Posledně jsme spolu mluvili začátkem roku, kdy jste „slavil“ výročí vaší petice Mír a spravedlnost. Od té doby se média plní titulky, že kvůli pozastavené pomoci z USA a dalších zdrženích v dodávkách munice je Ukrajina ve velmi vážné situaci. Máte dojem, že se blížíme konci celé války?

Jsme zřejmě u konce zákopové fáze války, ruská strana zákopovou linii prolomila. Nepostupuje sice bez odporu obránců, ale zatlačit ji zpátky je nemožné bez dalších dodávek zbraní, proto v Evropě tolik zesílil tlak na to, aby k nim došlo. Pokud je Ukrajina rychle nezíská, hrozí jí zhroucení celé fronty. Ani dodávky zbraní ale nic nezmění na tom, že je válka pro Ukrajinu prohraná, a hlavně že nikdy neměla vojenské řešení. To by muselo NATO do bojů vstoupit oficiálně a přímo a já věřím, že k tomu nedojde, protože to by rozpoutalo třetí světovou válku. Stejně tak ale doufám, že budou Rusové na druhé straně alespoň tak rozumní, že nevyužijí své současné převahy a nepůjdou za čtvrt roku obsazovat Kyjev, to by totiž eskalaci mohlo ještě způsobit. Stále je možné jednáním dosáhnout toho, že Ukrajina zůstane samostatným státem, byť ve zmenšeném územním rozsahu. Jednání měsíc po invazi, které zhatil britský premiér Boris Johnson a jehož neúplný výsledek dnes už známe, mohl Ukrajině zachránit zřejmě i Donbas, byť s odlišným statusem. Ještě jednání před ohlašovanou ukrajinskou protiofenzivou mohlo zachránit víc než dnes. Jestli ale jednání nezačnou ani teď, obávám se, že bude Ukrajina nakonec přinucena k podpisu ruského míru, který bude blízký kapitulaci. Zdá se mi, že to má na mysli i papež ve svém nezvykle rázném vyjádření o bílém praporu před několika dny. To, že takřka souběžně nabídl zprostředkovat jednání o příměří i míru znovu i turecký prezident, jehož země v tom byla před dvěma lety nejúspěšnější, nepochybně značí, že se Ukrajina nachází ve zlomovém okamžiku války.