Bohužel to, co předvádí většina českého národa v krizi koronavirové, je směsí vlastností špatných a ještě horších. Můžeme se za sebe bez nadsázky pouze stydět, píšete ve svém textu s názvem Styďme se. Co konkrétně vám vadí?

Vadí mně především to, že část občanů není ochotná se za účelem potlačení epidemie omezit ani ve svých volnočasových aktivitách. Dokonce proti opatřením protestují, a to i za situace, když jiní lidé jsou s koronavirem ve vážném stavu v nemocnici či jej zaplatí životem, nemocnice i zdravotníci pracují na hraně svých možností, a jen zásluhou jejich nezměrné obětavosti nedošlo ještě ke kolapsu zdravotní péče. Vadí mně tedy ta ohromná disproporce mezi tím, co lidé dělají sami pro sebe a co jsou ochotni udělat pro druhé. 

Problém je dle vás v naší podivné povaze, neumíme se a nechceme se ve prospěch druhých  omezit. Kde se ta sobeckost v nás vzala?

Sobectví je bohužel vlastní lidské povaze. Čím vyspělejší společnost, tím více působí proti sobectví jednotlivců s akcentem, že člověk je tvor ultimativně kolektivní a každý potřebuje každého. Naše společnost bohužel není tak vyspělá, jako země Skandinávie či mnohé země západní Evropy, a i pro překotný vývoj po roce 1989 zde nejsou mechanismy demokracie a společenské odpovědnosti dostatečně zakořeněny. Proto často zaměňujeme svobodu se svévolí.

Uvádíte, že je už zbytečné vyvracet nesmyslnou tezi, že lepší než plošná opatření by byla cílená ochrana ohrožených skupin. Můžete vysvětlit proč je tato teze nesmyslná?