Pro řadu lidí včetně prezidenta nemáme za sebou dobrý rok. Jaké je vaše hodnocení uplynulých měsíců?

Myslím si, že uplynulý rok budeme moci hodnotit až s větším časovým odstupem, protože to hodnocení bude vyžadovat objektivnější pohled – jak na všechny vnější okolnosti, o kterých podle mého názoru nevíme ještě všechno, tak na nás samotné, jak jsme obstáli. Pokud bych měla dát uplynulému roku nějaké přívlastky, tak bych asi použila slova zkouškový, zatěžkávací, ale také učící nás poznávat sebe sama. Takový test odolnosti.

Prožili jsme už druhý rok „s covidem.“ Co si společnost odnese ze všech omezení, uzávěr, restrikcí?

Tak určitě to nebude příjemná vzpomínka, ne snad kvůli omezením samotným, protože mimořádné situace vyžadují mimořádná řešení, ale těch přehmatů, nelogičností a patrně i schválností ze strany politiků bylo příliš mnoho na to, abychom nad tím mohli mávnout rukou. Měli bychom si odnést poznání, že lidská práva a důstojnost člověka nejsou nic samozřejmého, a že si musíme obojí bedlivě hlídat, aby nebyla pod jakoukoli záminkou škrtnuta. 

Rok jsme začínali se „zavřenou“ zemí. Při bilancování, překvapily vás nakonec události příjemně nebo naopak?

Jak jsem již zmínila, bilancovat budeme moci až později, možná i s odstupem let. Aktuálně můžeme bilancovat pouze aktuální čísla, a ta nám zatím mnoho neřeknou. Nejsem ekonom, ale logickou úvahou miliardy vynaložené za testy a vakcíny a nevyužité polní nemocnice budou chybět jinde, a někdy až likvidační tlak na malé živnostníky a malé podniky se projeví na daních a vůbec na trhu jako takovém. To, k čemu byla zneužita a jaké konkrétní dopady bude mít jedna vybraná diagnóza, je až neuvěřitelné. Nejen v makroekonomických číslech, ale v tisících konkrétních osudů, kdy léty budované padalo jak domečky z karet. Nechce se mi ani věřit, že jsme to připustili bez větších protestů.   

Byla slibována tečka za covidem, místo toho se napadají očkovaní a neočkovaní, současně je jasné, že je nutná třetí, třeba i čtvrtá dávka očkování. Část vědců poukazuje na nutnost uznávání protilátek. Co na to říkáte vy, když se právními záležitostmi, které se týkají protiepidemických opatření, zabýváte už měsíce?

Je třeba už na rovinu říct, že lidem se prostě od počátku lhalo. Bezelstně to přiznal docent Bohuslav Svoboda, který řekl, že se to „vědělo, jen se o tom pomlčelo.“ Probůh – před rokem by za tato slova padaly hlavy. Jenže lidé jsou za tu dobu unaveni, miliony jich je pod vlivem strachu a nátlaku a těchto slibů naočkováno, takže rezignovali, a to, že zdravá sousedka nesmí na kávu nebo ke kadeřnici z absurdních důvodů, tedy je diskriminována bezdůvodně na úrovni diskriminace rasové, proto neřeší. V každém případě platí, že se těžce porušuje Listina základních práv a svobod, a to bez ohledu na to, že omezení nemají žádný medicínský důvod, a jsou tedy jen formou neomluvitelného nátlaku. Ostatně i to bylo výslovně přiznáno bývalou ministryní financí, která v klidu prohlásila, že budou neočkovaným cíleně znepříjemňovat život. Víte, já nyní zastupuji pana Františka Mareše, který jako úředník malé radnice zrušil trvalý pobyt ministru Vojtěchovi, čímž chtěl projevit svůj názor. Na toho byla právě podána obžaloba pro zneužití pravomoci úřední osoby. Pak bych ovšem očekávala, že podobné obžaloby budou podány na autory všech čtyřiceti nezákonných opatření, a i na bývalou ministryni za onen výrok o úmyslném znepříjemňování života občanům prostřednictvím zákonodárné moci. A ono nic. Začínáme si opět zvykat na kastu nedotknutelných, těch nahoře, a na to, že zákony platí jen pro prostý lid, a to i v maličkostech. Kdyby kterýkoli starosta vyhodil „jen tak“ 96 milionů neuváženě za něco zcela nepotřebného, stojí dávno před soudem. Tady se zařídila polní nemocnice k ničemu, a zatím je ticho po pěšině. Ten dvojí „předlistopadový“ metr mi těžce vadí.