Pane Macuro, dlouhodobě vystupujete proti domácímu násilí, mnoho lidí si vás samozřejmě spojuje se zesnulou Ivetou Bartošovou. Můžete v úvodu přiblížit ještě jednou, prosím, jak se domácí násilí projevilo na životě této zpěvačky?

 

Budu vycházet pouze podle toho, jak se mi Iveta Bartošová svěřila osobně (nikoliv podle bulvárních zpráv). Domácí násilí se objevilo už dříve u jednoho z partnerů, nebudu uvádět jméno, to není podstatné, ale uvedu, jak se to například projevovalo: Držení zbraně u hlavy, nesměla se opozdit ani o pět minut po příjezdu z koncertu, jinak následovaly výčitky a podezírání, zvýšená žárlivost… V této době právě také upadla do alkoholické závislosti. Až nyní díky tomu, že jsem slyšel hodně příběhů o domácím násilí, vím, že právě alkoholismus u žen je často následek fyzického nebo psychického násilí ze strany partnera, a tak se to stalo také Ivetě Bartošové. Proto bych se chtěl ohradit proti všem posměváčkům, kteří posměšně a urážlivě říkají obecně o ženách závislých na alkoholu: „Ta ožralá ženská“, aby si uvědomili, že toto bývá často u žen způsobené nějakým násilím od bývalého nebo současného partnera. Je proto třeba naopak maximálně tyto ženy psychicky podepřít, pomoci jim, a nikoliv je urážet. 

 

Ještě odbočme k zesnulé Ivetě Bartošové… 
 

U jejího posledního partnera se mi osobně svěřila s následujícími projevy domácího násilí: Leze mi do e-mailu a mobilu a čte soukromé zprávy, Artur k nám nesmí, drží se mě jako klíště, nevím, jak se ho zbavit, nerespektování, když řekla, aby odešel z domu, čtyřikrát na něj volala policii, jednou za pomoci jistého kamaráda Jakuba se jí podařilo pomocí policie vykázat partnera z domu, fyzické napadení, nucení k poslušnosti, kdy ji nutil jít na vystoupení, i když byla na tom fyzicky špatně, proti vůli podávané různé léky, které nebyly předepsané lékařem, ale slouží k lepší manipulaci daného člověka, kradení finančních prostředků… Televize poslala peníze na účet partnera, ale on řekl, že nic nepřišlo. To mám potvrzené od pracovnic televize. Instalace skrytých kamer v koupelně, strach ze msty na kočce a psovi, napadení psa, citové vydírání, zastrašování, výčitky, pomlouvání blízkých, aby narušil její vztah a důvěru k nim, a mnoho dalšího…

 

 

Nyní k meritu. V textu, který jste zaslal naší redakci ohledně uprchlíků, mimo jiné uvádíte: „Tato kultura nerespektuje práva žen, uznává domácí násilí.“ Můžete být konkrétní, jaké zkušenosti v tomto ohledu máte?
 

Nejprve je třeba vysvětlit, že systém týrání, tak jak jsem ho měl možnost zkoumat na mnoha případech, je v podstatě nezávislý na víře, společenském postavení, vzdělání, majetkových dispozicích, na kultuře, zaměstnání, státním zřízení, a děje se to stejně u křesťanů, muslimů nebo nevěřících ve všech společenských vrstvách od uklízečky po premiéra, od bezdomovců po milionáře, v totalitách i demokraciích. Dělají to lidé, kterým dělá dobře, když druhým ubližují, je to jejich životní program. Aby ale nikdo toto nepoznal, chovají se navenek naopak často mile, bývají sympatičtí, mluví normálně a rozumně. Odborně se tito lidé označují jako psychopati nebo psychopatky. Jejich skutečné zlo poznají často jen jejich oběti, na ostatní lidi mohou působit naopak kladně a relativně normálně.

 

Problém týrání v České republice je v tom, že sice ženy mají svá práva, ale bohužel mnohdy policie, státní zástupci a soudci nerozumějí přesně, co je a jak funguje vlastně systém týrání, a tak se bohužel často stává, že jsou na straně pachatele. Jinými slovy, věří spíš jemu a dokonce dělají kroky ve prospěch pachatelů. Nikdo jim totiž nevysvětlí, že pachatelé domácího násilí mají velkou schopnost dobře se přetvařovat, lhát a hrát různé role a dělat ze sebe oběti. Nerozumí, jak funguje profil psychopata nebo psychopatky. Zde právě usiluji o to, aby existoval v České republice licenční systém, kdy jen policisté, státní zástupci a soudci s licencí by mohli vykonávat činnost ohledně domácího násilí. Licence by byla třeba jen na jeden rok nebo dva a každý žadatel by musel projít testem a testovací otázky by měly být veřejně dostupné. Každý rok nebo dva by se testy opakovaly. Pokud žadatel správně neodpoví na testovací otázky, licenci nesmí dostat. Zjistil jsem totiž, že lidská mysl má tendenci zapomínat a věřit naopak tomu hezkému, dívat se pozitivně, dokonce i na ty zlé lidi, ale bohužel realita je taková, že opravdu existují lidé, kteří milují dělat druhým zlo a tak to mají po celý svůj život.