V minulém a předminulém roce jste v jednom z našich rozhovorů přiznal, že byste děj své knihy Pod znamením půlměsíce, který se odehrává kolem roku 2050, kdy západní politika vinou elit oddaných myšlenkám multikulturalismu umožnila v Evropě převládnutí islámu, se znalostí nynějšího vývoje posunul o tři či čtyři desetiletí blíž k přítomnosti. Trváte na tom i teď, kdy po opadnutí obrovské migrační vlny z léta 2015 se situace zklidňovala a v posledních měsících jsou problémy s lidmi vyznávajícími islám alespoň v Německu s výjimkou útoku na berlínský vánoční trh spíše ojedinělé?

No, ona se situace ani tak moc nezklidnila, spíš si na ni lidi zvykli a také migrantů už nepřicházejí statisíce, nýbrž desetitisíce. Také CDU a další partaje už nevystupují tak ofenzivně, spíš se snaží negativní případy nerozmazávat, aby se na ně co nejdřív zapomnělo. I ten berlínský masakr se udržel v novinách dva, tři dny, pak se vzbouřené vlny utišily. Nastalo tudíž jisté zklidnění, což neznamená, že i obrat ve voličských preferencích.

Máte pocit, že se německá společnost začala radikálním islamistům konečně i bránit, nebo se berlínskou policií provedená rozsáhlá razie mešity ve čtvrti Moabit, kterou navštěvoval mimo jiné Tunisan Anis Amri, pachatel zmíněného teroristického útoku, dá brát jen jako ojedinělá vlaštovka?

S Němci je ta potíž, že pořád mají pocit viny za válku, holocaust a tak dále, takže neradi vyjevují, co si opravdu myslí. To se odráží i v současné krizi: v jiných zemích dochází k radikálnímu obratu jako třeba ve Francii nebo v Holandsku, v Německu to jde jen zvolna a s jistým pocitem zahanbení.

Za půl roku se v Německu uskuteční celostátní volby. Budou pro ně migrace či hrozba islámu v zemi vůbec ještě tématem?

Tématem spolkových voleb uprchlická krize určitě bude, dost možná, že hlavním. Otázka je, jestli se tím něco podstatně změní. Máme tady jedinou partaj, AfD, která se otevřeně staví proti destrukci západní civilizace; procent jí jistě přibude, ale k významnějšímu posunu v německé politice to, hádám, stačit nebude.

Kancléřka Angela Merkelová bude už navždy spojena s otevřenou náručí migrantům. Jejího největšího rivala Martina Schulze, bývalého předsedu Evropského parlamentu, charakterizuje zápal pro přijímání migrantů a nařizování kvót pro členské země EU. Lze tedy počítat se setrvačností nynější německé politiky v této věci, ať vyhraje kdokoli z těchto dvou favoritů?