Mordy islamistů, strach ze ztráty sebeurčení v zemi svých předků... Ulice si správné vyvzdoruje sama. Možná i krokem dozadu, varuje pamětník Karel Srp

10.05.2016 19:50 | Zprávy

VÝROČÍ KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Bývalý disident, politický vězeň, nositel medaile Za zásluhy a předseda Jazzové sekce Karel Srp mluví o nevypočitatelné síle ulice, která kmitá v současné době mezi spravedlností a vlastenectvím. Až dosud byla podle jeho slov zklidněna ústavou a Helsinskými dohodami. Obává se však, že ulice bude dotlačena k naplnění emocí ohraničených v těchto dnech mordy islamistů, neřešením státoprávních otázek, strachu ze ztráty sebeurčení v zemi svých předků, kličkováním před většinovým názorem nebo genocidou slovanství střední Evropy.

Mordy islamistů, strach ze ztráty sebeurčení v zemi svých předků... Ulice si správné vyvzdoruje sama. Možná i krokem dozadu, varuje pamětník Karel Srp
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda Jazzové sekce Karel Srp

V souvislosti s migrační krizí se přetřásá pojem „vlastenectví“. Do jaké míry je to autentické a do jaké míry jde o falešný konstrukt vyvolaný momentální emocí? Narostl mezi českými lidmi za poslední rok smysl pro vlastenectví? Na čem bychom měli naše vlastenectví stavět? A na co, případně koho, můžeme být jako národ nejvíce pyšní?

Emoce vždy vyvolávají množinu předvídatelných i opačných reakcí, které po jejich skončení komentujeme ironií chytrých horákyň. Čím je epicentrum vzdálenější, tím jsme většími machry. Jsem stejný. Jak rád bych vlastní hlavou konstatoval, že dnešní Brusel není včerejší Mnichov, můj celoživotní obdiv k Americe je stejný, jako když jsem o ní snil skrze okna věznice, že útěcha Bible o chudobě nepovede jednou k nerovnoměrným příjmům a ke katolické privatizaci, že justice nebude rozhodovat podle televizních zpráv a tak by se dalo pokračovat.

Můj laický pohled je formován ulicí. Vím, že si správné vyvzdoruje sama. Možná i krokem dozadu. Mýtus o pokroku není nainstalováním počítačů v koncentrácích. Pamatuji heydrichiádu, nálety, osvobození Rudou armádou, příjezd Volyňských Čechů, odsun Němců, bydleli u nás doma mladí židovští letci, když jsme vyzbrojili Izrael, únorový puč, pohřeb Edvarda Beneše, Slánského i pražské jaro, plné Václaváky atd.

Ona nevypočitatelná síla kmitá mezi spravedlností a vlastenectvím. Až dosud byla zklidněna ústavou a Helsinskými dohodami. Dny však ukazují, že obě již neudrží krok s odůvodněnými nároky, respektive, že ulice bude dotlačena k naplnění emocí ohraničených v těchto dnech mordy islamistů, neřešením státoprávních otázek, strachu ze ztráty sebeurčení v zemi svých předků, kličkováním před většinovým názorem nebo genocidou slovanství střední Evropy. Zda půjde o nový blud, se dozvíme od dosud nenarozených horákyň za dalších dvacet let, mluvících, doufám, ještě česky.

Nakolik se v případě německého přístupu k řešení migrační krize projevuje určitý pocit viny za holocaust, druhou světovou válku jako takovou a tedy i skutečnost, že Německo bylo v roce 1945 poraženým státem, jak se občas objevuje? Jde ze strany Merkelové o snahu zamezit opakování událostí z 30. let, anebo je to ve svých důsledcích právě naopak?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Radim Panenka

Co by podle vás jako přesně nastalo, kdyby přišel ten konec Evropy?

A je reálné si myslet, že bysme se ubránili sami, i když zvýšíte výdaje na obranu sebevíc? A k čemu se přikláníte? Je lepší spoléhat na Evropu nebo na USA? Ještě k té vaší poznámce, že musíme na bezpečnostní situaci, která teď ve světě panuje reagovat včas. Nemáte ale dojem, že už včera bylo pozdě?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Kdo seje vítr, sklízí bouři. Filip Turek a nový rozměr odsouzení Le Penové

10:36 Kdo seje vítr, sklízí bouři. Filip Turek a nový rozměr odsouzení Le Penové

„Dle mého názoru by si bez tohoto ‚dvojího metru‘ šlo sednout možná i několik tisíc osob působících …