Zemřel předseda Senátu Jaroslav Kubera. Jak na něj budete vzpomínat? Co ztrácí česká politická scéna jeho odchodem?
Pro mě je to velká ztráta. On byl jedním z mála politiků, s kým jsem si rozuměl i lidsky. Důkazem toho je, že mi psal předmluvu mé první knihy Konec finančních negramotů v Čechách. Hodně jsem souhlasil s jeho názory. Ztrácíme člověka, který byl pro mě kandidátem na prezidenta. Vícekrát jsem ho k tomu přemlouval. Měl by můj hlas. Používal zdravý selský rozum, říkal věci narovinu. Když provokoval, tak střídmě, mile, kultivovaně. Byl přímý, takže se člověk na něj nemohl zlobit, i když s ním nesouhlasil.
Ne všichni jsou ze smrti Jaroslava Kubery smutní. Vy sám jste upozornil na příspěvek pana Zdeňka Šarapatky o tom, že smrt je popleta (a pod tímto textem je na obrázku Jaroslav Kubera s Milošem Zemanem). Co o tom říci?
Nevím, co se s lidmi děje, že jejich nenávist jde až za hrob. Zažili jsme to jak u Karla Gotta, tak u Jaroslava Kubery. Co by se dělo, kdyby zemřel Miloš Zeman? To snad někteří budou slavit s poznámkami tohoto typu. Přijde mi to úplně nechutné. Je to primitivní, hulvátský způsob. V některých parametrech mi to připomíná dobu před rokem 1989, jak se komunisti chovali i po smrti k lidem, kteří byli odpůrci režimu. Jsou chvíle, kdy člověk nemusí za každou cenu vyjevovat svůj názor. Když někdo zemře, tak se kondoluje, truchlí, vzpomíná, nebo člověk nedělá nic.
Minulý víkend se konal kongres ODS a největší pozornost na něm vzbudil starosta Řeporyjí Pavel Novotný. Vyčetl spolustraníkům, že dělají málo proto, aby byli známější. Což je možná někdy pravda, ale je Novotný v tomto směru vhodný příklad k následování pro ostatní?
Tak jak to popsal, měl pravdu, ale na padesát procent. Celá řada politiků, co jsou v nějakých pozicích, se jenom vezou. Svého času jsem je nazval okrasnými. Máte chovné, tažné a okrasné. To jsou ti, co tam sedí, zvedají ruku a s tím jsou spokojeni. Nejsou moc vidět, což je vlastně jejich cílem. Když ale má člověk nějakou exekutivní funkci, tak by měl dělat něco pro lidi a měla by o tom veřejnost vědět. V tomto má Novotný pravdu.
Ale nezmínil druhých padesát procent, že tohle všechno se nesmí dít za každou cenu. Politika je běh na dlouhou trať. Je to maraton, půlmaraton či aspoň běh na deset kilometrů. Kdežto Pavel Novotný je jako sprinter na sto metrů. Je nabouchaný, má svaly, vyhraje běh na sto metrů. A tím to končí. Politika není jenom o tom, že se člověk dokáže zviditelnit v krátké době. Musí také něco prosadit, být akceptován koaličními partnery, ale i opozicí. Nesmí být za kašpárka. Představte si toho sprintera, co běží sto metrů a pak zjistí, že má běžet deset kilometrů. Tak už to pak vydýchává a jen chodí. Porazí ho všichni ti, co vystartovali pomalu, protože vědí, že je to dlouhá trať. Na jednu stranu má být politik ve veřejném prostoru, publikovat, mít i netradiční řešení. Ale také si hlídat elementární slušnost, kultivovanost, dlouhodobost. Když to děláte dlouhodobě, tak to není o šokování za každou cenu.
Pokud použiju ještě jiný příklad, tak já například patnáct let provozuji stránky bankovnipoplatky.com. Myslím si, že jsem vzbudil v České republice zájem o toto téma, vycházím z různých čísel i statistik z hlediska snížení výběrů z bankovních poplatků až po citlivost na cenu bankovních služeb. Nicméně si troufám říci, že jsem to dělal kultivovanou formou bez trestních oznámení, žalob, bez bulvárních aktivit, které by mohly vyvolat rizikové chování jedněch či druhých. Trvalo to ale dlouho. Přesto si myslím, že je to správná cesta.
Mohl jsem to dělat bulvárním způsobem. Napadá mě například vyhlásit soutěž, že by lidé na svého bankéře v době finanční krize hodili dort a ještě by to natočili na svůj mobil a pak by se s tím pochlubili, nejlepší video by vyhrálo. Vymyslet nápad, který zaujme novináře, tím že je kontroverzní či šokující, to problém není. V té chvíli by se o serveru bankovnipoplatky.com sice dozvěděla spousta lidí, ale za jakou by to bylo cenu. Šlo by o ztrátu důvěryhodnosti, serióznosti. A to platí dvojnásob pro politiku.
Pavel Novotný prostě neřekl tuto druhou polovinu. Musí to být kombinace. Nevyhýbat se veřejnému prostoru, medializaci a netradičním řešením, ale zároveň mít racionální záklopku, nedělat to úplně za každou cenu. Překvapilo mě, že na kongresu ODS toto od nikoho nezaznělo.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
Ing. Josef Bernard byl položen dotaz
Vaše ,,pomoc" živnostníkům
Jak nám má pomoci odložení plateb na pojištění, když zálohy stejně tak či tak budu muset uhradit? Paradoxně když se mi nebude v podnikání dařit, tak kde pak vzít peníze na zaplacení záloh, které jste dost zvýšili? Nemyslíte, že by bylo prospěšnější, kdybyste je nezvyšovali? Tvrdíte, že je to kvůli d...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
wwww Jinde na netu:
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Další články z rubriky
18:11 Sundané sako? Zoufalství. Okamura se zle otřel o Fialu
Premiér má velmi plastický charakter a servilní vlezdoprdelistickou povahu. Tak zhodnotil Tomio Okam…
- 8:40 Mají vědět, do čeho jdou. Žantovský je rád, že v ČT už nepůjde pouštět si pusu na špacír
- 4:44 Bourat mýty, zjistit, co se skutečně stalo. Luděk Bednář by chtěl jiné oslavy 17. listopadu
- 18:30 Nabídka Trumpa? Poučení z Minských dohod. Vyoral odhadl, na co Putin kývne
- 10:28 Pažraví důchodci? Nechutné oblbování lidí vládou, zuří Paroubek. Miliardy na zbrojení zkrátka někde chybí
- 20:45 Poslanec Síla: Plán na privatizaci zdravotnictví. Julínek sofistikovanější metodou
