Jak vnímáte atmosféru ve společnosti při historicky třetí přímé volbě prezidenta, a to především v období mezi prvním a druhým kolem volby?

Atmosféra ve společnosti je taková, že je mi z toho nevolno. To, co jako občan musím sledovat, je pro mne děsivé, a nelze před tím utéct, neb je to všude. Rozdělení společnosti, kterého dosáhla zejména tzv. média veřejné služby, ale i další média soukromá, kterým říkáme mainstreamová, je dechberoucí. Tato média buď otevřeně, nebo podprahově protežují jednoho kandidáta, pana Pavla. O nějaké vyrovnanosti a objektivitě nelze vůbec mluvit. Tato média na Babiše útočí ve dne v noci, hledají cokoli pod každým kamenem.

Poté, co jim nevyšlo odsouzení Babiše za Čapí hnízdo, se teď jako hlavního tématu chytili jakéhosi billboardu a pracně vymýšlejí, co na něm je, přičemž tam nic takového není. Babiš tam pouze holou větou říká, že nechce válku, a potvrzuje fakt, že on je diplomat, ne voják. Samozřejmě, vymyslet se kolem tohoto textu dá cokoli, jakákoli manipulace, a média a politici pětikoalice se o to snaží velmi. Prý Babiš straší válkou, já tam ale nic takového nevidím. Podle mne jediný, kdo straší válkou, je premiér Fiala a další z jeho okruhu, kteří již rok hlásají, že jsme ve válce, přičemž v žádné válce nejsme a doufejme, že to tak zůstane.

Co tedy říkáte reakci Petra Pavla, že o válce nerozhodují vojáci, tedy lidé jako on, ale politici?

Tenhle pikantní výrok pana Pavla jsem zaznamenal. A čím se asi tak voják Pavel stane poté, co bude zvolen prezidentem? Nestane se náhodou politikem? Navíc politikem, který pochází z vojenské rodiny, který od svých patnácti let neopustil profesionální vojenské prostředí, které mu zjevně nevadilo, měl a má je evidentně rád, je to jeho život. A dokonce, budiž mu přáno, vojenské prostředí neopustil ani v soukromém životě, kdy jeho ženou, potenciální první dámou, je vojačka, v socialismu vystudovaná politická pracovnice, s vysokou hodností podplukovnice. My opravdu pana Pavla neznáme, on se k ničemu nevyjadřuje konkrétně, mluví ve frázích, používá obecné nezávadné výroky, které jsou díky obecnosti o ničem. Pro mne jako občana je hrubě nečitelný, na rozdíl od Babiše, který už může stěží něčím překvapit.

V této souvislosti je také zajímavé to, že pan Pavel má všude napsáno generál Pavel. Měl to dokonce i na pultíku při tiskové konferenci po prvním kole. Toho jsem si všiml jako první věci, a velmi mne to zarazilo. Proč nepoužívá třeba titul inženýr, když už nestačí jeho jméno, ale vojenskou hodnost? Zřejmě tím chtěl jeho tým dodat Pavlovi na vážnosti; ale my nevolíme vojenského vůdce, my volíme civilního prezidenta demokratické země. To jsou všechno detaily, které je třeba sledovat a všímat si jich.

Jak veřejný prostor ovlivňuje skutečnost, že se stalo jakýmsi pop symbolem a je přijímáno v rámci neformálního společenského konsenzu to, že Andrej Babiš je zlo, že představuje všechno špatné?

Toto veřejné, mediální, umělé hledání neexistujícího zla v Babišovi způsobuje to, že se příznivci a zřejmě voliči Pavla radikalizují, protože vlastně mají to mediální krytí, že je Babiš zlo a proti zlu je nutné bojovat. Toto je velmi nebezpečné. Nejsou to jen sprostota a urážky na sítích, kde ti lidé v diskusích nejsou schopni argumentovat, a tak používají nadávky, urážky, dehonestaci. A poté to končí tím, že je Babišovi, tuším v Jablonci, zabráněno se dostat na náměstí. Kde tohle skončí? Začíná to být těžce za hranou a těžce odpudivé.

Do toho spadá i rétorika našich momentálních politických představitelů ve věci náboje pro Babišovu ženu. To, co jsem zaznamenal, bylo, že politici sice toto odsoudili, ale současně někteří dodali věty typu, že kdo seje vítr, sklízí bouři, že si za to může sám a zdůvodňovali to tím, že Babiš lže a že má kontroverzní kampaň. Jednak toto své odsouzení tímto zpochybnili, a jednak nevím, o jaké lži jde. Slovo lež je nyní už tak zprofanované, že ztratilo svůj význam. Všechno, co je jiným než vládním názorem, je lež, v mírnějším případě nepravda.

Pan generál v nedělním duelu také, když nevěděl kudy kam, použil slovo lež u obecně známých pravd, a když to nezabralo, tak doplnil, že to či ono pan Babiš nepochopil, nebo že si to špatně přečetl. Nicméně se už začalo ukazovat, že to se zjevně hraným klidem pana Pavla není až tak horké.

Tu výbušnou atmosféru docela výstižně ilustruje příběh Michaela Kocába, který pro Český rozhlas řekl, že nestačí, že se oba uchazeči o Pražský hrad distancují od své minulosti, že neměli vůbec kandidovat, protože to je plivnutí do tváře všem obětem komunistického režimu, když někdo, kdo byl členem té organizace, se dnes chce stát prezidentem. Rozdělí ji prý tak, jak ji ani Miloš Zeman, ani Václav Klaus nerozdělili. Proč se na něj vrhla právě pražská kavárna, k níž patří?

Pražská kavárna, ale i jiné kavárny jsou velmi zmatené. Pokud může Hřebejk a Hutka, jedni z největších odpůrců komunistů, podporovat bývalého komunistického vojenského rozvědčíka, pak se nelze divit, že se kavárna staví proti názoru pana Kocába. Přičemž neobstojí to, že pan Pavel prošel nějakou reflexi, ani to, když tvrdí, že žádným rozvědčíkem ještě nebyl, neb se teprve připravoval. Pokud by nepřišel listopad 89, tak by se připravoval dál a následně by byl nasazen do boje proti našim imperialistickým nepřátelům na obranu socialismu a jeho dělnické třídy.

Babiš byl taktéž v KSČ. Já osobně tam ovšem vidím rozdíl. Pokud chtěl mít dobrou práci v zahraničním obchodě, tak mu nic jiného nezbývalo. Nicméně ten rozdíl s Pavlem je ten, že nebyl cvičen k tomu, aby se stal tou hrázi socialismu proti západním ideodiverzním centrálám. Tím je to u Pavla znásobeno. A to, že následně převlékl kabát a otočil se na druhou stranu, není nic pozitivního. To je jen další ukázka nečitelnosti tohoto člověka. A jeho nedůvěryhodnosti.

Není zarážející, že do dnešního dne nedokázala ani tzv. kavárna, ani tzv. opozice vygenerovat všeobecně přijatelného člověka na funkci prezidenta, a že musí z nouze adorovat komunistického rozvědčíka a funkcionáře?

Ta současná nabídka je skutečně tristní, ale nemyslím si, že nabídka kandidátů je odrazem naší společnosti. Tato společnost má mnohem kvalitnější osobnosti, ale ty nechtějí být pronásledovány a dehonestovany médií a nějakými vždy dočasnými politickými představiteli, nebo je nikdo neoslovil. Tohle je do budoucnosti velký úkol – najít člověka, který by byl přijatelný pro větší část společnosti. Je to úkol pro všechny občany. Jinak než rozhlížením se kolem sebe to nepůjde. Dnes to nefunguje, lidé se nezajímají, neb jsou odpuzování právě těmi stávajícími politiky a mediální propagandou jednoho myšlenkového proudu plynoucího z velkých médi. A ta malá, alternativní média se tímto problémem taktéž nezabývají. Je to velký úkol do budoucna i pro média, vytvořit pozitivní náladu pro hledání těch, kteří nás mají nikoli vést, ale zastupovat a pomáhat lidem.