Nejprve v jeho pořadu padla otázka na případ IT zakázek na MPSV, do kterých měl být zapleten manžel Lenky Bradáčové. Po skončení natáčení JUDr. Bradáčová pronesla větu: „A jak jste se ptal na tu podjatost. Je to na mě vyrobené od ÚOKFK. Děkuji, že jste se na to zeptal, čekala jsem, kdy to Martinec prodá.“ Tuto citaci pak Veselý použil při natáčení pořadu s policejním prezidentem Červíčkem.

Jak vnímáte, že jste rozpohyboval skandál, který vedl k pádu ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) Tomáše Martince?
Nijak, obecně nevěřím tomu, že by v Čechách měl novinář tu sílu, aby mohl takto „zacvičit“ s lidmi na tak vysokých postech. Pro mě ten příběh skončil v okamžiku, kdy jsem nahrávku zcela transparentně pustil během natáčení Pressklubu na Frekvenci 1 policejnímu prezidentovi.

Připouštíte, že jste slova vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové o tom, že Tomáš Martinec proti ní tzv. vyrábí kauzu a Vám ji prodal, nahrál nekorektně? Tedy, že se jednalo o slova mimo natáčení?
Nemyslím si to. Já si nikoho nikdy pokoutně nenahrávám. Já nejsem Kristýna Kočí. Paní doktorka věděla, že se sedí v rozhlasovém studiu, věděla, že sedí před mikrofony a věděla, že jsme v tu chvíli pár sekund po natáčení. Tu větu pronesla zcela neočekávaně a bez jakéhokoli dotazu. Navíc mě její slova o prodávání a kupování informací dost vyděsila, myslím, že je to v tom záznamu slyšet. Cítil jsem v tom i kus nějaké výhružky nebo obvinění, které zaznělo ve slovech JUDr. Bradáčové, „já si to s ním vyřídím“, a myslím, že jsem udělal to, co má v takové chvíli udělat každý novinář. Nijak jsem s tou nahrávkou nenakládal, ale pozval jsem do Pressklubu policejního prezidenta, tam jsem mu to pustil a požádal ho o komentář. Žádný nezávazný hovor jsem s JUDr. Bradáčovou nevedl neb jsem ji viděl poprvé v životě.

Napadlo vás, že držíte v ruce nahrávku, která může skončit obrovským skandálem?
Takto nepřemýšlím. Na tvorbu skandálů jsou tady jiní. Spíš mě zasáhlo, že vrchní státní zástupkyně, což by, podle mě, měl být etalon spravedlnosti, vypustí z úst něco tak závažného. Napadlo mě, že jsem především občan a že asi žiji v zemi, kde lidé, kteří mají bojovat proti korupci a kopat za spravedlnost, na sebe buď uměle vyrábějí kauzy, nebo se brutálně pomlouvají. Vyhodnotil jsem si to pro sebe jako nevybíravou válku mezi lidmi, kteří mají nám občanům sloužit a bojovat za spravedlnost.

Zaznamenal jste nějaké úsilí nebo tlak, aby záznam nebyl zveřejněn?
Nemohu nic takového potvrdit. Za jedenáct let mojí práce na Frekvenci 1 jsem nikdy žádný tlak ze strany vedení rádia necítil. Podobných situací bylo v minulosti několik a ve všech případech stálo vedení stanice za námi. Domnívám se, že je to i z našeho vysílání cítit. Pokud vím, paní Bradáčová si pouze záznam vyžádala a dostala ho k dispozici. Následně jsem spíš zaznamenal zájem některých médií a novinářů. Ve většině jsem svoje vyjádření odmítnul, s odvoláním na skutečnost, že vše je řečeno v Pressklubu a stačí poslouchat Frekvenci 1.

Proč tedy poskytujete tento rozhovor?
Jednak mám pocit, že jak žije celý ten případ svým životem, objevují se nepřesnosti a překroucené informace a také proto, že s Parlamentními listy dlouhodobě spolupracuji a věřím jim.

Například?
Například: Řada novinářů zapomněla na prapůvod celé kauzy. Jednalo se o to, že jsem se paní Bradáčové ptal na konkrétní případ, ve kterém figuruje její manžel a to ona vyhodnotila jako jakýsi únik z vyšetřovacího spisu. Stále se mě někdo ptá, kde jsem k té informaci přišel a já stále opakuji, že jako každý novinář nemohu prozradit svůj zdroj. Řekl jsem pouze, že jsem informaci neměl od pana Martince, ani od jeho lidí, ale dostal jsem ji z blízkosti vrchního státního zastupitelství. Nic víc.

Urazilo vás vyjádření doktorky Bradáčové na vaši adresu: „To je bulvár pana Veselého“?
Neurazilo. Sám jsem v životě několikrát zažil, že člověk plácne něco, co ho potom mrzí. Kopnout do někoho je pak o hodně lehčí, než říct „Jsem blbec, udělal jsem chybu...“ Vidím v tom spíš dětský vztek a jistou dávku lidské nezralosti. Já proti paní Bradáčové nic nemám, naopak jsem si dlouhou dobu říkal, zaplať pánbůh za ní. Když se začala před několika měsíci objevovat v médiích a vyjadřovat se k případům, pokládal jsem ji za člověka na svém místě…

Bral jste odstoupení Tomáše Martince jako přiznání viny?
Mám na to svůj soukromý názor a třeba se pravda ukáže. Spekulovat opravdu nehodlám.