Ekonomy začátkem roku překvapilo výrazné posílení české koruny. Čím to, že může být vývoj měny přes zohlednění všech možných vlivů takto nevyzpytatelný?

Ty příčiny jsou dvě. Za prvé je to nízká likvidita během přelomu roku. V té době jsou devizoví dealeři v podstatě na dovolených a obchodují jen automatické obchodní systémy, či můžeme říct umělá inteligence, chcete-li. A tyto algoritmy, ještě navíc v prostředí nízké likvidity, mají sklon vychylovat kurz náhodným směrem. V podstatě se dá říct, že zatímco během celého roku měny – akcie, dluhopisy a tak dál – reagují na různé ekonomické zprávy, v období zhruba 14 dnů na konci roku to bývá náhodná divočina odtržená od reálného stavu ekonomiky.

Druhou příčinou je, že politika centrálních bank, které v posledních letech enormně silně zasahují do ekonomiky, narušily dost zásadně jemné transmisní mechanismy, které dříve bezchybně fungovaly. Kurzy měn se tak stávají do značné míry necitlivé na jevy, na které „by měly“ reagovat, kdyby stát do ekonomiky nezasahoval tak necitlivě.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula varoval, že pokud v roce 2020 nebude pokračovat růst mezd v obdobném tempu jako doposud, může to ohrozit ekonomiku. Argumentuje přitom, že spotřeba obyvatel dnes tvoří více než polovinu HDP. Lze s tím souhlasit?

Ne. Připomíná to onen proslavený výrok paní Maláčové, ve kterém kdysi tvrdila, že když dostanou státní zaměstnanci víc přidáno na platech, stát taky vybere víc na daních, a tedy státní rozpočet bude pořád bohatší…

Kauzalita je takováto: centrální banka bezprecedentně snížila úrokové sazby. Proto se česká ekonomika přehřála. Proto podniky měly slušně vysokou poptávku a mohly hodně vyrábět. Aby mohly vyrábět, musely zaměstnat víc lidí. Tedy víc, než je pro ekonomiku dlouhodobě přirozený stav. Současně stát odsával lidi ze soukromého sektoru tím, že nabíral víc státních zaměstnanců a přidával jim. Proto podniky v jednom okamžiku už neměly odkud další zaměstnance brát. Proto si je musely přetahovat mezi sebou navzájem. Proto musely zvyšovat platy. Proto jim náklady vzrostly nad únosnou míru. Proto jim začala klesat ziskovost. Proto letos podniky vyrobily víc než loni s větším počtem zaměstnanců, ale s menším ziskem, alternativně v některých případech i se ztrátou. Proto podniky musely začít koncem roku propouštět. Proto začala míra nezaměstnanosti růst.

Neboli naprosto učebnicová studie: zvýšíme mzdy příliš – vzroste v konečném důsledku nezaměstnanost.

Další tlak na mzdy v tomto stavu automaticky vede k ještě většímu propouštění, ještě většímu počtu krachů a – nakonec k recesi. Vidíte, že je to přesně naopak, než tvrdí pan Středula. Ten ale nemá v popisu práce činit něco dobrého pro ekonomiku; ten má v popisu práce vytvářet dojem pro odboráře, že se bije za jejich lepší podmínky, byť to má přesně opačný důsledek. Takže jeho tvrzení je logické, byť nepravdivé.