Výpověď bez udání důvodu. Nápad skupiny vládních poradců, který se díky ODS stále udržuje ve hře coby opatření pro efektivnější ekonomiku. Jak se k němu staví SPD?

V SPD samozřejmě tuto asociální šílenost, která by nás vrátila někam do období poddanství či nevolnictví, odmítáme.

Výpověď bez udání důvodu by znamenala totální ztrátu práv zaměstnanců, včetně ztráty práva na soudní ochranu při propuštění ze zaměstnání.

Došlo by k zásadnímu poškození těch skupin zaměstnanců, kteří jsou na tom na trhu práce nejhůře – matky malých dětí, lidé v předdůchodovém věku, nízkopříjmoví pracující, lidé se zdravotními handicapy.

Zákonitě by brzy došlo k nárůstů registrované nezaměstnanosti – a tím i k nárůstu výdajů státu – a k poklesu již tak velmi nízkých mezd českých zaměstnanců. A okamžitě by se zvýšil objem pracovní migrace ze zahraničí přes neprůhledné tzv. pracovní agentury, přes které dochází k masivním únikům daní a pojistných odvodů.

Navíc v době, kdy firmám chybí desítky tisíc zaměstnanců na volná pracovní místa, nedává zavedení institutu snadnějšího propouštění zaměstnanců ani žádnou ekonomickou logiku.

Zaměstnavatel je z logiky věci vždy v silnější pozici než zaměstnanec. A existuje mnoho způsobů, jak může legálně ukončit pracovní poměr s problémovým nebo nadbytečným zaměstnancem. Standardní výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou, výpověď s odstupným, když se ruší pracovní pozice, dohoda se zaměstnancem o ukončení pracovního poměru atd. V případě problémových zaměstnanců, hrubého porušení pracovní kázně, odsouzení zaměstnance nebo podvodů při pracovní neschopnosti může zaměstnavatel zaměstnanci dokonce zrušit pracovní poměr okamžitě, bez výpovědní lhůty a bez nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Ani ministr Jurečka tím není příliš nadšen, ale ODS chce tento návrh tlačit formou poslanecké iniciativy, vlastně mimo koaliční dohodu. Tak kdo vlastně agendu v rámci vlády řídí, ministr, nebo si poslanci prosazují, co chtějí?

V současném volebním období de facto žádná standardní legislativní pravidla, na která jme byli léta zvyklí, nefungují.

Nejzásadnější věci – jako třeba korespondenční hlasování ze zahraničí – jsou předkládány formou poslaneckých návrhů, a tedy neprocházejí legislativní radou vlády a standardním připomínkovým řízením.

U mnoha vládních návrhů se v průběhu legislativního procesu zjistí zásadní chyby a nedostatky, takže musí být korigovány nejrůznějšími, často komplexními, pozměňovacími poslaneckými návrhy v tzv. druhém čtení zákona.

A nemůžu nevzpomenout další nástroje, ke kterým vláda ráda sahá – projednávání návrhu zákona v tzv. stavu legislativní nouze, kdy je brutálně zkrácen legislativní proces a potlačena role odborných parlamentních výborů, anebo zkrácené projednávání návrhů zákonů v jednom čtení bez možnosti podávat pozměňovací návrhy.

ODS chce výpověď bez důvodu navrhnout jako poslanecký návrh. Z toho se stal v tomto volebním období celkem fenomén. Návrhy načtené poslanci nemusí procházet připomínkovým řízením a tím jdou dost proti smyslu legislativního procesu. Jakou s tím máte zkušenost?

Jak už jsem naznačila, velice špatnou. Takový návrh – pokud nejde o drobnou legislativní úpravu – může způsobit značné komplikace v právním řádu i v procesu jeho aplikace orgány veřejné správy, a pak musí být zpravidla velice rychle novelizován. Ale mezitím může napáchat velké škody.

Vláda celé volební období tlačí návrhy svou „sto osmičkou“, či sto devítkou. A ještě se rozčiluje, že to opozice zdržuje, a přemýšlí, jak její práva omezit. Když to srovnáte s minulým volebním obdobím, je debata nad návrhy díky jasné většině věcnější, nebo je to naopak tak, že vláda neposlouchá ani faktické připomínky?

Tato vláda parlamentní debatu opakovaně omezuje, nad rámec zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Několikrát zkrátila rozpravu o zásadních zákonech typu tzv. důchodové reformy, snižování valorizací důchodů anebo tzv. daňového konsolidačního balíčku, přestože chtěly vystoupit ještě desítky opozičních poslanců.

A faktické návrhy z opozice, které by lidem pomohly a vládní návrhy zákonů by prakticky vylepšily, ignoruje.

Je ještě nějaká „chuťovka“, kterou v agendě MPSV chce koalice do konce volebního období prosazovat?

Na prvním místě je to tzv. důchodové reforma – tedy vládní návrh na neomezené zvyšování věku odchodu do důchodu pro lidi narozené v roce 1966 a mladší a na snižování nově přiznaných důchodů od roku 2026.

To zatím prošlo ve Sněmovně prvním čtením.

Pro SPD jde o nepřijatelnou devastaci důchodového systému a trvalé poškození zájmů a práv lidí, kteří celý život poctivě pracovali a odváděli daňové a pojistné odvody.

Mám k tomuto vládnímu materiálu připravenou celou řadu pozměňovacích návrhů. Stejně tak jsem během jeho projednávání představila základní pilíře toho, jak by chtělo důchodový systém reformovat hnutí SPD.

Pokud po příštích volbách do Sněmovny budeme součástí vládní většiny, budeme iniciovat zrušení těchto změn v důchodovém systému provedených Fialovou vládou, které nejvíce poškozuji naše občany.