Říkal jste, že nechcete nikdy kandidovat a nikde se objevovat. Nejste spíš něco jako takový nehrající kapitán? Je to tak třeba i proto, že mládí potřebuje nějaké vedení a zkušenosti?

Může se to tak částečně vysvětlit. S tím nehrajícím kapitánem je to vážně případné.

Na západě Čech vytvořila Dita Portová, exmístopředsedkyně zemanovců, politický subjekt Veřejné zájmy. Není to tak, že jistá skupina lidí působící dříve v SPOZ byla nějakým způsobem odejita z této strany kvůli tomu, aby chystala nějakou vendetu?

Z mojí strany určitě ne. Proč bychom to dělali? Já jsem si při volbě pana prezidenta svůj sen splnil. Já jo.

Přece ale to, jak se k vám strana zachovala, vás musí lidsky bolet…

To je tak všechno, co nás to může (smích). Když část české šlechty unesla Václava IV. a zavřela ho na Starém Městě, tak se posléze z toho vězení dostal ven, vypochodoval na Pražský hrad, kde seděl s těmi svými věrnými a nadával na ty, jež ho unesli. Jeden z jeho věrných pak královi řekl: Pane, nezapomeň, to byli tvoji milci (smích). Tak to bylo. Kolik jich je tam na tom Hradě, které bych já neznal a nepřivedl!

Kdysi jsem se pro Zemana před mnoha lety rozhodl jako pro člověka, který může této zemi pomoct překonat určité krize. Jsem přesvědčen, že kdyby nebyly takové chyby, jako při otevírání korunovačních klenotů a další věci politického a ekonomického charakteru, tak mohl stát v čele obrození, a to nemyslím jako paralela, i politiky v Čechách. Nastalo však to, co nastalo. Kdybych teď ty vztahy personifikoval, tak by tu Českou republiku spíše poškozoval, než jí pomáhal.

Co se týká nadačního fondu prezidenta republiky na snížení státního dluhu – to se přece nedá umořovat prezidentským přáním, to musí řešit vláda a státní orgány, nikoliv třeba prodávat vajíčka na Hradě při Velikonocích, to mně připadá poměrně smutné.