Řeporyjský starosta Pavel Novotný vystoupil v ruské státní televizi a vzbudil pořádný rozruch. Zhodnoťme nejprve formu, kdy se různě pitvořil, poškleboval a předváděl, je to přijatelné? Často zaznívá, že dnes máme takovou dobu, že to přijatelné je…

Chování pana Novotného je především jeho vlastní vizitkou a vizitkou jeho strany, tedy ODS. V dřívějších dobách se po jarmarcích vozili v klecích různí mrzáci, tehdy se jim říkalo zrůdy. Lidé se na ně za haléř chodili dívat jako na atrakci, protože je ta zrůdnost přitahovala – této lidské vlastnosti dodnes využívají například tvůrci filmových hororů. A pan Novotný je také takový mrzák. Nikoli však ve smyslu fyzickém, i když fešák to rozhodně není, ale ve smyslu duševním. Bohužel jeho duševní mrzáctví dnes do jisté míry utváří pohled Rusů na celou Českou republiku. Na druhou stranu bych to ale nepřeceňoval. Rusové jistě dobře vědí, že jde o pomateného exota a že podobného tatrmana má skoro každá země. Vzpomeňme jenom na kousky, které dokázal předvést pan Juncker…

Sám Novotný je na své vystoupení v ruské televizi hrdý. Je pro to, ať už po formální, či obsahové stránce, důvod? Řekl třeba Novotný něco důležitého, co by mělo v Rusku zaznít?

Nemyslím si, že by pan Novotný někdy mohl říci cokoli důležitého.

Co třeba Katyň?

Myslím si, že historici většinu otázek ohledně Katyně z velké části již zodpověděli a pan Novotný v této věci asi nemůže být žádným přínosem.

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Novotný uvedl, že postavit pomník vlasovcům nebyl jeho nápad, že jde o starší záležitost, proti které v obci nevyvstal žádný odpor. Novotný nechápe, proč Rusové celou věc tolik prožívají. Vy jeho pocity sdílíte?

V Rusku prakticky neexistuje rodina, která by někoho za 2. světové války neztratila, takže je logické, že toto období je pro většinu Rusů pořád velmi citlivé. Vlasovci jsou v Rusku vnímáni jako ti, kteří zradili vlastní zemi. Je pravdou, že jejich chování mnozí vysvětlují jako snahu využít jednoho tyrana ke svržení tyrana jiného a takové vysvětlení možná můžeme i přijmout. Ovšem pouze jako vysvětlení, nikoli jako omluvu.

Podle mě je tato část historie natolik komplikovaná a bolestivá, že bychom se k ní neměli vracet jinak, než na bázi seriózního vědeckého bádání. Jde o běsy minulosti, které by už nikdy nikdo neměl vypouštět ven, protože nás pravděpodobně čekají běsy budoucnosti. Ty sice budou jiného charakteru, avšak o nic méně děsivé. Měli bychom se tedy soustředit na ně. To, že tyto staré rány někdo opět otvírá a sype do nich sůl, pokládám za snahu o odvedení pozornosti od skutečných a aktuálních problémů. Je to laciné a zároveň nebezpečné. I proto konání pana Novotného nechci příliš komentovat, a pokud v Řeporyjích chtějí, tak ať si tam klidně postaví památník jeho čerstvě použitého toaletního papíru. Je to jejich věc.