Zatímco v prognóze před propuknutím pandemie počítala Česká národní banka s letošním růstem ekonomiky o 2,3 procenta, nově očekává pokles o osm procent. Na jaké průvodní znaky tohoto prudkého zvratu ve vývoji ekonomiky se máme připravit?

Tady musím říct, že jsem dlouhodobě tvrdila, že ČNB, ostatně stejně jako Ministerstvo financí nebo různé nadnárodní organizace, jsou nesmyslně optimistické. Už před příchodem pandemie všechno ukazovalo na fakt, že ekonomika je jednou nohou v recesi, a karanténa ji pak už jen dorazila. Takže házet teď všechno na virus a tvářit se: Já nic, já muzikant, to ten virus! – to je pěkný alibismus.

Připravit jsme se měli už loni, a teď to platí dvojnásob, zejména na propouštění, a to především ve druhé polovině roku. Já to vidím tak, že někdy v období září až prosinec bude ta úplně nejhorší doba pro hledání práce. Spolu s tím budou lidé také méně ochotně utrácet, protože samozřejmě budou mít obavy z budoucnosti.

Dalším průvodním jevem bude větší počet osobních bankrotů, extrémně nízké úrokové sazby, které nejspíš ještě víc klesnou a budou téměř na nule, nejprve pokles inflace, poté v delším horizontu její růst, dál pokles cen realit, ale v delším horizontu naopak ještě zrychlení jejich cenového růstu… a tak bychom mohli pokračovat.

Před koronavirovým obdobím prognózovala ČNB, že v příštím roce stoupne ekonomika o 2,8 procenta, čerstvě představila výhled, který hovoří o čtyřprocentním růstu. Svádí to k domněnce, že pár měsíců přečkáme a pak už bude zase dobře. Je tato optimistická úvaha namístě, nebo ta povzbudivá čísla je třeba brát i v kontextu toho, že se bude porovnávat s nižším základem dosaženým v letošním roce?

Já to vidím jinak. Většina předpovědí je založena na předpokladu, že ekonomický vývoj bude mít zhruba tvar písmene „V“ – tedy rychlý prudký sešup, pak rychlý prudký růst. Já myslím, že ani jedno z toho nenastane. Podle mne pokles nebude tak prudký, jak se dnes čeká, ale také oživení nebude tak rychlé a prudké, jak se dnes čeká. Prostě i ten pesimismus, i ten optimismus bych vydělila dvěma. Myslím, že celou Evropu včetně nás čeká období poměrně dlouhé stagnace, kdy růst bude tak nějak těsně nad nulou, úroky enormně nízko, nezaměstnanost tak nějak ujde – tedy žádná katastrofa, ale taky žádná hitparáda.