Tvrdil jste, že zabráníte přijetí elektronické evidence tržeb (EET), ale vládní koalice prosadila, že bude ukončena debata a o zákonu se bude hlasovat. Takže se vám váš slib splnit nepodaří. Nelitujete, že jste to živnostníkům tak důrazně sliboval?

To přesvědčení vycházelo z dosavadní zkušenosti, že pravidla se dodržují. Jsou to zákony. Zákon o jednacím řádu nepřipouští hlasování před ukončením diskuse. V okamžiku, kdy se většina Poslanecké sněmovny rozhodne, že poruší zákon, jde samozřejmě za pomoci porušení zákona všechno. Poruší-li koalice zákon, může si koneckonců odhlasovat, že voda teče do kopce. Vláda podle mého názoru pod sebou i pod námi všemi podřezává větev, protože pokud se vláda rozhodne, že v tuto chvíli už není potřeba dodržovat zákon a že zákon můžeme porušit, tak se tak může chovat každý občan. A to je cesta do pekla. Pravidla by měla platit, a pokud někomu nevyhovují, pak se mohou změnit. Ale dosáhnout svého tím, že se poruší zákon, a bohužel to vláda neudělala během své existence poprvé, tady nebývalo zvykem. Vládu práva ctily dosud všechny pravicové i levicové vlády.

Takže jste vůbec nečekal, že by se vládní koalice mohla k něčemu takovému uchýlit, aby prosadila za každou cenu zákon o EET?

I vláda Miloše Zemana dodržovala zákony. Prostě všechny pravicové i levicové vlády zákony ctily. A když jim nějaké zákony nevyhovovaly, změnily je. Ale dosáhnout svého tím, že se poruší zákon, je opravdu novinka, kterou zavedla na politickou scénu tato vláda. Ale nebylo to až teď, poprvé se to stalo už u lustračního zákona, potom u zákona o rozpočtových pravidlech, teď to bude u zákona o jednacím řádu. Samozřejmě, že zítra zase vyjde slunce a chleba se také bude péct, svět se nezboří, ale vláda, která porušuje zákony, které se jí nehodí, ztrácí legitimitu chtít dodržování zákonů od svých občanů.

Můžeme se při takovém jednání vládní koalice v Poslanecké sněmovně nazývat ještě právním státem?

Já doufám, že ano, jen na to vláda občas zapomene.

Už jste avizovali, že podáte stížnost k Ústavnímu soudu, pokud bude elektronická evidence tržeb schválena. Bude se týkat způsobu, jakým vláda zákon protlačila v Poslanecké sněmovně, nebo i samotného znění zákona?

Protože jsme v menšině, a pochopitelně i za situace, kdy se porušuje zákon, prostě rozhodne většina, nám nezbývá nic jiného, než se obrátit na Ústavní soud. Promiňte, ale jednotlivé klíčové pasáže podání zatím nejsou veřejné.

Vláda schválila další návrh zákona o centrálním evidenci účtů fyzických a právnických osob vedených u bank a záložen, který má být dalším krokem v boji proti daňovým únikům a praní špinavých peněz. Vy tento návrh považujete za kontroverzní, i když jste v minulosti uvažoval o něčem podobném. V čem je tedy rozdíl, že ho dnes odmítáte podpořit?

Je pravda, že jsem kdysi něco podobného také navrhoval. Protože dnes je několik institucí, například policie, tajné služby, finanční analytický útvar Ministerstva financí, soudy nebo státní zastupitelství, které mají právo za určitých podmínek stanovených zákonem požádat o informace z vašich účtů. Aby se k nim mohly dostat, musí zjistit, kdy ty účty máte. Dosavadní praxe je taková, že proto musí obeslat všechny bankovní instituce v zemi s dotazem, zda ten nebo onen není jejich klientem, a teprve tomu, kdo vám dá kladnou odpověď, položí konkrétní dotaz, ke kterému je zákonem oprávněn. To je velmi drahé, ročně to stojí stovky milionů korun, protože tyto orgány musí psát na desítky zbytečných adres a dostávají desítky zbytečných odpovědí. Já jsem měl skutečně v úmyslu zavést velmi jednoduchý registr, který by pro určitý, velmi omezený okruh osob registroval, kdo je klientem u které instituce. A nic víc. Už by tam nesmělo být ani to, jaké tam máte produkty, už vůbec ne, jaké máte zůstatky na účtech. Jen evidence, kdo je u České spořitelny a kdo u Komerční nebo jiné banky.

I to bylo velmi kontroverzní a lámali jsme si hlavu, jestli tím nepřekračujeme nějakou mez. Ale říkali jsme si, bude-li to na úrovni této evidence a nikoho nenapadne, že by toho chtěl vědět víc, nechť něco takového je, protože ten proces se tím zrychlí a zlevní až o stovky milionů korun ročně. Bohužel ministr Babiš tuto myšlenku obnovil v té nejšílenější variantě, kdy toho skutečně chtěl vědět mnohem víc. A v kontextu dalších šmírovacích návrhů zákonů, které se tato vláda snaží prosadit a které doufám jednou všechny zrušíme, a v souvislosti s tím, že evidentně ve vládě někoho napadá, že by ty informace chtěl mít a zneužívat je, protože je prokázáno, že pan ministr Babiš už dnes zneužívá informace, které má, tak pro to není možné hlasovat. To prostě nejde.

Můžete uvést nějaký příklad, že ministr financí Andrej Babiš zneužívá informací, které má?

Existuje řada příkladů. Mohu uvést jeden, kdy on jako ministr financí řekl, že Vietnamci neplatí daně. To jako ministr financí nemůže říci. Může říci, že třeba v sektoru stavebnictví nebo v sektoru maloobchodu se krátí tržby. To lze vyvodit ze statistických dat. Ale není žádná možnost, jak to posoudit podle národnostních skupin. Taková evidence se nevede. Jediná možnost je, že mu někdo poskytl velmi důvěrné informace, ke kterým vůbec nemá mít přístup, jak jednotliví podnikatelé s vietnamským jménem platí nebo neplatí daně. On tuto informaci, kterou dostal a dostat neměl, zneužil v Poslanecké sněmovně k politickému útoku. Buď si vymýšlel, z čehož ho nepodezírám, nebo dostal informace, které dostat neměl a zneužil je k veřejnému prohlášení.

Ministerstvo financí údajně požadovalo, aby v registru byly uváděny i zůstatky účtů nebo dokonce pohyby na účtech, ale ve schváleném návrhu to nakonec nebude. Proč návrh nepodpoříte, když bude téměř ve stejné podobě, v jaké jste ho chtěl prosadit?

To se díky protestům bankovní asociace podařilo vyndat. Teď je návrh relativně ještě ve snesitelném znění. Jeho schválení by nebylo nebezpečné v prostředí, kde se o šmírování lidí vůbec neuvažuje. Ale není to možné v prostředí, kde o tom existují pochyby, protože tohle prostředí využije první příležitost, jak to zase o kus posunout. Myslím, že myšlenka evidence není špatná, že někdy v budoucnosti, až tady bude existovat politická kultura, až tady jeden oligarcha nebude v sobě spojovat své podnikatelské zájmy a boj s konkurencí se svojí pozicí ministra financí, je možné se k tomu někdy za dvacet, třicet let vrátit, ale teď je to příliš nebezpečné.

Ministr financí Andrej Babiš také přišel s novým nápadem – snížit daň z přidané hodnoty na pivo. Po informaci, že jiný zákon přikazuje, že v hospodách musí být jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo, nápad rozšířil o snížení daně i na nealkoholické nápoje. Koaliční partneři přicházejí s dalšími návrhy na snížení DPH u potravin a dalších věci. Není to čirý populismus? Jak se k tomu TOP 09 postaví?

Čirý populismus je tohle postupné licitování. Pochopitelně, že daň má být co nejjednodušší. Už jen tři sazby je velká komplikace, která nikomu nic nepřinesla. Může někdo říci, že díky třetí sazbě dostal něco levněji? Zkomplikovala se administrace té daně, zvýšily se daňové úniky. To je evidentní. Takže snaha je, aby daňový systém byl co nejjednodušší, ideální je samozřejmě jedna sazba, k té jsem vždycky směřoval. Ale dokážu pochopit i situaci dvou sazeb, kdy v té nižší jsou všechny sociálně citlivé položky. Všichni si jistě pamatujeme, že za nás byly ty sazby zvýšeny v souvislosti s penzijní reformou.

Řekli jsme ano, my se chceme pokusit zajistit důstojné důchody budoucí generaci a na profinancování budou vyšší sazby DPH. Což se také stalo. Současné strany vládní koalice to strašně kritizovaly, což je jejich právo, zrušily penzijní reformu, což je také jejich právo, nenabídly žádnou alternativu k penzijní reformě, což je jejich neschopnost, ale ty vyšší sazby DPH, které byly součástí penzijní reformy, ponechaly. To znamená, že teď se dopouštějí něčeho, čemu se v občanské společnosti říká defraudace, protože zrušily účel, na který si lidé připláceli, ale peníze lidem nevrátily. Takže jediný logický, srozumitelný krok by bylo vrátit ty sazby na úroveň, na které byly před penzijní reformou. To znamená dvacet procent základní sazba a deset procent na sociálně citlivé položky, mezi které patřilo všechno, co podle legislativy je možné dát do snížené sazby, tedy potraviny, sociální, zdravotní služby, léky, voda, teplo, řada služeb s vysokou přidanou hodnotou lidské práce jako kadeřnické služby. To všechno může být ve snížené sazbě. To jediné, co bych tam opravdu nedal, je pivo, protože si nemyslím, že to je sociálně citlivá položka.

Prohlásil jste, že například registr účtů byste podpořil někdy v budoucnosti, až tady bude existovat politická kultura, že se k tomu budeme moci vrátit někdy za dvacet, třicet let. To není moc optimistická představa.

Ne politická kultura, kdyby byla lepší veřejná kontrola. Dneska ministru Babišovi procházejí věci, které nám by nikdy neprošly. Zase dám příklad: je mi úplně jedno, jestli získání dotací pro Čapí hnízdo bude označeno za trestný čin, ale není pochyb o tom, že pan Andrej Babiš se neprůhledně schoval za anonymní akcie, aby mohl přinejmenším kontroverzním, když ne podvodným způsobem vylákat z Evropské unie desítky milionů korun. Tohle se stalo a on to ani nepopírá, jen tvrdí, že to nebyl trestný čin. Kdyby se tohle provalilo na libovolného ministra pětadvacet let zpátky, veřejná kontrola byla na takové úrovni, že ten ministr by skončil do 24 hodin. Vzpomeňte si, proč skončili jiní ministři, kteří také nebyli obviněni z žádného trestného činu. Protože veřejná kontrola evidentně nefunguje – je to na samostatný rozhovor, proč nefunguje – není prostě možné dovolit vládní moci takový registr, protože jen veřejná kontrola ji může donutit, aby ho nezneužívala.

Vy osobně získání dotací pro Čapí hnízdo považujete za dotační podvod?

Dotační podvod je trestný čin. A jestli něco bylo nebo nebylo trestný čin, může říci jen soud. Ale v hovorové řeči, když se někdo schová za anonymní akcie, aby si hrál na chudou společnost, která má právo na dotaci, přitom to není chudá společnost, je to bohatý hospodářský gigant, který by tyto peníze nikdy nedostal, i když se mu povedlo vymyslet to legálně, tak to neznamená, že to nebyl podvod. Samozřejmě, že to byl podvod, připravený od samotného počátku. Ale mám na mysli podvod ve smyslu hovorové řeči, protože jestli to byl podvod ve smyslu trestného činu, se asi nikdy nedozvíme. Už vzhledem k tomu, že velmi rychle odešla městská státní zástupkyně i její náměstkyně pro trestní věci i šéf auditu pro trestní věci. Musím smeknout před Andrejem Babišem, jak je důsledný, proto myslím, že o trestné činnosti se v této věci nikdy nic nedozvíme. Ale víme toho dost, abychom mohli říci, že toto jednání je nečestné a podvodné. Přitom se nestane vůbec nic, proto říkám, že veřejná kontrola neexistuje.

Proč některá média selhávají, víme. Jsou vlastněná Andrejem Babišem. Ale neselhávají v této věci i protikorupční organizace jako například Transparency International? V minulosti burcovala proti každé nepravosti, dneska není slyšet.

Pokud mluvíte o Transparency International nebo o protikorupčním fondu Karla Janečka, tak ty vůbec neselhávají. Ty se prostě rozhodly před relativně delším časem, že budou součástí holdingu Agrofert, a v tomto rozhodnutí opravdu neselhávají, tam plní svou úlohu velmi odpovědně.

Jak se tedy díváte na to, že s šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem se spojuje i prezident Miloš Zeman, zjevně i proti sociální demokracii a premiérovi, předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi?

Já nechci vstupovat do hry uvnitř sociální demokracie. Jako občan České republiky se dívám se znepokojením, že narůstá dvojkolejnost české zahraniční politiky. Zdůrazňuji, že za zahraniční politiku odpovídá vláda. A tady evidentně dochází k výrazné dvojkolejnosti, kdy jeden směr lze personifikovat osobou premiéra a jeho ministra zahraničí, směr, který pokládám za přijatelně prozápadní, dostatečně odpovědný k našim spojeneckým závazkům, a směr, který není odpovědný k našim spojeneckým závazkům a který se otáčí nikoli na Západ, ale otáčí zarputile azimut zahraniční politik na Východ. Tento směr personifikuje prezident a čím dál víc s ním v tandemu pan Babiš. To je samozřejmě něco, co naši pozici v zahraničí poškozuje a rozostřuje, poškozuje nás to velmi významně v zahraničí. A nemyslím si, že za to nese vinu premiér nebo jeho ministr zahraničí. Bylo by asi velmi naivní nevzít v úvahu rozsáhlou a profesionální ruskou propagandu v českých médiích a na českém území. Myslím, že ta se v tom velmi angažuje.