Každý den čteme v médiích o tom, jak počet potvrzených případů covidu stále roste. Jak vy hodnotíte současnou situaci, pokud ji porovnáme s minulým rokem?

Každé porovnání bude trochu pokulhávat, protože incidence, tedy výskyt počtu onemocnění na sto tisíc obyvatel daného regionu – okresu, kraje, nebo republiky – v určitém čase, třeba za posledních sedm dní, je vždy zkreslena tím, jaká opatření momentálně platila či platí, jaký den v týdnu porovnáváme, protože o víkendech a svátcích se testuje méně než ve všední dny atd. Nicméně jasné jsou trendy a my vidíme, že nástup podzimní vlny přišel u nás v kraji asi s týdenním zpožděním oproti roku loňskému a že počet případů je nižší, což je přirozený a chtěný efekt očkování. Vloni jsme nástup podzimní vlny viděli na týdenní incidenci někdy v 41. týdnu, kdy bylo 258 případů na sto tisíc, týden na to 429 a v 43. týdnu již 723 na sto tisíc.

Letos bylo v kraji po klidném létě, podobně jako tom loňském, vidět mírný růst incidence kolem 39. týdne, tedy na konci září, dva týdny poté, co jsme přestali testovat ve školách. V 41. týdnu jsme měli v kraji 125 případů na sto tisíc, týden na to 255 a v minulém 43. týdnu už 356 případů na sto tisíc obyvatel kraje. Stále je to ale zhruba polovina incidence ve srovnatelném období vloni. Takže ano, situace je z pohledu absolutních čísel klidnější než vloni, ale musíme reagovat na trend, který je jednoznačně růstový s tím, že máme co do absolutních čísel méně případů než vloni, ale rostou již počty těžkých průběhů onemocnění a úmrtí. Z našich každodenních statistik vidíme naprosto jasně, že úmrtí se dotýkají osob ve vyšších věkových skupinách kolem 65+ a prakticky všechna úmrtí z poslední doby registrujeme u osob neočkovaných! To je myslím zásadní poslání…

Je od vlády dobrý nápad přestat proplácet testy? Co to může v epidemii způsobit?

Víte, každé opatření je důležité. Některé má vyšší efekt nebo prioritu v čase, jiné menší. A my v tuto chvíli, kdy je potřeba doočkovat několik desítek procent populace, aby se dostavil skutečný efekt takzvané kolektivní imunity, nepřicházíme s ničím jiným, než je běžné v okolních vyspělých státech. Část čtenářů možná nebude spokojena s tím, co řeknu, ale odpovědnost za své zdraví má především každý sám za sebe. Každý jsme do značné míry manažerem svého zdraví, říká se tomu self management, a očkování, pokud skutečně neexistují zdravotní, náboženské a další oprávněné důvody, je to nejmenší, co mohu pro sebe, ale i pro druhé udělat. Já to vnímám jako projev solidarity k druhým, společenské sounáležitosti, ale rozumím tomu, že stoprocentní proočkovanosti stejně jako stoprocentní účinnosti očkování nedosáhneme. Ale měli bychom se pokusit každý za sebe udělat alespoň pár kroků vstříc. Pak by nebylo třeba vymýšlet opatření, která zasahují do našich peněženek anebo výrazně snižují kvalitu života.

A co říci na návrh Jana Hamáčka, že by zaměstnanci museli před příchodem do práce prokazovat bezinfekčnost?

Já jsem člověk z praxe a o dlouhodobá poznání z praxe se ve svých názorech opírám. My se v kraji nemůžeme rozhodovat od stolu v kanceláři nebo podle toho, co si kde přečteme, nás řídí každodenní situace. Svého času byly v kraji obrovským problémem pendleři a zahraniční pracovníci. Vzpomeňte si na zavřené ubytovny a provozovny s agenturními zaměstnanci, to byly stovky případů. Zavedlo se povinné testování zahraničních a přeshraničních pracovníků a dnes tento problém neexistuje. V týdnu máme v těch stovkách a nyní už tisících případů jedno – dvě importovaná onemocnění.

A díky tomu se i tyto jednotlivce daří zjistit, a zabránit tak tomu, aby onemocnění šířili dále. To je podstata informací, které v boji s infekčním onemocněním, jako je covid-19, potřebujeme. Čili prokazování bezinfekčnosti zahraničních pracovníků přineslo prakticky stoprocentní efekt! S testováním ve firmách a institucích už přece máme praktické zkušenosti a aktivní v něm byly firmy samotné, alespoň ty, které si uvědomovaly, že testování zaměstnanců jim v důsledku pomáhá snížit nemocnost, a tedy výpadky ve výrobě, a pokračovaly v něm dobrovolně. A touto praxí se jen blížíme tomu, co již naši sousedé jako Rakousko nebo Německo dávno dělají. My jsme součástí nějakého prostoru a respirační onemocnění nezná hranice.

Někteří provozovatelé restauračních zařízení si stěžují, že kvůli novému nařízení, kdy bude muset personál kontrolovat bezinfekčnost hostů, budou o své klienty přicházet. Domníváte se, že je tato obava skutečně namístě? A není to vůči provozovatelům restauračních zařízení přehnaný požadavek?

Já jsem teď byla na otočku v Německu, v Rakousku, v září v Řecku. Tam to bylo úplně normální a ve vší slušnosti a nikdo, žádní turisté z půlky Evropy, se nad tím nepozastavovali, příletem počínaje přes cestu autobusem, ubytování v hotelu, snídani v hotelové restauraci po vstup do obchodu nebo muzea. V Německu, podobně jako jsme chvályhodně dělali my na začátku školního roku, dvakrát týdně testují školáky právě proto, aby podchytili nepříznakové nosiče a předešli sérii třídních karantén, které se u nás staly pravidlem a ochromují život školy a rodin výrazně více než testování. Jenom u nás stále někteří hledají důvody, proč to nejde a jak to a to obejít.