Připomínáme si dnes Den lidských práv. Tento pojem dnes na jedné straně na mnohé působí jako zaklínadlo, jiní se jeho současné podobě naopak vysmívají. Co znamenají lidská práva pro vás?
Nesmírně důležitou část toho, oč jsem se ve svém životě snažil a i dnes snažím. Jejich důležitost jsem si uvědomil právě ve vězení, když jsem o ně byl připraven. Proto jsem velmi přivítal Helsinský pakt a následně jsem podepsal již v roce 1976 Základní prohlášení Charty 77.
Nemáte pocit, že v ústech některých skupin se z „lidských práv“ stalo něco zcela jiného, než bylo původně zamýšleno?
Mám, a už dlouho. Ti, kteří je berou více jako klacek, kterým je možné si něco vynutit, většinou používají politiku dvojího metru. Řečeno jazykem Bible, „vidí každé smítko v oku bližního svého, ale břevno v oku svém nikoliv“.
Občas zaznívá, že vedle lidských práv by měly být také nějaké lidské či občanské povinnosti. Myslíte, že by nějaký takový závazek jedince vůči společnosti měl být?
V každé společnosti musí být práva a povinnosti jedince v rovnováze. V demokratické dvojnásob. Ti, kdo zdůrazňují jenom nároky a práva, mlčky předpokládají, že povinnosti bude plnit někdo jiný než oni sami. Tento trend hrozí, že se současná „nároková“ společnost změní v určitou formu feudalismu. Tzv. „Velký Reset“ to hlásá natvrdo.
Je ještě jeden takový termín, pod kterým nikdo moc neví, co si představit, ale všichni se jím vášnivě zaštiťují. A to – „liberální demokracie“. Druhý český prezident Václav Klaus proti tomu kdysi napsal, že skutečná demokracie musí být hodnotově neutrální a liberální demokracie tudíž není žádnou demokracií. Jak to vidíte vy?
Vysvětlení je jednoduché – když demokracie existuje a funguje, není jí zapotřebí dávat nějaké přívlastky. Potřebuje-li dovysvětlení, není to demokracie. Kdysi jsme měli „lidovou“, dnes „libovou“ (rozuměj, jen pro někoho).
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo