Co budete dělat dnes o půlnoci?

Předpokládám, že se budu ukládat k spánku. Mám za sebou malý rodinný výšlap, ze Zátoně na Boubín a dolů, to nám, kancelářským krysám, vždy profoukne plíce a vyrobí dobrý spánek. Pokud ještě spát nebudu, budu se napájet vínem - kvalitním, z Horních Bojanovic, které kupuji od tatínka jedné ze svých doktorandek.  

V těchto dnech si připomínáme úmrtí Václava Havla. Názory na něj se různí. Někteří ho považují za ikonu svobody, jiní mu ale nemohou přijít na jméno. Jak to máte vy?

Už jsem o Václavu Havlovi jednou s Parlamentkami dlouze hovořil a nerad bych se zapletl a protiřečil si. Takže ve stručnosti, Václav Havel měl obrovské zásluhy v 70. a 80. letech jako vůdčí postava tehdejší opozice i symbol "intelektuálního" odporu proti komunistům. Byl samozřejmě i tehdy postavou kontroverzní - narážím na různé výstřelky se ženami a podobně - ale to bych bezdětnému bohémovi odpustit. Horší to bylo v letech po listopadu 89.

Za prvé, ukázalo se, že protikomunistická opozice, v níž měli hlavní slovo filosofové, publicisté, literáti, prostě "lidé slova", neměli příliš mnoho praktických představ, jak a hlavně kam řídit stát. Havlova vize republiky "s hospůdkami a obchůdky", ale bez fabrik těžkého průmyslu a panelákových "králíkáren", byl vlastně takový kavárenský kýč, takový mix obrazu západu, jak si ho pamatoval ze 60. let, a prvorepublikové nostalgie. Za druhé, a to bylo horší, prezident Havel nedokázal odpustit těm, kdo měli praktičtější vize, že takové praktičtější vize měli - to bylo podle mě jádro jeho sporů s Václavem Klausem, kterými republika dlouhá léta trpěla. A za třetí - velice rychle mu, klukovi sice z velkoměstských, leč pořád provinčně pražských poměrů, stoupla do hlavy mezinárodní sláva (jež mohla být sama o sobě výsledkem zájmů médií, tajných služeb, potřeby Američanů mít na Pražském hradě oddaného troubu). On se asi opravdu začal cítit jako velký hráč, král-filosof, mudrc, který rozumí všemu. A čím méně světu okolo sebe rozuměl, tím víc tomu kýčovitému obrazu věřil.  

V posledních letech se objevují v médiích články s příběhy, které se týkají obří amnestie právě po zvolení Havla prezidentem. Byla tato amnestie opravdu jeho osudovou chybou?

To bych opravdu nechtěl hodnotit. Mně tehdy bylo snad 20, byl jsem nadšený "stávkující student" a velký "havlista", řeklo by se dnes. Jeho důvody k amnestii jsem chápal tak, jak je sám vysvětloval, a rizika - třeba zvýšení kriminality - jsem pokládal za přehnaná. Člověk se totiž těžko vcítí do kůže případné oběti té zvýšené kriminality. Ona vlastně kriminalita v předlistopadovém Československu byla minimální, takže si mladý kluk jako tehdy já stěží uvědomoval, že by se mohla zvýšit. Byl jsem stejně naivní, jako většina národa.  

Pravda a láska zvítězí. Slova Václava Havla, kteří někteří dodnes používají, ale mnozí také ironizují. Byla to podle Vás od Havla pouze póza, nebo je myslel vážně a měl pravdu?

Za mlada, jako intelektualizující hippie, to jistě myslel vážně. Na sklonku jeho éry, v době rudých srdcí na Hradě, to byla už jen póza a dnes mi nadužívání toho sloganu - a to jak ze strany "havlistů", tak "antihavlistů" - připadá jako urážka těch dvou hodnot, pravdy a lásky, které by samozřejmě vítězit měly. Ale toho se nedosáhne žvaněním, a už vůbec ne pozérstím, ale činy.  

Když porovnáte Václava Havla a Miloše Zemana. Který z těchto dvou pánů je vám bližší a proč?

Tady bych rád rozlišoval mezi tím, kdo je mi bližší tak nějak esteticky, osobně, a kdo je mi bližší politicky. V prvém případě, a budete se divit, to bude Havel. Já totiž také - když mi bylo těch 20, 25... - chodil do intošských hospod, chlemtal pivo, kouřil startky bez filtru, nosil prořídlé dlouhé mastné vlasy a vytahaný svetr a špekuloval u toho ... už vlastně nevím o čem, asi ne o lidských právech ani emanentních formách bytí, ale o ženských určitě, a ty ženské jsem se snažil uchvátit moudrými řečmi o emanentních formách bytí. Nebo aspoň o ekologické krizi, motýlech a Václavu Havlovi. Už si vlastně nejsem jist a vsadil bych se, že kdybychom se Havla mohli zeptat, také by si nebyl tak úplně jist.

Miloš Zeman, nakolik je mně známo, pocházel z krapet jiného prostředí, vždy se stylizoval do role inženýra - technokrata (byť jím ani náhodou nebyl) a měl celkově krapet jiný styl. I když zas o tolik jiný ne, pakliže si dobře vzpomínám na jeho první veřejná vystoupení.