Pane poslanče, jako bývalý učitel a ředitel školy jste při debatě o důvěře vládě pronesl: „Musím říct, že za některé své kolegy jsem se vyloženě styděl. Tolik arogance, tolik osobních útoků. Na rovinu, kdybych byl takhle arogantní vůči svým dětem, mám po veškeré autoritě a v té třídě nevydržím ani jednu vyučovací jednotku.“ Jaké další objevy učinil bývalý učitel z Teplic v malostranském paláci Poslanecké sněmovny?

Je to opravdu „jiný“ svět. Vysoká politika připomíná mistrovské šachy, do jejichž tajů teprve pronikám. Po vstupu do prostor na mě „padla“ tíha zodpovědnosti a vědomí, že mé kroky neovlivní jen mě, ale obyvatelstvo ČR, které na půdě Sněmovny zastupuji a hájím přesně podle znění poslaneckého slibu. Bohužel dost často tak při schvalování některých návrhů vůbec nejde o prospěšnost a odbornou fundovanost návrhu, ale jaký politický subjekt ho navrhuje. Doufám, že je na vině především povolební hektická situace a v průběhu volebního období opět nastoupí rozum, a ne předsudky a emoce. Uvidíme, zatím jsem přišel o část svých iluzí, ale rozhodně ne o energii a vůli v oblasti školství navrhnout a prosadit věci, které budou ku prospěchu vzdělávacího procesu.

Pokud jde o stud a „vychování“, čelila SPD kritice kvůli obstrukcím při projednávání pandemického zákona. Nebyla zrovna tohle věc, která by ve škole nebyla zrovna zářným příkladem pro žáky?

Byly snad obstrukce vedeny vulgárně? Porušovaly společenská pravidla? Ne a ne. Obstrukce jsou naprosto legitimním nástrojem opozice a vzhledem k totální ignoraci opozice, která nemá obdobu, také jediným možným. Navíc jsme si je skutečně „odpracovali“ u pultíku. Férově jsme oznámili dopředu, co budeme obstruovat, a bylo věcí koalice, že se díky tomu zablokovalo hlasování o dalších zákonech, které se přiřadilo za tento bod, který mohli vyhlásit samostatně. Zatímco pětikoalice, která je nyní kritizuje jako něco nepřijatelného, a přitom v minulém období je sama využívala, a to násobně delší dobu než my. A využívala především přestávky.

Když už jsme začali o pandemii, vy jste ji celou prožil v pozici pedagoga. Co jste říkal na to, jakým způsobem byla ve školství řízena? A jak to podle vás poznamenalo generaci dnešních dětí?

V první vlně se jako ve všech oblastech tápalo. V druhé vlně už školy byly připravené a mělo to řád. Naše školství v podobě ředitelů a učitelů je zvyklé, že spousta věcí je tzv. na nich, a myslím, že se toho zhostili se ctí. Každopádně on-line výuka je pouze nouzové řešení a nikdy nemůže plnohodnotně nahradit prezenční výuku. Na dětech se to nenávratně podepsalo, nejen co se týká vzdělávání, ale po sociální a psychické stránce. Setkávání v třídních i jiných kolektivech má nezastupitelnou úlohu v socializaci dětí a ten výpadek je prostě zřetelný.

Fialova vláda má v oblasti školství poměrně velké reformní ambice, možná největší ze všech resortů. Souhlasíte s ministrem Gazdíkem, že je třeba změnit memorování encyklopedických znalostí a že je nutné rodičům vysvětlit, že méně informací neznamená úpadek?

Nesmí to být ode zdi ke zdi. Ono i tzv. memorování, byť jej opravdu někdy bylo příliš, rozvíjí mozek, píli a další vlastnosti a nelze se bez něho úplně obejít. Násobilku nebo abecedu prostě musíte umět nazpaměť. Naštěstí musím kvitovat slova pana ministra Gazdíka, že v tomto směru nelze pokračovat stylem ode zdi ke zdi, ale chce v tomto směru najít rozumný kompromis. Jsem za to rád a budu v hledání tohoto kompromisu nápomocen.

Jinak osobně bych byl pro návrat pevných osnov na základních školách. Mám pocit, že zde existuje tendence „ulevit“ žákům od tzv. těžkých předmětů, jako jsou matematika, fyzika, chemie apod. Ohmův nebo Archimedův zákon jsou prý příliš těžké. Zároveň však do dětí hustíme poučky o globálním oteplování.  Nechceme je tedy zatěžovat složitostí přírodních věd, ale na druhou stranu vyžadujeme, aby neochvějně věřili tomu, že pokud budou mít příliš silnou uhlíkovou stopu, planetu postihne obrovská katastrofa. Nejde mi to příliš dohromady.

Poměrně konkrétní představu vyjevil ministr Gazdík u návrhu nových maturit. Ty se mají změnit především na učilištích a středních odborných školách, kde jste působil i vy. Co na jeho představu říkáte?

Musím vás trochu poopravit, já působil na základních školách. Každopádně s nápady jako dávat jakousi nižší maturitu za docházku nebo možnost maturovat z nějakého předmětu hned v prvním ročníku maturitu podle mého degradují. Obecně prestiž maturit neustále klesá a pro spoustu zaměstnavatelů už ztrácejí jakoukoliv informační hodnotu o schopnostech studenta. I v tomto případě bych byl pro částečný návrat ke kořenům ve spojení se současnými trendy.

Jedním z témat, která chce ministr Gazdík do školství dostat, je mediální výchova. Je podle vás zrovna toto předmět, který žáci postrádají?

S trochou nadsázky by se mi chtělo říci, že díky státním zásahům a vypínání tzv. dezinformačních webů nebude mediální výchovy třeba. Zůstanou pouze média, která budou „informovat“ podle vládou přípustné linie.

Jinak si myslím, že není třeba vyučovat na školách, čemu mají lidé věřit. Základem je čtenářská gramotnost, jež je součástí výuky už nyní a výsledky nejsou nijak oslnivé. Spíše bych se zaměřil na zlepšení právě této oblasti.