Pondělní rozhodnutí vlády zvýšit od 1. ledna 2020 průměrný důchod o 900 korun měsíčně směřuje podle Andreje Babiše k plnění koaličního slibu, že v roce 2021 bude průměrný důchod 15 tisíc korun měsíčně. Ale byly slyšet hlasy, že vzhledem k vývoji rozpočtu a zpomalování ekonomiky je takové tempo růstu penzí nad poměry českého hospodářství. Co si o adekvátnosti nejnovějšího zvýšení myslíte, a jak může ovlivnit tvorbu státního rozpočtu na příští rok?

Víte – důchody sice rostou hodně, to je fakt, sociální dávky jsou největším výdajem rozpočtu. Stát na ně vynaložil během prvního kvartálu 149 miliard korun, což představuje meziroční nárůst o 8 procent, z toho důchody se prodražily o 8,5 procenta. Ale i přes to všechno tady ten hlavní problém s veřejnými financemi nevidím. Vidím ho v položkách, kterých si většina lidí nevšimne, neb jsou dobře schované pod různými jinými nadpisy. Tak třeba:

• Neinvestiční transfery neziskovým a podobným organizacím: meziročně +58,9 procenta.
• Odvody vlastních zdrojů EU do rozpočtu EU: +67,6 procenta.
• Neinvestiční transfery podnikatelským subjektům: +28,6 procenta.
• Platy a podobné výdaje státního rozpočtu: meziroční nárůst o 8,4 procenta.

A tak dál. To jsou položky, které jsou dobře „ukryté“ pod jinými nenápadnými hlavičkami, takže si jich málokdo všimne. A přitom tady je velký problém.

Tak třeba nemám nic proti růstu platů státních úředníků, protože potřebujeme dobře placené úředníky, aby je nelákala korupce, ale nepotřebujeme jich tolik! Stát má úředníků stále víc, strká nos do příliš mnoha věcí. Aby ne, když zavádí nové a nové kontroly podnikatelů. Z nich vytěží sotva tolik, pokud vůbec, aby zaplatil nové a nové úředníky touhle kontrolou pověřené. A tak bychom mohli pokračovat.

Státní rozpočet skončil v prvním čtvrtletí letošního roku schodkem ve výši 9,2 miliardy korun. Svou roli zřejmě sehrálo i to, že právě zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je o 17 tisíc více než loni. Jak prozatímní letošní hospodaření státu hodnotíte i ve světle toho, že naposledy bylo v březnu schodkové v roce 2012?

Žádný zázrak to není. Ještě v loňském roce hospodařil stát v prvním čtvrtletí s přebytkem 16,3 miliardy korun. Za první tři měsíce tohoto roku už skončila státní pokladna se ztrátou 9,2 miliardy korun. Tak hluboký deficit měla státní kasa naposledy v prvním čtvrtletí roku 2012 – jenomže s tím rozdílem, že tou dobou měla ekonomika vážné problémy.

První pohled samozřejmě může mást. Čísla jsou v různých letech různě pokřivena nepravidelnými evropskými penězi. Pokud tedy odečteme vliv peněz z EU a z finančních mechanismů a porovnáme výsledek s podobně očištěným výsledkem z roku 2018, zjistíme, že meziročně stát nehospodaří o 25,5 miliardy hůř, ale jen o jednu miliardu. Jenomže to zas tak zázračné stejně není, když vezmeme v úvahu, že stát má rekordně nízkou nezaměstnanost, a nemusí tedy živit armádu lidí bez práce.

Problém rozpočtu je jasný: Příjmy meziročně rostou jen o 5,4 procenta, zatímco výdaje rostu hned o 13,4 procenta. Vezmeme-li v úvahu stav ekonomiky, je růst příjmů o 5,4 procenta v zásadě odpovídající. Hrubě ale neodpovídají výdaje; ty rostou až moc. Výdaje by prostě neměly růst skoro třikrát rychleji než příjmy. Maximálně si umím představit, že u obezřetného hospodaření by tomu bylo přesně obráceně.