Stejně jako v jiných zemích Evropské unie, tak i v Česku zdražují prudce nejen energie, ale i potraviny, které reagují na napětí na komoditních trzích. Týká se to především pečiva, ale příliš pozadu nezůstávají v rámci EU ani ceny masa. Mohou na to nějak vlády reagovat? Jde mi pochopitelně hlavně o tu českou.

Podle mého soudu na to vlády principiálně reagují tak, že tu situaci systematicky zhoršují. A zhoršují ji tím, že se připojují k zesilování sankcí vůči Rusku. A Rusko na to reaguje stejně, jako na to reagovalo v roce 2014, když se řešila otázka Krymu. To znamená, že na embargo vůči Rusku odpovídá Rusko protiembargem. Klasickým případem bylo polské ovoce, polská zelenina, která měla jít do Ruska, ale místo toho šla do Evropy,. A poničila především české a slovenské ovocnářství, protože bylo za dotované ceny, jimž nebyli domácí producenti konkurenčně schopni čelit.

Takže jestli se bavíme například o energetickém embargu, tak to znamená, že cena uhlovodíku se zbytečně zvyšuje a bez dopravy dnes žádná produkce včetně potravinářské není možná. Stejně tak se budou zdražovat vstupy, ať už se jedná o krmiva, osiva, čímž máme zaděláno na obrovský problém v potravinářství. Víme, jaký je dnes problém mít rentabilní produkci prasat, ta je už ztrátová a může se to ještě zhoršit. A takhle bychom mohli pokračovat komoditu za komoditou.

Vlády nemůžou chytat býka za ocas, ale za rohy. Umělé zastropování cen, marží a podobné věci, co jsem slyšel od přítele Nekuly, jsou sice hezká gesta, ale je to principiální omyl. Takhle se vláda chová až v okamžiku, když to mléko rozlije a už ho jen utírá z podlahy.

Ministra zemědělství Zdeňka Nekulu pobouřilo, když našel místo, kde prodávali točený salám s přirážkou 246 procent. Prohlásil, že sice máme volné tržní prostředí, ale není možné, aby zemědělci byli takto zmáčknutí, aby prodávali za ceny, které jim ani nepokryjí náklady – a přitom jiní aby měli neúměrně vysoké marže. Sdílíte jeho rozhořčení?

Pan ministr Nekula je můj – abych tak řekl – přítel, byli jsme spolu v dozorčí radě EGAPu, takže mám k panu ministrovi velmi hezký osobní vztah a považuji ho za velmi slušného a kvalitního člověka. Ale je mi líto, nemůžu odvolat to, co jsem řekl před chvílí. Chytáme býka za ocas, ne za rohy. A to, že se chovají někteří obchodníci tak, jak jste zmínil, je v literatuře popsáno za posledních pět set let mnohokrát. Dokonce to byl terminus technicus – keťas, to byl výraz už za první i druhé světové války. To, že se to objeví znovu, je součást uvolněného tržního mechanismu. Je chvályhodné, že to pana ministra pobouřilo, oprávněně, ale ti keťasové se chovají úplně stejně, jako se chovali jejich tátové, dědové a pradědové před padesáti a sto lety. To je pořád stejné.

A samotné tažení vlády proti keťasení, kdy rozjela kontroly marži u másla, kuřecího masa, vepřového masa nebo pečiva, pokládáte tedy za zbytečné, nebo má nějaký význam?

Zbytečné není, je to hezké gesto, ale gesto, které je koncepčně chybné, protože už řeší situaci, kterou připustili tím, že se k embargu připojili a že ho dál stupňují. V tomhle je česká vláda premiantem v Evropě, respektive soutěžíme s pobaltskými republikami.

Nebo ještě jinak. Já jsem principiálně odpůrce embarga jako ekonomické nebo politické zbraně. Zeměkoule je jenom jedna a pokusy ji zase rozdělovat na jakési zóny nějakými železnými oponami je nesmysl. Je to krok proti logice, proti historickému vývoji. Nikdy to k ničemu nevedlo, nanejvýš k válkám. Vždyť i vstup Spojených států do druhé světové války byl kvůli americkému embargu na ropu Japoncům. Když si přečtete o Pearl Harbor, tak tam si to můžete najít.

V tomhle směru mám zásadní výhrady vůči tomu, jak se dnes vlády chovají a jak politici komplikují ostatním lidem život. Politici se utrhli ze řetězu a diktují společnosti naprosto zvrácený způsob chování a jednání.