Jak hodnotíte z hlediska politických cílů i z hlediska „uměleckého dojmu“ demonstrace Milionu chvilek pro demokracii proti vládě Andreje Babiše?

Masová shromáždění směřující ke zveřejnění zájmu segmentu občanů, kteří pociťují tento zájem jako ohrožený, je v tradiční parlamentní demokracii naprosto legitimní. Specifikum v případě, na který se ptáte, spočívá v mlhavosti stmelujícího zájmu, který by mohl být naplněn.

Pro masová shromáždění musí iniciátoři vymyslet velmi jednoduchá, rasantní hesla. Masová shromáždění vylučují diskuzi. Příkladem může být Lenin: „Kdo není s námi, je proti nám!“ Reálný obsah hesla je neuchopitelný. Co si představíme pod první částí: „Kdo není s námi…“? Nic. Loajalitu k něčemu, co jsme my. Ale, co je strukturálně obsaženo v pojmu MY? Nic.

V únoru 1948 nešlo demonstrantům pouze o zásadní rekonstrukci vlády, ale o naplnění sociální politiky, kterou tehdy KSČ a dílem i ČSSD slibovaly. Tedy o naplnění reálných zájmů velkého sociálního segmentu, které deklarovala už Velká francouzská revoluce: Volnost, Rovnost, Bratrství. Ve všech případech se následně ukázalo, že zásadní politický převrat diktovaný zjitřenými emocemi ulice a kategorickým zjednodušením vedl ke krvelačné diktatuře.

V listopadu 1989 nebyl tmelem masových shromáždění pouze pád vlády KSČ a členů Národní fronty. Lidé očekávali, že s koncem vlády KSČ budou uspokojeny jejich reálné zájmy, které předcházející režim neuspokojoval – svoboda projevu, pluralita vlastnictví, svoboda cestování do zahraničí, hospodářská prosperita.

Zájmy občanů, kteří se sešli na velkých demonstracích v červnu 2019, jsou jasné pouze namířením proti konkrétním osobám. Jaké reálné zájmy shromáždění mají být uspokojeny? Odchod dvou lidí z politiky nemůže být přece cílem! Tím může být pouze nějaká změna sociálních poměrů, která uspokojí do budoucna zájmy demonstrujících. Sám aktivista M. Minář explicitně vysvětlil, proč se Milion chvilek nechce proměnit v politickou sílu, která by po vítězných volbách uspokojila zájmy demonstrantů. Je si vědom toho, že masová shromáždění jsou zájmově velmi heterogenní a při transformaci v politickou stranu by se na základě odlišných zájmů zdánlivá jednota rozpadla. Z hlediska organizátorů je proto logické, že při projevech nechtějí politiky. Tím by vyjádřili, zda chtějí více sociální stát, nebo naopak volnou ruku trhu bez přívlastků (což by část demonstrujících jistě neuspokojilo).