Jednou z osobností, které se letos prezident Miloš Zeman rozhodl udělit vyznamenání, je jeho předchůdce Václav Klaus, který získal Řád Bílého lva občanské skupiny I. třídy. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že jde jen o další pokračování „kamarádšoftu“ Klause a Zemana, který funguje již od dob opoziční smlouvy. Dělá na vás celá věc takový dojem? Nebo si Klaus vyznamenání zaslouží?

Já myslím, že tak to není. Václav Klaus je tak významná osoba našeho polistopadového vývoje, že se divím, že toto vyznamenání ještě nemá. Klause nemůžeme prostě pominout, ať už ho hodnotíme kladně, nebo záporně. To je samozřejmě věc názoru každého, ale myslím, že to vyznamenání si zaslouží. Já bych ani o kamarádšoftu nemluvil. Oni se znají dlouho, to je pravda. Byli to ale muži dvou velmi rozdílných názorů. Taky Zeman skončil na levici, kdežto Václav Klaus se stal jakýmsi představitelem pravice u nás. Oni si tykají, chovají se k sobě vlídně… Ale zase, vzpomeňte si, jak v roce, tuším, 93 nebo 94 prohlásil Zeman, tehdy nový předseda sociální demokracie, že jeho úkolem bude jít po krku vládě Václava Klause. No tak, proboha, tyto výroky se nedají smazat, zapomenout. I když to brali, jak Klaus, tak Zeman, velmi sportovně.

A co říci na další, které se prezident rozhodl vyznamenat? Jde například o bývalého starostu Vídně Helmuta Zilka, Jágra, Saudka nebo také právníka Pavla Smutného; ten se podílel na vzniku Národního rozvojového fondu a je prezidentem Smíšené izraelsko-české obchodní komory. Média o něm v minulých dnech napsala, že v minulém režimu vykonával funkci předsedy Socialistického svazu mládeže celé Karlovy univerzity a podle Archivu bezpečnostních složek byl evidován i jako ideový spolupracovník StB…

Já pana Smutného neznám, takže se k tomu nemohu vyjadřovat. Asi měl prezident nebo ten, kdo ho na vyznamenání navrhl, k tomu důvod. Nevím… Samozřejmě, Jágr je osoba neopominutelná stejně tak jako některá další jména, třeba generál Boček. Vídeňský starosta? To, že tenkrát od Václava Havla vyznamenání nedostal, je obrovská trapnost. On udělal hodně pro český disent, pro tehdejší Československo a myslím si, že by si to vyznamenání zasloužil. A takové ty „hrátky“ okolo těch tajných služeb atd., jestli byl támhle nebo támhle… Proboha, koho to zajímá? Poškodil někoho? Udal někoho? To je prostě věc názoru… Myslím, že to jeho současné vyznamenání je spíš takové napravení křivdy, které se dopustil Václav Havel.

Vdova po Helmutu Zilkovi se při přebírání ocenění dojetím rozplakala

Máte pocit, že se tentokrát obešlo udílení vyznamenání bez obvyklého velkého „humbuku“ a kritiky? Když tedy opomeneme upozorňování právě na zmíněného právníka či na to, kdo na slavnostní večer pozván byl, a kdo ne…

Úplně samozřejmě ne. Kdo může z kategorie „pražské kavárny“ „střelit“ na Zemana, tak vystřelí. To je jak z filmu Anton Špelec ostrostřelec – dají mi medaili, nedají mi medaili… Čili to je taková směšně komická hra, která bude doprovázet asi udělování všech vyznamenání. Protože nikdy si nezvolíme takového prezidenta, který by vyhovoval všem, pochopitelně. Takže budou všechny jeho kroky, například právě když někoho vyznamenává, provázeny různými pošklebky, útoky a podobně.

Když odbočíme, poslanci nakonec i přes dlouhou diskuzi schválili výroční zprávy ČT z roku 2016 a 2017. Co vy si o tom myslíte?

Já si prostě myslím, že ta televizní rada pracuje špatně. Česká televize se nechová jako veřejnoprávní. Tam si každý redaktor osobuje právo být jakýmsi komentátorem, navíc mám takový pocit, že spíš v žoldu EU než ČR. Já nevím, kdo je platí, jak to vlastně je, za co jsou oceňovaní… Něco se mi v té televizi líbí, něco ne, ale nelíbí se mi ten způsob, jak jsou komentovány události, jak jsou vedeny rozhovory. Takové ty postavy jako třeba pan Moravec a další… Ty už dávno neměly v každé normální televizi co dělat.

Často diskutovaným tématem jsou platy pracovníků televize, například právě Václava Moravce, kterého jste zmínil, Nory Fridrichové či Marka Wollnera. Proč jsou podle vás tyto informace utajené? A má veřejnost právo je znát, nebo je důležitější soukromí zaměstnanců ČT?

Jaképak soukromí, proboha? Vlezli do veřejnoprávní televize, tak prostě výplatní listinu musí ukázat. Tak tam přece nemuseli chodit. To není ochrana soukromí. To je nesmysl. Je to veřejnoprávní televize, placená z našich poplatků, tak já chci vědět, kam ty poplatky jdou. To je normální přání každého televizního diváka.

A co říci na návrhy o zrušení koncesionářských poplatků, které z některých míst přichází?

Myslím, že pokud se televize takto chová, tak už je měli dávno zrušit. Nevím, jak funguje veřejnoprávní televize jinde, ale když to u nás nefunguje, tak ať je to tedy televize státní, nebo ať se prostě někomu prodá. Ať je to soukromá televize. A odpadnou všechny tyto hádky. Ale proč něco platit? Navíc si myslím, že my platíme dost na daních, ať to jde tedy z nich. Ale nemusíme mít ještě další poplateček jako za elektřinu, za vodu a tak dál. Vždyť je to směšné. Vždyť mít doma televizi není povinnost. Já ji třeba mám, ale nemám rádio. Proto také rádio neplatím. Takže si myslím, že tyto „hrátky“ je potřeba odbourat a ty poplatky zrušit. S tím souhlasím naprosto.

Vrátíme se ještě ke Karlu Gottovi. Po jeho smrti se z některých stran objevily narážky, kritika, připomínal se jeho podpis pod Antichartou i to, že podle některých údajně dostatečně „nebojoval“ s režimem před rokem 1989. Jak to s odstupem času vidíte vy?

Jestli bojoval s režimem… Jsme snad všichni nějací zasloužilí bojovníci? Jako bychom všichni byli v nějakém disentu. Vždyť je to prostě směšné. Byl to vynikající zpěvák. Já třeba souhlasím s takovými názory, že to byl zpěvák až zbožštělý, ale národ asi takové osobnosti potřebuje. Nedávno jsem si přehrával rozhovor s páterem Halíkem a musím říci, že v leckterých ohledech jsem mu kupodivu dal téměř za pravdu, nebo mě to alespoň donutilo přemýšlet nad tím, co říká.

Například?

Například, jestli to není přehnané, ten humbuk kolem toho Karla Gotta. Zpěváci většinou jsou reprodukční umělci, ne tvůrčí… Ale! Na druhou stranu ta jeho pověst – Karel Gott byl ztělesněním legendy. To byla postava neopomenutelná. Čili to je zase věc názoru, vkusu a podobně. Mně takové ty oslavy, nebo to, co se dělo kolem toho pohřbu, vůbec nevadí. Ti lidé se s tím prostě ztotožnili.  Ano, najde se pár intelektuálů, kteří říkají – no jo, ale támhleten se zasloužil víc… Do toho ještě zasáhl předseda Ústavního soudu Rychetský, když zemřela herečka Chramostová, že by si taky zasloužila takový a takový pohřeb. No, tak třeba Rudolf Hrušínský by si to taky zasloužil a myslím, že neměl státní pohřeb. Když to budeme takto probírat, kdo si jaký pohřeb zasloužil, takoví ti velcí umělci, kteří odcházejí… To bychom se s těmi státními pohřby zahltili. Ale Gott byl prostě fenomén. Ne nadarmo se říkalo o Husákovi, že to je bezvýznamný československý státník v éře Karla Gotta. To je přesně výstižný! Takže nám prostě odešla legenda. Já jsem měl raději Matušku, který byl takový ten správný rebel. Ale uznávám, že Gott byl výjimečný. Jako zpěvák byl geniální, a navíc to byl dobrý a laskavý člověk.

Krátce po Gottově smrti například Respekt mimo jiné napsal, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“.

To je absolutní nesmysl. On mohl zůstat v Německu a byl by slavný. Mohl zůstat v Las Vegas, byl by za hvězdu. Proboha, když někomu říkají Sinatra Východu, tak to už o něčem svědčí. On byl přeshraniční, toho uctívali jak v bývalém Sovětském svazu, tak v západním Německu, věděli o něm ve Spojených státech. Čili kdyby emigroval, tak byl slavný tam. On to neudělal, byl nějak spjatý s tím Československem. Spousta lidí, kteří mohli emigrovat, tak to neudělali. Zůstali jsme, protože holt nám ta země česká něco říká. A Gott byl také takový. Mohl odejít. Se vší slávou, s penězi… Němčinu měl perfektní. Tak o co těm kritikům, proboha, jde? To si nevidí do pusy? Víte, nejhorší je na tom, že všechny tyhle ty kydy píší ti, co se narodili někdy po roce devadesát a vůbec nemají ponětí, jak to tady fungovalo.

Když jste zmínil to poslední rozloučení s Karlem Gottem, tak jen na Žofín přišlo téměř 50 tisíc lidí. Na pohřbu Václava Havla bylo před lety cca 35 tisíc lidí. Lze z toho něco vyvozovat? Co to říká o atmosféře v této zemi? Nebo to srovnávat nelze už proto, že Havel byl politik a Gott populární zpěvák?

Dá i nedá. Ale je fakt, že to kouzlo Václava Havla jaksi vyvanulo s těmi posledními lety. S jeho různými přešlapy. On ztratil obraz toho statečného prince na bílém koni, který porazil draka totality, jak byl vnímám v roce 1989, 90… Takže to upadalo. Kdežto ten Gott byl legenda, dá se říci, v podstatě po celý život. Od té kavárny Vltava až teda po poslední ten duet se svojí dcerou. Pořád to lidi oslovovalo. Ten Havel se, jak už jsem řekl, dopustil mnoha přešlapů. I když i on zůstal osobností, která se velmi výrazně zapsala do našich moderních dějin.