Informace o vaší kandidatuře zasáhla většinu médií, čekal jste podobný zájem?

 

Startuji volební kampaň s tím, že chci mluvit pravdu, byť tím mohu mnoho lidí naštvat. Bez upřímnosti to ale nemá cenu. Ostatně proto píši i volební Deníček, který je umístěn na mých stránkách www.aleshusak.com. Okomentuji tam i tenhle rozhovor, na to se připravte. A teď, slovy pana prezidenta Miloše Zemana, k vaší otázce. Ano, zájem jsem čekal. Trochu jsem s tím měl problémy u vedení hnutí NEZÁVISLÍ (NEZ), za které kandiduji. Požádal jsem je totiž, aby využili znění zákona, které umožňuje po určitou dobu kandidaturu nezveřejňovat. Městská část Praha 6 to dodržela přesně podle zákona, čímž jsem byl mile překvapen. Pouze pan předseda hnutí NEZÁVISLÍ (NEZ), hrozně fajn člověk, mi starostlivě stále volal a říkal – doktore, to není dobře, všichni ostatní kandidáti už jsou venku a pracují a vy nic. Času je málo! A já jsme mu říkal, nebojte se. Proč bych měl být jmenován v článcích spolu s ostatními kandidáty, když mohu mít sám titulky? No a stalo se, i když u některých médií bych čekal rychlejší ohlas. Třeba ParlamentníListy.cz se ozvaly až dnes. To je na takovou zprávu dle mého dost pozdě. Ale konec dobrý, všechno dobré, protože na konci cesty se milenci sejdou. A to platí i o mém vztahu s médii. Závod ale teprve začal, a není to stovka, ale maraton. Uvidíme na konci.

 

Někde se dokonce objevilo, že díky mottu „kulomet do každé rodiny“ jde o nadsázku, srandu. Vy to ovšem myslíte vážně, je to tak?

 

Volební kampaní nechci dělat z voličů blázny, to si nezaslouží. O žádnou nadsázku ani srandu nejde a nemůže jít, pokud si z nás ale nedělá legraci současná politická reprezentace. K těm by se to hodilo lépe. Nu a pokud jde o ten kulomet do každé rodiny? Je třeba nezkracovat, ale pečlivě číst můj volební program. Jsem pacifista a zbraně nesnáším. Stejně tak jsem jako právník ostře proti trestu smrti. Protože je ale nepochybné, soudě dle vyjádření mainstreamových médií, usnesení summitů NATO a některých našich politiků, že se nás chystá obsadit Rusko, nemohu spoléhat na českou operetní armádu, která dnes slouží výhradně pro zahraniční koloniální mise. Je tedy nutné vyzbrojit naše obyvatelstvo a cvičit ho proti zákeřným ruským zájmům. Prosazuji proto taková opatření, která běžně a normálně fungují ve Švýcarsku a Izraeli, a přísahám na druhý dodatek Ústavy Spojených států.

 

Nebojíte se, že se bude připomínat SAZKA a boj o ni, což vám může ublížit?

 

Nebojím se a čekám to, protože to by byla média sama proti sobě. Bude to skvělá ouvertura mojí knihy o celém příběhu. A věřte mi, že mám co vyprávět. A jestli mi to neuškodí? Za prvé více ne, když už jsem dnes lump číslo jedna (jak čtu komentáře na internetu), zloděj, který si nakradl a celkově hnusný chlap, který má ještě tu nestoudnost, že se vůbec připomíná. Fuj. Takže si nemyslím, že by se tím mohla moje pověst zhoršit a tím víc mi ublížit. Koho zajímá, proč jsem se vlastně rozhodl kandidovat, najde na tuto otázku celou jednu speciální sekci na mém webu. Dal jsem sám sobě po roce 2011 na určitou dobu distanc od veřejné sféry. Neměl jsem totiž žádnou šanci vysvětlit cokoli z událostí kolem SAZKA v okamžiku, kdy média jela jednu jedinou notičku o zlém a šíleném diktátorovi, koupajícím se ve zlatě, který český sport okradl. Nezbylo nic jiného než počkat, až se moře uklidní, vlny opadnou a pak měřit rozsah škod a opravovat pobřeží. Dnes jsem na vážnou debatu v tomto směru vybaven a připraven.

 

Co konkrétně vám na Praze 6 vadí?

 

Praha 6 je nejdůležitějším dopravním uzlem České republiky. Tak to prostě je. Na jejím teritoriu se kumulují veškeré dopravní problémy, které si kdo umí představit. To je sakra výzva. Zároveň je to ale nejprestižnější rezidenční lokalita celé Prahy a České republiky, a velmi, velmi zelené území, a každý, kdo zde bydlí, je na Prahu 6 hrdý.

 

Bohužel, severokorejská banda, která se usídlila na pražském magistrátu a na radnici Prahy 6, nám, občanům Prahy 6, udělala z dopravy peklo. To jim ovšem nebrání nastavovat tzv. zelenou tvář a pomalu snad už rozdávají i kimčongílije. Ale tak, jak je tato květina pouze převlečená begónie, tak naši zastupitelé lásku k nám, občanům Prahy 6, jenom předstírají. Ve skutečnosti nás nenávidí. Stručně – nepřátelské a nesmyslné zavedení modrých zón, které je jenom trestem za to, že tu bydlíme a máme vyžrat (protože jinak se to nedá říci) neschopnost těchto výtečníků (jak by řekl Jiří Paroubek), že nejsou schopni vybudovat záchytná parkoviště pro ty mimopražské občany, kteří jezdí za prací nebo jinými zájmy na území Prahy. Tím ožebračují důchodce (kteří si za auta musí platit) a z nás si dělají legraci.

 

Je zapotřebí všemi legislativními a zákonnými prostředky takové nepřátelské chování vůči vlastnímu obyvatelstvu zastavit. Zužování a zklidnění silnic pod heslem zelených praporů, které vede k ucpání Kulaťáku a dalších silnic, tedy ke zhoršení životního prostředí. Údajně propadlé stavební povolení na vybudování obchvatu z Evropské k tunelu Blanka. Zprávy o tom, že v novém územním plánu se počítá se zastavěním zelených ploch na levé straně Evropské, když jedete z letiště (sic!). Vítám požadavek na tunely pro železnici. Ale nalijme si čistého vína. Za prvé, kdyby pokračovali v tom, co bylo naplánováno, už dnes dávno by vedly tunely metra na letiště, a za druhé, konečně si někdo, kdo dříve kritizoval Béma, postaví vlastní novou Blanku. Pokrytci a šlachťata upřímnosti. Neschopnost zanořit pražský obchvat do tunelu a vyřešit tak Suchdol. Ó bože, jak hluboko jsme klesli!

 

Ale po lopatě – místo toho, aby severokorejci na radnici už několik let dořešili okruh kolem Prahy i městský okruh, místo toho řeší výstavbu záhonků na hlavních tazích v Praze. Je to asi tak stejné, jako by nejdříve vybudovali u domu balkon se zimní zahradou a pak se podivovali, že ho nemají kam dát, když nemají postavené základy a nosné střechy.

 

Vrcholem je cyklostezka uprostřed křižovatky Prašný most. Doporučuji ji tomu, kdo chce zaručeně spáchat sebevraždu. Ten, kdo tuto šílenost vyprojektoval a schválil, by měl být navždy zvěčněn na desce hned vedle křižovatky. Rád na ni přispěji. A doporučuji všem voličům na Praze 6, aby se zajímali o to, kdo všechno to, co jsem popsal, politicky odsouhlasil. A příště, aby je proboha nikam nevolil.

 

Co byste v rámci Senátu chtěl dokázat a jak jste ho od jeho vzniku vnímal?

 

Co chci dokázat je obsahem mého volebního programu, který má sedmnáct bodů a není zde prostor vše vysvětlit. Zkráceně – hlavně chci pomoci důchodcům, protože to jsou většinou naši voliči. Dorovnání důchodů určité skupině, osvobození všech od plateb za veřejnoprávní média a za podporu alternativním energiím, zaplacení jednoho milionu korun (kombinovaným způsobem) tomu, kdo za předem daných pravidel zplodí a vychová tři děti (blíže v programu), redefinice voleb do rad veřejnoprávních médií a změna financování veřejnoprávních médií, konec zeleného šílenství (viz předchozí odpověď), změna financování Evropské unie. Znovu opakuji, nejlépe je volební program přečíst.

 

Vnímání Senátu Parlamentu ČR?

 

Senát je institucí k ničemu. Odsoudily ho k tomu současné ústavní zákony, které ze Senátu učinily zbytečný přívěsek Poslanecké sněmovny, luxusní pro pasažéry, nepotřebný pro všechny ostatní. Po ztrátě možnosti ovlivňovat volbu prezidenta republiky, zůstala Senátu jedna jediná zásadní funkce, a to možnost zablokovat ústavní zákony. Jinak v legislativním procesu jen a pouze zdržuje. Voliči to vědí, a proto je jejich volební účast při volbách do Senátu velmi slabá. Do Senátu se proto kandiduje pod heslem: „Zvolte mne, abych se měl dobře.“

 

Na Praze 6, kde chcete kandidovat, je silný, pravicový potenciál. Jak v tomto duchu hodnotíte například profesora Václava Bělohradského, kandidáta Strany zelených a ČSSD?

 

Začnu jinak. Byl jsem teď vyzván jedním veřejnoprávním médiem, abych příští týden přišel natočit vzkaz voličům, který budou, snad podle zákona, vysílat. Jednou z podmínek je, že nesmíte v této vizitce urážet a napadat protikandidáta a politický subjekt, za který kandiduje. To už jsme se úplně, ale dočista pomátli? Kdo proboha takové kretenismy vymýšlí? Musel bych být přeci padlý na hlavu, abych protikandidáta nebo jeho stranu urážel. To je možná zvykem ve Spojených státech, ale tady, kdybych označil uchazečku Hillary jako „Křivou Hillary“, podobně jako Donald Trump, tak by mi to čeští voliči neodpustili a podrazil bych si stoličku sám. A proč bych měl napadat jeho politický subjekt, za který kandiduje? Proč mám ztrácet cenný čas tím, že budu mluvit o své konkurenci? Na stranu druhou, proč bych neměl a nemohu slušně oponovat názorům konkrétního člověka?

 

K panu profesorovi Bělohradskému. Přiznám se, že ač jsem ho dříve občas vyslechl někde v televizi, nevěnoval jsem jeho názorům pozornost. Teď jsem to změnil a konstatuji, že pan profesor je úctyhodně vzdělaný člověk s intelektuální noblesou a zajímavými názory. Některé jeho závěry jsem si poznamenal, až se budeme mít možnost osobně setkat, a studuji teď jeho knihu Společnost nevolnosti. Nedělám mu reklamu? Uměl bych se asi ztotožnit s částí jeho výkladu o globalizaci a o morálním kýči, s jinými jeho myšlenkami nemohu souhlasit ani milimetr. Ale obohatilo mne to. Jinak si myslím, že se svými názory na zelenou problematiku to bude mít na Praze 6 těžké, už podle historických výsledků voleb. Jestli chce kandidovat proto, aby zabránil prolomení těžebních limitů na Mostecku, pak si nemyslím, že zrovna to by Dejvičáky zaujalo. Přeji mu vše nejlepší a doufám, že budu úspěšnější.

 

 

A jakým způsobem vnímáte zástupce TOP 09 Jiřího Růžičku?

 

Pan ředitel je zajímavá osobnost, na škole, kde řediteluje, nechal hodně kvalitní práce a je to prý skvělý pedagog. Z rozhovorů, které jsem si nastudoval, jsem zjistil, že mám k němu myšlenkově blízko, protože se pohyboval kolem Prázdninové školy v Lipnici. Velmi dobře! Výborný pedagog a skvělý člověk ale nemusí být to samé v politice. Pod modrými zónami na Praze 6 je podepsán také jako zastupitel. Docela by mě zajímalo, jestli ví o šmírovacím systému, který Praha zavedla v naší městské části kvůli těmto zónám. Pokud ano, tak mu nerozumím. Pokud ne, tak je na pováženou, jak svůj mandát zastupitele vykonává. Přeji mu, aby se věnoval studentům co nejdéle, to nám pomůže všem.

 

Poslední, na koho bychom se rádi zeptali, je tanečník Vlastimil Harapes, kandidující za hnutí ANO. Berete ho jako soupeře?

 

Každého protikandidáta musíte brát vážně, a já si pana Harapese vážím, ne náhodou byl národním umělcem, a pro mě to není prázdné slovo, jako u těch, kteří se pak tohoto titulu zbavovali. Víte, před lidmi jako je on máte v sobě prostě zabudovanou úctu. Zažil jsem to mnohokrát ve sportu, když jsem se potkával s olympioniky nebo mistry světa. A on patří přesně do takové skupiny. Teď musí prokázat, že má dobrý volební program a pak už je to jenom na voličích.

 

Když už jste se na to ale ptal, tak obecně. Každý, kdo chce kandidovat, volební program musí mít, protože ukazuje důvod nebo důvody, proč se člověk odhodlá ucházet o volenou funkci. Kandidát, který vlastní volební program nemá (zvlášť když kandiduje jako nezávislý kandidát), nekandiduje opravdově, anebo kandiduje jako atrapa politické strany. Můj volební program, který předkládám, je mixem mezinárodních, českých i pražských problémů, k jejichž řešení bych rád přispěl.

 

Pokusil jsem se seznámit s volebními programy mých protikandidátů a smutně konstatuji, že pokud je budete hledat, nenajdete nic zásadního, protože nenajdete vůbec nic. Smutná vizitka a důkaz toho, jak berou ve skutečnosti kandidaturu vážně. Možná najdete něco málo na webech stran, které mé ctihodné protikandidáty do Senátu vysílají. Většinově tam ale naleznete pouze plytká a bezobsažná prohlášení, která často (až na vzácné výjimky), jen a pouze opakují mantry, které už znáte. Nenajdete tam nic osobního, nic zajímavého a nic progresivního. Doufám, že chápete, že v tomto mém prohlášení není nic osobního vůči lidem, kteří jsou mými protikandidáty a kterých si jinak vážím. Zatím ale nevidím nic, s čím bych můj volební program konfrontoval.

 

Nyní ke globálnějším tématům: Světu, ač se to někomu možná nezdá, dominuje uprchlická krize. S ní související útoky, vraždy, znásilňování. Asi bychom si na to měli zvyknout, co myslíte?

 

Nechci si na nic zvykat, i když nám to mnozí politici říkají. Jsem český starší rozhněvaný muž, který byl proti své vůli nucen žít více než třetinu života v Absurdistánu, možná pohodlném a starajícím se, ale pořád v Absurdistánu, byť je otázkou, jestli míra dnešních zhovadilostí už tento minulý Absurdistán nepřekonala. Zatímco mí vrstevníci na Západě mohli cestovat a radovat se z drobných hloupostí života, my jsme mohli tak nanejvýše navštívit Prachovské skály a já musel místo návštěvy Londýna vysvětlovat soudružce tajemnici ze Socialistického svazu mládeže, jak je možné, že se náš taneční spolek schází v místnosti strany lidové pod křížem. Ano, podobná hloupost jako dnes míra zvuku zahradní sekačky. Hlupáci všech zemí Evropy, spojte se. Mimochodem, ona soudružka se posléze stala zakládající členkou jedné pravicové strany a dnes je vysokou úřednicí berního úřadu…

 

A když přišla sametová revoluce, mohl jsem se radovat ze svobody a učit se ji využívat a musel se spolehnout na sebe, což nebylo a není lehké, ale stálo to za to. A pak jsem začal se znepokojením sledovat, jak nám zase tu svobodu ubírají, byť je pořád větší než v Absurdistánu, ale já si mezitím zvykl na tu velkou a chci ji zpět. A v novém Absurdistánu už žít nechci a proto si na nic zvykat nechci.

 

Jsem rozhněvaný volič, který s úžasem sleduje, jak politici prodávají českou vodu do zahraničí, zjišťuji, že pokud by zítra nastalo trýznivé sucho v některých částech Evropy, v České republice by chyběly potraviny, které se zde staletí vyráběly, pozoruji prodej náhražek potravin s odůvodněním, že Češi podobnou kvalitu na základě chuti chtějí, i když jsou dražší než potraviny normální. S hrůzou vidím, jak se rozpadá systém výchovy mladé generace pod knutou inkluze, a přihrává se tím kšeft soukromým školám, a přestává existovat společné vzdělání nejnižší věkové skupiny obyvatel, slyším, jak se vláda chlubí nízkou nezaměstnaností, když přitom zaměstnání je nahrazeno montovnou pro zahraničí, a z platů, které montovny platí, lidé nemohou uvažovat ani o založení rodiny. Se znepokojením pozoruji mladé lidi kolem sebe, jak má každý na sobě vedeno několik exekucí, a jak jsou v tomto maléru statisíce rodin.

 

Nechci věřit tomu, že na zahálce a dobré znalosti zákonů lze ze státu dostat na sociálních dávkách více peněz, než normální prací. Nestačím se divit tomu, že stavbu jedné dálnice dokáže zastavit jeden otrapa, který přitom bydlí stovky kilometrů od této stavby. A to už vůbec nemohu mluvit o problému migrace, který se na nás všechny řítí, politici a elity nekonají a naopak obviňují své kritiky z vyvolávání poplašných nálad a strachu, když tady žádní migranti nejsou. Jako by lidé neměli strach z rakoviny, i když ji nemají… A tak dále, a tak dále.

 

A protože mám rodinu, rozhodl jsem se, že nemohu být tak zbabělý a nezkusit udělat něco proti tomu všemu, co jsem uvedl výše. Alespoň si nebudu muset vyčítat, že jsem se o nic nepokusil.

 

A ještě dodatek: Podle premiéra Sobotky a jeho podřízeného, tedy ministra Dienstbiera, je nutné ukazovat k uprchlíkům vstřícnou tvář. Lze podle vás na tomto pozadí zvítězit v parlamentních volbách?

 

To prokáží volby, nakolik je taková myšlenka voličsky zajímavá. Ale víte, co se říká: „Blahoslaveni chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“