V pondělí schválila vláda návrh rámce státního rozpočtu na příští rok a střednědobý výhled hospodaření státu pro roky 2021 a 2022. Příští rok i v dalších letech počítá Ministerstvo financí se schodkem 40 miliard korun. Co těmto číslům, ale i zveřejněným záměrům a prioritám říkáte včetně evergreenu, že se od ledna počítá s úbytkem desetiny pracovních míst na ministerstvech?

Kdyby stát počítal s poklesem ekonomiky, ještě by se tak nějak dal deficit pochopit. Třeba ne souhlasit s ním, ale chápat ano. Jakmile ale vláda předpokládá další hospodářský růst, je deficit neakceptovatelný. A růst vláda skutečně čeká. A dokonce počítá s tím, že údajně bude mít příští rok příjmy vyšší o 93 miliard korun. To je nemálo.

Jenže vláda pro příští rok počítá do rozpočtu i s penězi z EU, z Norska a spol. ve výši 109 miliard korun. A tady je háček. Nejsem si tak docela jistá, jaký bude další postup Evropské unie, pokud uvidí „nereakci“ českých úřadů na její poslední audit. Dá peníze? Nedá? Vláda bude možná muset hodně Bruselu poklonkovat, aby se na tyhle peníze mohla s určitostí spolehnout a neupadla v ještě větší nemilost jako třeba Viktor Orbán. Přece jen výsledky auditu byly... jak to říct? No, prostě nevypadaly pěkně, a šlo o peníze EU.

A že ubyde desetina míst? Zní to dobře, ale je to trochu balamutění. K tomu A totiž chybí ještě doplnit B. Rozpočet totiž předpokládá, že by ve veřejné správě a službách v příštím roce měla přibýt téměř tisícovka nových míst. Neboli mělo by se přijmout víc lidí a obsadit víc pozic, než kolik by se mělo seškrtat! Jak je to možné? Často se prostě budou škrtat jen na papíře neobsazená místa. Jsou to jen hrátky s čísly a veřejným míněním. Jediné, co se nakonec počítá, je výsledek, a ten je stále mínus 40 miliard korun.

V pátek dostávali školáci a studenti vysvědčení, o den dříve ustála v brzkých ranních hodinách vláda Andreje Babiše pokus o vyslovení nedůvěry, a to přesně rok poté, co byla jmenována. Jaké vysvědčení byste jí za ten rok vystavila z úkolů, které si sama stanovila?

K tomu, aby se mohlo známkovat, je potřeba srovnání s nějakým standardem, s nějakou kvantifikací, na kolik procent se úkol podařilo splnit, což v případě programového prohlášení je do značné míry nekvantifikovatelné. Takže to spíš ohodnotím slovně:

Zjednodušení daňového systému a snížení administrativní zátěže: Opak se stal pravdou. Daňová agenda je pro podnikatele mnohem náročnější než dřív. Přibylo souhrnné hlášení, kontrolní hlášení, EET... Čili administrativní zátěž jednoznačně vzrostla.

Růst důchodů a platů: Ano, tady k růstu došlo. Ovšem za cenu zhoršení vývoje veřejných financí zejména v poslední době.

Udržení nízké úrovně dluhu vůči HDP: Tady se to spíš omylem v předešlých letech povedlo, ale nikoliv kvůli šikovnosti vlády, ale kvůli vysokému růstu ekonomiky, který je důsledkem především dvou věcí: Zaprvé politiky České národní banky, která má zase řadu jiných negativních vedlejších důsledků, jako přehřátí cen bydlení, a zadruhé růstu zahraničí, který se k nám přenášel. Navíc se podařilo udržet nízkou úroveň dluhu vůči HDP jen díky rozpuštění „rezerv na horší časy“, tedy lidově řečeno. No a nyní se už zase začaly veřejné finance zhoršovat, jak ostatně dokazuje i připravovaný rozpočet na příští rok.

Závazek neusilovat o přijetí eura: Ano, tady se vláda skutečně drží svého slibu. Možná si tu často stěžuju na politiku ČNB, ale na druhou stranu politika ČNB je stále záchranným lanem ve srovnání s tím, co předvádí ECB. Zaplaťpánbůh, že nemáme euro a s ním i nulové úrokové sazby, které nastolila ECB – jestli dneska lidé nadávají, že je drahé bydlení, tak by teprve poznali, zač je toho loket, kdyby byli vystavení působení politiky Evropské centrální banky! Zaplaťpánbůh za – i třeba nedokonalou – ČNB.

Expertní zpráva, kterou má každých pět let vypracovat ministerstvo práce, uvádí, že čtyřicátníci by měli jít do důchodu o rok a pětadvacátníci dokonce až o dva roky později, než je dnes zastropovaný věk 65 let, aby bylo na penze budoucích důchodců. Doporučit posun důchodového věku by musela šéfka resortu Jana Maláčová, až bude zprávu na nejbližší jednání předkládat vládě. Ministryně ale prohlásila, že zvýšení důchodového věku nepřipustí, navíc zpráva podle ní neukazuje komplexní obraz o udržitelnosti důchodového systému. Co říkáte jejímu vyjádření ve světle toho, že by zvýšení věku ušetřilo státnímu rozpočtu 2,3 bilionu korun? Je ten věkový posun až tak dramatický?

Parametry důchodového systému se budou muset měnit, posun věku pro odchod do důchodu k nim bude patřit. To je neoddiskutovatelné. Prostě demografické složení obyvatelstva se mění tak, že ačkoliv můžeme spekulovat o tom, zda věk pro odchod do důchodu zvýšit za dva nebo za tři roky, zda o půl roku nebo o rok, tak je matematicky nesporné, že k němu dojde. A pokud k němu nebude docházet postupně, budeme jednou donuceni zvýšit ho skokově, což bude pro pracující mnohem větší psychologický šok. Paní ministryně prostě popírá fakta.

ČEZ, jehož většinovým, takřka sedmdesátiprocentním, vlastníkem je stát, minulý měsíc zaskočil trh nízkým návrhem dividendy. Nejdelší valná hromada v historii společnosti, která skončila ve čtvrtek ráno po téměř 19 hodinách jednání, ho potvrdila a rozhodla rozdělit ze zisku pouze 24 korun na jednu akcii. Nižší dividendu vyplácel ČEZ naposledy v roce 2007, kdy činila dvacet korun na akcii. Státu to přinese něco málo přes devět miliard korun, když loni z ČEZ inkasoval 12,4 miliardy korun. Jak si lze citelné snížení dividendy ve světle rostoucích cen elektřiny vysvětlit?

Ceny elektřiny nejsou vše. Tak například tu také byly vyšší náklady na emisní povolenky pro výrobu elektřiny. Projevil se přitom růst jejich tržních cen v kombinaci s nižším objemem povolenek, které jsou bezplatně přidělovány. To ČEZu ořezalo provozní zisk před odpisy EBITDA o 0,7 miliardy korun. Dividendy ČEZu jsou každý rok horkým tématem, protože stát si o ně vylepšuje své hospodaření, ale zkrátka stát se musí smířit s tím, že dividendy společnosti, která se chová komerčně, vždy budou nejistým zdrojem. Nedá se na ně spoléhat.