Volby do Evropského parlamentu jste určitě sledoval i podle toho, jak se vedlo stranám a hnutím, jimž velice vadí Zelený úděl. Co o Green Dealu vzkázali voliči europoslancům a domácím vládám?

Prvním tématem voleb byla bezpečnost (válka na Ukrajině) a imigrace. Otázka ekonomického sociálního zvládnutí Green Dealu byla nepochybně hned poté jejich dalším naléhavým tématem. Vzkaz voličů politikům obecně byl spíše rozpačitý, je v něm sice vidět odhodlání utlumit levičácké extrémy (oslabení frakce zelených), ale lidovci a socialisté spolu s liberální Renew si pozice udrželi a nadále budou v Evropském parlamentu „tvrdit muziku“. Navíc se volebním debaklem oslabila pozice francouzského prezidenta Macrona, takže existuje, bohužel, vysoká pravděpodobnost, že dosavadní šéfka Evropské komise Ursula von der Leyeonová si dojedná s klíčovými frakcemi EP další období ve funkci. A to je pro potřebnou revizi politiky Green Dealu docela špatně.

Doufat, že částečnou obměnou Evropského parlamentu by se na schválené podobě Green Dealu mohlo alespoň něco změnit, tedy není vůbec namístě?

Vzhledem k nedostatečné obměně politického zařazení a směřování poslanců EP platí staré dobré české přísloví: „Kapři si sami svůj rybník nevypustí“. Nepochybně dojde ke korekcím, ale obávám se, že budou jen polovičaté. Zajímavější je tzv. Antverpská výzva z únorového setkání zástupců 73 evropských firem a svazů s představiteli Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyenovou. Jeho cílem bylo právě zdůraznit nutnost zaměření pozornosti na konkurenceschopnost evropského průmyslu a také představit v tomto smyslu pohled na nutné změny a mandát pro příští Evropskou komisi, která vznikne po volbách do EP. Její signatáři chtějí vedle Green Dealu i Evropskou průmyslovou dohodu, tzv. Industrial Deal, a to na stejné úrovni důležitosti. První legislativní návrh z pera nové Evropské komise, která bude asi instalována kompletně až v listopadu, by měl být souhrnný návrh na změnu či korekci ke všem příslušným stávajícím právním předpisům EU. A to s cílem odstranit veškeré regulační nesoulady, protichůdné cíle, zbytečně složité právní předpisy a nadměrné požadavky na reporting.

Odvrátit konec vozů se spalovacími motory, což bylo hlavní volební téma Filipa Turka, kandidáta Přísahy a Motoristů sobě, je také nepravděpodobné?

Upínat se ke zrušení zákazu výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035 je poněkud liché: už příští rok přinese zpřísnění emisních norem (76 gramů CO2 na km) tak tvrdý požadavek, že ho ve svém dosavadním prodejním mixu bez zničujících pokut do pokladny EK (95 eur za každý gram navíc) nesplní žádná konvenční automobilka. Proto ten usilovný zápas všech firem po vzoru Toyoty nabídnout co nejvíce modelů s hybridním pohonem, když drahé elektromobily se špatnou přidanou hodnotou pro zákazníky se bez končících státních dotací zadlužených zemí EU prodávají stále hůře.

Navíc jsou „ante portas“ levnější a možná i lepší elektrická auta z Číny, na něž chce EU uvalit clo až 38 %. To bude mít za následek obchodní válku s Čínou, kdy země EU plně závislé právě v propagovaných zelených technologiích na Číně mohou tahat za hodně kratší konec provazu. Kdo chce podpořit zachování spalovacích motorů v nových autech i po roce 2035, musí se tedy tvrdě vypořádat s neustále se zpřísňujícími emisními normami. Přitom všech 300 milionů aut v zemích EU se podílí na evropských emisích jediným procentem. Takže pro tento cíl má být tvrdě omezena svoboda 450 milionů obyvatel EU v individuální mobilitě?

Na to já vám neodpovím, ale zeptám se na podobné téma. Od roku 2027 vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov, tzv. EU ETS 2. Ale zatímco původní propočty odhadovaly, že to zdraží litr paliva zhruba o 2,50 Kč, teď někteří odborníci varují, že by to mohlo být i více než 13 korun. Troufl byste si odhadnout, co to s dopravou, ať už osobní nebo nákladní, v Česku v takovém případě provede?

Výnosy z emisních povolenek jsou kromě obohacování spekulantů na trzích celého světa zdrojem moci Evropské komise. Ta je přijímá a pak přerozděluje členským zemím, z nichž některé odpíráním těchto peněz průběžně trestá za jakékoli „rebelantství“. Ničením uhelné energetiky, ocelářství a jiných energetický náročných provozů vysokými cenami emisních povolenek a řízením jejich množství v obchodování si zároveň Evropská komise a po ní i členské země vlastně objektivně likviduje zdroj těchto prostředků v jakémsi šíleném pokusu o finančním perpetuum mobile. Pro splnění těchto stále ambicióznějších – rozuměj nereálných – cílů byl v rámci revizí směrnice o ETS z roku 2023 vytvořen nový systém obchodování s emisemi s názvem ETS2, oddělený od stávajícího systému EU ETS. Tento nový systém bude pokrývat a řešit emise CO2 ze spalování paliv v budovách, silniční dopravě a dalších odvětvích, především v malém průmyslu, na který se nevztahuje stávající EU ETS.

Systém nových povolenek má být plně funkční až v roce 2027, jako první krok bude monitorování a vykazování emisí zahájeno v roce 2025. Stejně jako ve stávajícím systému EU ETS má systém ETS2 fungovat s vyhrazenou rezervou. Jinými slovy, Evropská komise si vyhradila právo manipulovat s objemem povolenek na trhu, aby byly patřičně účinné. I když Komise uvádí, že chce zajistit, aby cena povolenky nepřesáhla 45 eur (v cenách roku 2020, tj. očištěné o inflaci), máme ovšem jasný precedent ze systému prvních povolenek ETS.

Na co se tedy můžeme v tomto ohledu v roce 2027 „těšit“?

Emisní povolenka zatíží bydlení všech, kdo topí nejen uhlím, ale i zemním plynem. O kolik? Hovoří se o dodatečných 200 korunách za MWh plynu, když dnešní velkoobchodní cena samotné komodity je kolem 1000 Kč. Podstatně výraznější zásah do hospodaření každé rodiny a do zvýšení cen všech produktů a služeb bude zatížení výrobců benzínu a nafty. Ti samozřejmě přenesou tyto náklady v ceně pohonných hmot na spotřebitele. Zatím se uvažuje asi o 3 korunách navíc ke stávající ceně benzínu a nafty, tedy o 150 korunách navíc, které na jednu 50litrovou nádrž auta padnou na oltář dekarbonizace EU. Ovšem se zkušenostmi z prvních ETS mluví pesimisté o takovém zatížení cen PHM, že by mohl znamenat výslednou cenu 70-75 korun za litr. Stane se automobil zase luxusním zbožím jen pro nejbohatší? To, že se zvýšené dopravní náklady projeví v prudkém růstu cen potravin a dalších druhů zboží a služeb, je nabíledni. Rostoucí inflaci tak znovu v Česku a jinde v EU postavíme uvítací slavobránu.