení zbraní před obchodní válkou, ale ne každé harašení zbraněmi musí skutečně skončit obchodní válkou. Obchodní válka škodí všem stranám. A právě obavy z obchodní války pro mě osobně byly v době, kdy Trump kandidoval na prezidenta, tím největším minusem jeho kampaně.

Osobně si myslím, že tak zle nakonec nebude, protože u vzájemných výhrůžek to nakonec snad skončí. Ostatně podobně do ztracena šly vzájemné výhrůžky se Severní Koreou před nedávnem. Trump prostě ve volební kampani vytáhl kartu obchodního protekcionismu, ačkoliv ekonomům včetně jeho poradců se z toho ježily vlasy na hlavě. A tak teď chce dát najevo, že „něco dělá“. Poradci se mu očividně snaží obchodní válku rozmluvit, Trump je ale příliš namachrovaný na to, aby si to nechal rozmluvit snadno. Už teď ale mezi řádky dává najevo, že mohou existovat různé kličky a výjimky vůči různým zemím, což zní trochu jako připravování si půdy pro to, aby nakonec obchodní válka nebyla rozpoutána. Uvidíme.

Každopádně pokud by k tomu došlo, byly by důsledky pro evropsko-americkou civilizaci ohromné a z jejich vzájemného ničení se by nejvíc těžily třetí země typu Turecko, Indie, Rusko…

Za další hrozbu pro ekonomiku EU je považován výsledek voleb v Itálii, v nichž získaly většinu hnutí Pět hvězd a Liga severu, které bývají označovány za antisystémové. V komentářích převažuje mínění, že pokud začnou realizovat své předvolební sliby, dojde ve třetí největší ekonomice eurozóny ke zhoršení hospodářské situace, když už takhle patří italská ekonomika v rámci EU mezi ty s nejméně příznivým vývojem. Ve špatném stavu jsou italské banky. Na co se máme v souvislosti s vývojem v Itálii připravit?

Ty strany jsou poněkud nečitelné, jejich program tvoří směsice filozoficky neukotvených hesel, takže se dá těžko odhadovat, co to přinese. Svým způsobem pro Itálii může být podivným druhem „záchrany“, že se zřejmě jen těžko bude dařit sestavit vládu, a až se sestaví, bude slabá, takže taková vláda nebude mít mnoho příležitostí toho moc zkazit. Ale faktem je, že pokud takto myšlenkově chaotická vláda začne zasahovat do ekonomiky, může to ještě víc zhoršit stav italských veřejných financí a bank. A pokud by se Itálie dostala do stavu, že není schopna půjčovat si na finančních trzích na refinancování svého veřejného dluhu, byl by to pro Evropskou unii o řád větší bolehlav než před časem Řecko, a že Řecko EU zavařilo hodně!

Evropská komise publikovala zprávy o stavu hospodářství 27 členských zemích s výjimkou Řecka, které je stále v záchranném programu. V té věnované Česku varuje před rostoucími výdaji na penze a zdravotní péči, upozorňuje na rostoucí složitost daňového systému a jeho časté změny. Zmíněna je i vysoká míra administrativní a regulační zátěže, nižší objem investic a vzrůstající nedostatek pracovní síly. Je to výstižný popis bolavých míst našeho hospodářství a co z toho je v silách nynější politické garnitury změnit?

Ne vždy s Evropskou komisí souhlasím, to je jemně řečeno, ale v tomto případě není co dodat. S jednou výjimkou: Tím nižším objemem investic patrně komise nemyslí to, že by podniky méně investovaly, ale spíš to, že málo čerpáme fondy EU a málo investujeme veřejné peníze. Tady je to podle mne spíš dobře. V ostatních bodech ale souhlasím.

Některé věci vláda změnit nemůže, protože jsou v gesci ČNB. Například nedostatek pracovní síly je důsledkem přehřátí ekonomiky díky politice ČNB.

Ale na triko vlády jdou rostoucí složitost daní, rostoucí administrativní zátěž, rostoucí regulace a tak dál.