Středeční schválení novely zákona o ČNB zařadilo tuzemskou centrální banku mezi ty, co mohou trvale takzvaně kvantitativně uvolňovat, což původně mohla jen do konce letošního roku. Co tedy umožnění toho, že si stát – prostřednictvím své centrální banky – může ulevit od vlastního dluhu, resp. jeho úrokových nákladů, říkáte?

Takzvané kvantitativní uvolňování je ve své podstatě pomýlená filozofie. Ekonomie současného středního proudu s tím ale nesouhlasí a tvrdí, že jde o „nově vynalezený“ šikovný nástroj monetární politiky. Právě to „nově vynalezený“ je problém – ještě se totiž nestačily v plné míře projevit neblahé důsledky, které kvantitativní uvolňování má. Respektive už se sice začínají projevovat, ale zaslepení zastánci je zatím stále ještě odmítají vidět.

Kvantitativní uvolňování, případně uplatňování zelených – a jiných politických – teorií centrálními bankami, má za důsledek historicky bezprecedentní nafouknutí cenové bubliny u cenných papírů, vznik zombie firem, zdražení realit a zestátňování, které je dané výkupem soukromých aktiv centrálními bankami.

Vedle toho, že posiluje státní sektor a prudce roste podíl zombie firem, dochází ke snižování ekonomického potenciálu všech takto mrzačených ekonomik. To znamená, že Evropa se stále víc propadá do podobného stádia, jaké jsme viděli kdysi v zóně RVHP: Naoko nedochází k příliš velkým recesím ani k růstu nezaměstnanosti, ale za cenu toho, že se snižuje konkurenceschopnost celé zóny. V tomto případě již nelze poměřovat západní a východní Evropu jako před rokem 1989; dnes je to celá Evropa zejména versus Asie. A Severní Amerika Evropě zdatně sekunduje.

Nejviditelnějším důsledkem pro běžné občany pak bude inflace. Tato inflace tu už je, ale není tak přímočaře vidět, protože se projevuje zejména v cenách bydlení, neboli není to klasická spotřebitelská inflace. Řečeno ještě jinak: Kvantitativnímu uvolňování „děkujte“ za to, že stále zdražuje vaše bydlení. A to je jen začátek.

K České národní bance ještě jednou. Premiér Andrej Babiš v pondělí po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem prohlásil, že by bylo dobře, pokud by v těchto těžkých časech přispěla do českého rozpočtu podobně jako centrální banky Německa a Švýcarska. Guvernér Jiří Rusnok to ale odmítl s tím, že ČNB nemá momentálně k dispozici žádný zisk, který by mohla poslat do státního rozpočtu. Co si o samotné úvaze o pomoci rozpočtu od centrální banky myslíte?

Je to nepochopení merita monetární politiky. Za prvé: I kdyby ČNB takový „obchodní“ zisk měla, nesměla by ho v žádném případě tímto způsobem použít, protože by opět šlo o monetizaci státního dluhu neboli tisk nekrytých peněz neboli pouhý akt znehodnocení měny. Za druhé takzvaný „zisk“ centrální banky není v pravém slova smyslu ziskem; je to spíš účetní kategorie a trochu fiktivní pojmenování.

Pokus tímto způsobem použít centrální banku opět ukazuje na katastrofální nevzdělanost politiků, kteří vůbec nechápou, jak monetární politika funguje, ale chtějí ji zneužívat – a proto si neuvědomují potenciální katastrofální následky, které tento přístup může mít. To je ostatně také vysvětlením, proč se dnes tolik světem šíří kvantitativní uvolňování: Z centrálních bank se vytratili monetaristé a přišli politici a právníci, kteří si vůbec neuvědomují, že mají prst doslova na atomovém tlačítku. Hrají si s ním nevědomi si důsledků.