V knize Nemrzačte naši historii jste se dost ostře pustil do novináře Jana Gazdíka, který dnes pracuje v Aktuálně.cz. Ten nadhodnotil počty obětí v  Karpatsko-dukelské operaci a psal, že tam Čechoslováci popravovali své lidi. Jak vlastně vnímáte funkci novináře pracujícího s historickými tématy?

V dnešní době dost složitá otázka. Vždy byli novináři, kteří využívali situace, která se jim naskytla v novém režimu. Nicméně jde o věc osobní zodpovědnosti každého novináře. Měl by si maximálně ověřit zdroje, které využívá, a ne spekulovat, vymýšlet si a lepit dohromady fakta, která dohromady slepit nelze. A to je případ i výmyslů ohledně údajů o karpatsko-dukelské operaci. Jako historik nerad hodnotím novináře. Ti mají právo na své názory a hodnocení, nicméně by měli mít alespoň základní vědomosti o historických událostech, které jsou předmětem jejich komentáře, aby jejich výklad odpovídal historické skutečnosti.

Psát s vytržením pár nějakých údajů, které si neověřím a budu je publikovat jako pravdu, tak ve vztahu k historii napáchám mnohem více škody než užitku.

Také vám vadily expresivní výrazy jako krvavé lázně či jatka...

Otázka je, které boje v historii lidstva krvavé nebyly. Nicméně používat ve vztahu k bojovým ztrátám v Karpatsko-dukelské operaci slova jako jatka či masakr považuji za nezodpovědné. Nešlo přece o záměrné hromadné zabíjení nevinných civilistů, ani válečných zajatců. Byly to ztráty způsobené bojovou činností zkušeného a dobře vyzbrojeného protivníka, který dokázal využít všech výhod, které mu pro vedení obrany poskytoval horský terén. Nevylučuji ani možnost určitých ztrát, které mohly být důsledkem chybných rozhodnutí. Reálné boje nejsou hrou na počítači. V nich nelze na sto procent kalkulovat se žádným faktorem, který působí na průběh bojové činnosti a její výsledky. Každý velitel je v boji vystaven nutnosti přijímat rozhodnutí s tím, že dopředu nemůže s jistotou vědět, jestli se ukážou jako nejsprávnější a jejich splnění si vyžádá co možná nejnižší ztráty.

Psát v souvislosti se ztrátami československých a sovětských jednotek v Karpatsko-dukelské operaci jako o masakru je nejen nezodpovědné, je to také projevem neúcty ke všem příslušníkům 1. československého armádního sboru a vojsk Rudé armády, kteří prošli boji na dukelském bojišti, obětovali v nich své životy a zdraví. Navíc je také projevem neúcty k těm, kterým se takové hodnocení předkládá.  

Československý prezident Gustáv Husák napsal knihu Svědectví o Slovenském národním povstání. Komunisté řešili například to, že v ní byla nedostatečně zdůrazněna sovětská pomoc povstání a tak dále...