Vím, že říkáte, že máme zůstat v Evropské unii. Ale pokud bude pokračovat ten trend islamizace na západě, existují predikce, že do roku 2050 bude v západní Evropě zhruba 20 procent muslimů, ale jsou i horší předpovědi. Oni jsou semknutá komunita. Ve volbách mohou prosazovat své požadavky. Není pro Českou republiku lepší z toho Titanicu vystoupit na záchranný člun jménem czexit, abychom nezažili „podvolení“ jako ve Francii?   

Začal bych tím, že bych jim zásadně neuděloval občanství. Ale předtím jen připomenu, že to není jenom problém radikálního islámu z Blízkého východu. Afrika má 17 procent světové populace. Do roku 2050 bude mít na světové populaci čtyřicetiprocentní podíl. Nigérie, která má dnes asi 180–200 milionů lidí, bude mít za 30 let dvojnásobek obyvatelstva a stane se třetí nejlidnatější zemí po Indii a Číně. Již dnes je subsaharská Afrika v pohybu směrem ke středomořským hranicím. EU se na to dívá a není schopna začít hájit schengenskou hranici ani v pudu sebezáchovy.

Jsem člověk, který přivedl Českou republiku do schengenského prostoru. V zájmu volného pohybu osob jsme se velmi tvrdě museli prosadit proti Evropské komisi, aby rozšířila schengenský prostor o čtyři státy Visegrádu. Museli jsme kvůli tomu splnit mnoho požadavků. Beru to jako velký úspěch své vlády. Proto mám dnes jako jediný právo říct větu, že pokud nebude Evropská unie chránit schengenskou hranici, a to za každou cenu, tak musíme uzavřít hranici vlastní. Zní to hrozně, lidé už si na otevřenou hranici zvykli, já jsem si na to zvykl. Měl jsem slzy v očích, když jsme pilkou řezali hraniční závory. Po stříhání drátů po listopadu 89 máte teď volný pohyb po celé Evropě.

Přesto musím trvat na tom, že pokud nebudeme potápět ty prázdné čluny, které se vrací zpět do Afriky, a pokud nebude hranice neproniknutelná a pokud nezačneme řešit utečenecké tábory na severu Afriky a na Blízkém východě po dohodě s těmi zeměmi, tak nemá vůbec cenu otálet s ostrahou vlastních českých hranic. Problémem je, že na to nemáme ani lidi, ani kapacity, ani vyčleněné peníze. To je věc, kterou chci v kampani zdůrazňovat a která je pro mě tématem. Chci, aby to zaznívalo velmi ostře, protože to je poslední šance, jak se bránit nekontrolované migraci.

Nepřekročilo to tu hranici už teď?

Já bych řekl, že ještě ne.

Teď přišlo do Německa 1,2 milionu imigrantů a ti lidé už jsou prakticky na našich hranicích…

Rozesmálo mě, když německá administrativa prohlašuje, že bude muset chránit hranice s Českem. Je to zcela naopak. Česko musí chránit hranice s Německem. Že to u nás nikdo necítí jako problém, je hlavně proto, že stále ještě nejsme cílovým státem.

To nemusí být navždy…

To skončí s Dublinem IV a sociálním pilířem fiskálního paktu, kdy nejenom, že se nás nebudou ptát a obejdou jednomyslné hlasování, pokud to připustíme, a ještě navíc jim budeme muset platit peníze, které tady neberou naši sociálně potřební a naši důchodci. To pokládám za konec naší nezávislosti.

Co tedy to vystoupení z EU?

Když někdo řekne A, musí říct i B. Když vystoupíme, tak proboha kam?

Do EFTA…

Tuto myšlenku jsme mohli mít před vstupem do EU. Zcela vážně jsme se tím tehdy zaobírali. Dnes země jako Norsko nebo Švýcarsko akceptují celou tu legislativu Evropské unie, aby se na ten trh dostaly…

…To vám musím oponovat. Váš bývalý kolega z britské Konzervativní strany z frakce Evropských konzervativců a reformistů Dan Hannan ve své studii uvádí, že Island, Norsko a další státy musí přijímat deset procent předpisů EU…

S myšlenkou EFTA jsme si hráli kdysi dávno. Pro nás opustit EU není praktické, protože my nejsme ostrov. My jsme vždy prosazovali flexibilní pojetí evropské integrace, tedy to, že přijímáte jenom některé prvky Evropské unie. Vybíráte si je á la carte, vybíráte si z toho menu. Je pravda, že nyní je velmi složité se o tomto v současné EU vůbec začít bavit. Nicméně už teď nemáme euro a určitě ho mít v nejbližší době nechceme. Tím, že nejsme členy evropské měnové unie, můžeme v rámci Visegrádu postupovat tak, že si vytvoříme svůj volný prostor a vystoupíme ze schengenského prostoru či něco podobného. Problém je, že máme obrovskou závislost na exportu do Německa – 34 procenta. Do eurozóny směřuje 80 procent našeho exportu. To je fatální závislost.

Dále jde i o geopolitické ukotvení při asertivním hladu Ruska po rozšiřování svého nárazníkového pásma. Hybridní válka probíhá. Pokud nebudeme schopni dohodnout se v rámci Visegrádu, tak se cokoli dalšího bude dělat těžce. Dohoda v rámci Visegrádu je nabourána tím, že Slovensko už má euro. Dohoda v rámci Visegrádu by ale mohla být základem něčeho pevnějšího, kde bychom mohli řešit celou řadu jiných problémů.