Co říkáte na myšlenku tzv. Czexitu, tedy odchodu Česka z EU? Téma v posledních týdnech rezonovalo v tuzemských médiích. Je opravdu na pořadu dne?

Osobně si myslím, že v rozumně vyspělé společnosti lze hovořit o všech tématech. Ať už je to otázka Czexitu či třeba adopce dětí homosexuálními páry. Společnost na to ale musí být rozumně myšlenkově připravená a musí vnímat, že to třeba nejsou úplně ta nejklíčovější témata a že to spíše mohou být předměty teoretických úvah, ale nikoliv myšlenky, na které je třeba se soustředit.

Nicméně jsem toho názoru, že ten, kdo prosazuje Czexit, chce spáchat zločin na občanech České republiky. Já si myslím, že lidé, kteří odchod z EU prosazují, tak činí velmi účelově s cílem nějak posílit svou vlastní politickou pozici, a nikoliv s cílem pomoci České republice nebo konat dobro v zájmu českého občana.

Co by Češi podle vás odchodem z Evropské unie ztratili?

Ty oblasti, na kterých bychom tratili, jsou podle mého tři: bezpečnostní, ekonomické i politické hledisko. V tom prvním směru EU funguje jako jakýsi garant míru v Evropě a prevence ozbrojených konfliktů mezi jednotlivými evropskými zeměmi. V ekonomickém hledisku zase jde o vzájemnou provázanost ekonomik, volný obchod, volný pohyb pracovních sil. Ve směru politickém zase jde o tvorbu racionální legislativy. Ta legislativa, která k nám z EU přichází, je vlastně ve své většině rozumná.  

V souvislosti s Czexitem se mluví o referendu. Co říkáte na to, že by si Češi odchod z Unie mohli svobodně odhlasovat, že by se každý projevil?

Nesouhlasím s tím. My máme v Česku parlamentní demokracii, přičemž v ní jsou zakomponovány i některé prvky přímé demokracie jako například volba prezidenta. Druhá věc je, že pan Okamura a jeho strana říkají, že by chtěli demokracii přímou. Tento požadavek má přirozeně i své kritiky. Někteří politici s ním nesouhlasí a nemyslí si, že by toto byla rozumná cesta. Já osobně bych s nimi souhlasil.

Proč? 

Osobně si nemyslím, že by lidé byli hloupí, aby nemohli o některých věcech v referendech rozhodovat. Jenže podle mého běžný člověk zkrátka nemůže disponovat dostatkem znalostí o všem, čím se jeho Parlament zabývá. Nemůže mít tedy ani dostatek informací k tomu, aby se mohl ke svému prospěchu rozhodovat o některých klíčových záležitostech. K tomu, abychom občana přivedli na úroveň, aby se o některých tématech mohl rozhodovat informovaně, tak to bychom jej museli edukovat minimálně po dobu několika let. Jenže toho nejsme schopni, a proto se domnívám, že parlamentní demokracie je v tomto ohledu správnější.

Představa, že by osamostatněná Česká republika předběhla další desítky států, které spolu navíc navzájem spolupracují, je nesmysl. Vystoupení z EU by pro nás znamenalo odříznutí se od dalšího vývoje ve světě. Pokud by Česko z EU vystoupilo, tak zažije dramatický hospodářský propad, o kterém věci neznalý občan netuší, a právě to je mu potřeba v rámci mediální komunikace opakovaně sdělovat.

PAVEL SEHNAL NA STARŠÍM VIDEU PRO PARLAMENTNÍLISTY.CZ VYSVĚTLUJE, PROČ JE POLITICKY PRO VĚTŠÍ INTEGRACI ČESKA DO EVROPSKÉ UNIE:

 Ve Švýcarsku ale přímá demokracie funguje. Tak v čem je ten rozdíl?

Odpověď je z mého pohledu stále stejná. Nikdo z nás nemůže být odborníkem na všechno. Pokud já se cítím být odborníkem na makroekonomii, tak jsem ale možná jen polovičním odborníkem na oblast zdravotnictví nebo lékařské péče a nedokážu o sobě tvrdit, že bych zastoupil lékaře. Nemůžu tak logicky kvalifikovaně rozhodovat o tom, které péče se dostane nějakému konkrétnímu pacientovi. Koneckonců ani v nemocnici nerozhodují o nějakém pacientovi a jeho péči ostatní pacienti či zaměstnanci nemocnice v referendu. Rozhodují o tom jednotliví lékaři, specialisté na konkrétní problematiku.  

Naráží demokracie v podobě všelidového hlasování v éře internetu a masových médií na své limity?

Já si myslím, že z tohoto úhlu pohledu bohužel ano. Podle mého názoru totiž, pokud referendum o takovéto zásadní věci skutečně nastane, lze očekávat jakýkoliv výsledek. Je to otázka reklamní propagandy jednotlivých extrémních politických stran, které to ale s občanem nemyslí dobře, ale dělají to jen v zájmu získání určité pozice, a tak mu takovouto alternativu nabízejí.

Může společnost skrze demokratické metody přijít o svobodu?

Já si myslím, že je skutečně možné, aby společnost skrze ryze demokratické metody dospěla až do stavu, který je pro ni, řekněme, nestabilní. Nicméně v českém parlamentním systému existují určité pojistky. Máme tu dvoukomorový parlament. Senát a Sněmovna se v podstatě jistí navzájem. Pojistkou je i to, že volby do těchto subjektů probíhají v odlišných obdobích. To jsou všechno prvky, které by ten překotný vývoj měly zpomalit. Pokud se na to ale podíváme v horizontu třeba deseti let, tak ano, společnost se může skrze demokratické metody dostat do stadia, které bude nestabilní. 

Co říkáte na to, jak se k Evropské unii stavějí hnutí ANO Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury, tedy dva subjekty, které vzešly z podzimních voleb značně posíleny?

Já nemám pochyb o tom, že pan Babiš je rozumně smýšlející člověk. Nicméně cítím trochu pochybnost v tom smyslu, jestli pan Babiš to, co si skutečně myslí, říká občanům, potažmo svým voličům. A říkám to proto, že Babišův Agrofert je třetím největším exportérem v zemi a jako takový by nutně potřeboval společnou evropskou měnu. Právě ta by byla faktorem, který by totiž Agrofertu zajistil podstatně lepší pozici na evropských trzích. Přesto ale Babiš veřejně říká, že hnutí ANO euro v současné době odmítá. A tady se domnívám, že má v sobě Babiš určitý vnitřní boj, a sice že jím vlastněných 200 firem by euro jasně potřebovalo. Nicméně ani tak nechce Babiš riskovat ztrátu volebních preferencí, a tak navenek říká, že euro nechce. 

Nicméně já se hnutí ANO z hlediska vlivu na hospodaření České republiky neobávám. Myslím, že pan Babiš nebude nikdy dělat nic, co by zhoršilo ekonomické postavení jeho firem. Naopak u pana Okamury, který není podepřen nějakou vlastní odpovědností za své firmy, bych o tom pochyboval. Od něj se tedy dají očekávat i nějaké další radikální návrhy. Z toho důvodu bych řekl, že pan Okamura by mohl být pro naši společnost řádově nebezpečnější než pan Babiš. Mimochodem, když už se bavíme o nákladech spojených s vystoupením z Evropské unie, tak bych zde řekl, že je ve hře částka přibližně 660 miliard korun, které bychom museli Evropské unii vrátit. Tyto peníze představují objem načerpaných dotací, které jsme od roku 2012 vyčerpali.