Americký akciový trh nám roste a česká ekonomika zůstává stále na předcovidových číslech. Samozřejmě že je důvod asi zřejmý, přesto, čeho si všímáte vy?

Podle vývoje na akciovém trhu bych zrovna úspěšnost ekonomiky neměřila. Mě zajímá, jak se žije běžným lidem, a jestli ekonomika dokáže generovat hodnotu. Růst v USA je zajímavý, ale velká část spotřeby je na dluh, míra bankrotů vzbuzuje obavy a rozpolcenost společnosti je obrovská.

Česká ekonomika má ale jiné problémy. Vláda nechala inflaci proplout do ekonomiky, ignoruje to, že má dominantně ziskově-maržový charakter a nic proti tomu nedělá. Naopak, ještě přilévá olej do ohně, nesmyslnými změnami DPH, destruktivní energetickou politikou a tlakem na pokles platů (nominálně!) ve veřejném sektoru. Následky jsou již nyní zřejmé, pokles reálných mezd, dlouhodobý pokles maloobchodních tržeb a samozřejmě také spotřeby domácností. Na straně nabídky je patrné, že firmy jsou pod tlakem zejména vysokých cen energií. Zahraniční politika má aktivistický a neprofesionální charakter, který poškozuje postavení ČR mezi řadou rozvíjejících a rozvojových zemí.

Německá lokomotiva nás netáhne. Mění se něco? Zřejmě už nebude stačit dát k výrobku logo Made in Germany?

Německo sklízí shnilé ovoce svých minulých fatálně chybných rozhodnutí. Z hlediska domácí nestability je to „ja, wir schaffen das“, opět aktivismus místo realistického uvědomění, že záplava společnosti cizími kulturami ve velkém množství a krátkém čase je prostě destrukce domácí společnosti. Nefunguje to a fungovat nebude.

Ekonomicky vzato se Německu před očima rozpadá jeho model. Model založený na střední vyšší přidané hodnotě, silném globálním exportu a sbírání hodnoty z kolonií (včetně ČR), které zabezpečí slušnou úroveň mezd v německé ekonomice. Vysoké ceny energií ohrožují německou průmyslovou strukturu zejména u energeticky náročnějších odvětví. Chemický průmysl například.

Sázka na obnovitelné zdroje a s tím související technologie vypadala zajímavě, ale v řadě technologií prostě EU předehnala Čína, která má podstatně chytřejší hospodářskou politiku a velmi rychle inovuje. Nemluvě o tom, že si umí pohlídat kontrolu nad celým řetězcem.

A do toho americký tlak na to, aby se EU, tedy i Německo, odpoutala od Ruska a Číny – a to je pro EU prostě ekonomicky zničující, i když to prý jsou ty správné hodnoty. Oficiálně je tedy potřeba občanům „prodat“, že se jim bude žít čím dál hůř, budou ohroženi energetickou chudobou, ale budou tím „podporovat správné hodnoty“. Ideologizace politiky a ekonomiky bez schopnosti realisticky vyhodnotit následky EU dovedla do slepé uličky.

Hospodářská komora se kochá tím, že střední a drobné podniky jsou základem podnikání u nás. Přitom všichni víme, že konsolidační balíček dopadne na všechny, tedy na podniky i drobné podniky. O čem to svědčí?

O tom, že střední a malé firmy jsou páteří ekonomiky, se hovoří dekády. Přesto ale vlády obvykle dělají politiku pro velké, v našem případě nadnárodní korporace. Za vrcholných časů globalizace se pro to vžil pojem „závod ke dnu“, který vyjádřoval míru soutěže a podbízení se států vůči korporacím, například v oblasti daní, daňových prázdnin či investičních pobídek.

My potřebujeme mobilizaci a využití národního kapitálu.