Velkou pozornost veřejnosti vyvolaly nedávné protesty zemědělců nejen v ČR, ale také přímo v Bruselu. Co bylo podle vás největší příčinou toho, že zemědělci vyšli do ulic?

Je to bezesporu dramaticky se zhoršující situace v tomto velmi regulovaném odvětví. Za poslední dva roky stouply náklady asi o 30 %, ceny především rostlinných komodit klesly o 30 % a dotace, které všichni zemědělcům tak často vyčítají, klesly v průměru o 15 %. Tak to prostě ekonomicky nevychází a my zemědělci se ptáme, zda tedy máme vůbec v tomto prostředí podnikat a produkovat potraviny. Navíc vyplácení dotací se dramaticky opožďuje o několik měsíců a zemědělci mají problémy i s cashflow. Ptáme se, je to snad záměr?

Protože volby do Evropského parlamentu jsou doslova za dveřmi, mnoho lidí určitě napadlo, že protesty zemědělců jsou víc o předvolební eskalaci a snaze zahnat bruselské politiky do kouta než o snaze systémově řešit problémy zemědělců. Vidíte to také tak?

Vůbec ne, volby jsou dnes každý rok, ale takové protesty tu ještě nebyly. Je to výsledek nové zemědělské politiky, která platí od ledna 2023 s naprosto nesmyslnými regulacemi a daleko nižšími dotacemi než v minulosti ve vysoce inflačním prostředí. Dále je tu obrovský vliv levných dovozů komodit ze třetích zemí, kdy se díky válce na Ukrajině dramaticky mění mezinárodní obchod s komoditami a jejich dodavatelské řetězce.

Na druhou stranu je holým faktem, že zemědělci odsávají z rozpočtu Evropské unie ohromné množství unijních peněz na dotacích. Není tedy řešením prostě navýšit objem dotací, a tím problém vyřešit?

Ano, to by bylo sice krátkodobě příjemné, ale dlouhodobě by to mnoho věcí nevyřešilo. Evropa, a hlavně ČR, stojí před dramatickou změnou zemědělské politiky, která tu fungovala v posledních dvaceti letech. Je třeba se znovu zamyslet nad tím, k čemu jsou vlastně zemědělské dotace a k čemu tato veřejná podpora občanů má směřovat. Jestli k tomu, abychom měli zdravé, bezpečné a dostupné potraviny a dotace směřovaly na podporu zemědělců – producentů potravin, anebo na podporu např. biopaliv, tedy nevýroby potravin, v mnohém do tak často zmiňovaného Green Dealu.