Co byste dělal, pokud bychom vám v tomto čase, v noci ze soboty na neděli, nevolali?

Určitě bych spal, protože sobota a neděle jsou pro mě takovým symbolem pro odpočinek, možnost spánku a načerpání sil. Takže jakmile skončíme rozhovor pro ParlamentníListy.cz, tak se uložím k spánku a těším se na dlouhé spaní.

V tomto týdnu oznámil předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, že bude kandidovat jako pražský lídr sociální demokracie v předčasných volbách. Jak toto rozhodnutí vnímáte vy osobně?

Přeji mu po tak vážném rozhodnutí hodně osobní spokojenosti, protože rozhodnout se k takovémuto kroku z pozice předsedy ČMKOS logicky vyvolává různé otázky, různé dohady, různé spekulace. Přeji mu proto – znám ho víc než dvacet let – ať je to pro něj mise úspěšná, ať je výsledek, kterého dosáhne v rámci volebního klání, důstojný pro něj i pro tu kandidátku, kterou zastupuje. A pokud bude potřebovat pomoci s náměty, co by mohl jako poslanec prosazovat, tak jsme určitě připraveni, tak jako u každého, kdo se na odbory obrátí, říci, co bychom si přáli nebo chtěli v Poslanecké sněmovně prosazovat a jaký směr zákonů je pro nás akceptovatelný.

Může být Zavadilův volební výsledek v Praze výrazem síly, nebo naopak slabosti odborů v hlavním městě? Není to svým způsobem pro ČMKOS riskantní v tradičně pravicové Praze?

Ne, ne. Myslím, že to vůbec nebude o odborech. Bude to odrazem sympatií či antipatií lidí vůči jeho osobě a vůči politické straně, na jejíž kandidátce se jako nezávislý zapsal. Takže bych to s odbory vůbec nespojoval a není pro to ani důvod. On skončí ve funkci předsedy ČMKOS a odbory žádnou kandidátku nesestavují. To rozhodnutí je jeho a je svobodné. ČSSD ho oslovila přímo, a proto to s hodnocením odborů nebude mít co společného. Alespoň doufám.

Doporučí odbory svým členům, komu v předčasných volbách dát hlas? Přece jen tři roky jste tu urputně bojovali s trojkoalicí a měli byste mít tedy logicky zájem, aby uspěla co nejméně.

Určitě budeme hodně nabádat členy a sympatizanty odborů k tomu, aby k volbám šli. Po té opravdu velmi problematické době, kdy lidé historicky nejvíce nestáli za vládou a Poslaneckou sněmovnou, budeme určitě doporučovat, aby to své vnitřní cítění projevili i v tom, komu ten hlas dají. My jsme již vypracovali materiál ČMKOS, který už jen prochází redakční úpravou. Ten obsahuje přání ČMKOS a odborových svazů v ní sdružených vůči nové vládě, potažmo vůči novému Parlamentu. Vychází z naší vize, kterou jsme už předali i prezidentovi České republiky a také vládě ještě v dobách, kdy byl jejím premiérem pan Nečas. A budeme na náš materiál očekávat písemné či verbální reakce jednotlivých politických stran, které aspirují do Poslanecké sněmovny. Nejsou to žádná zbožná přání, jsou to opravdu velmi realistické body, které by se měly hned na počátku nového volebního období uskutečnit. A to i proto, aby vláda i Parlament získaly zpátky alespoň částečnou důvěru ze strany občanů, aby se začaly všechny ty věci zase napravovat a abychom se mohli cítit lépe.

Nečasova vláda už je minulostí, ale bude se na ni ještě dlouho vzpomínat. Co se jí především nedá odpustit?

Z mého pohledu to byla naprosto elementární neodbornost, popírání základních věcí, které se děly v České republice zejména v oblasti ekonomiky, sociální problematiky a také otázka nezaměstnanosti. Jeden takový příklad. Vláda říkala, že když bude navyšovat minimální mzdu, tak se zvýší nezaměstnanost. Pokud vím, tak sedm let nebyla zvýšena minimální mzda až do tohoto léta a máme nejvyšší nezaměstnanost od třicátých let. Politici dokázali porušit i to, co sami říkali, dělali věci, které byly naprosto proti zdravému rozumu, a chovali se tak, že jim lidé přestali věřit. Projevili absolutní neschopnost vnímat potřeby lidí, naslouchat tomu, co lidé říkají. Vůbec si neuvědomili, že nebyli v těch svých funkcích, aby to dělali jenom podle sebe, ale také podle toho, co si přejí občané. A v tomto případě se úplně odtrhli od toho, co se v České republice skutečně dělo. My jsme upozorňovali vládu na spoustu jevů, třeba na to, že ekonomika jde úplně jiným směrem, než oni tvrdí. Ale vůbec na to neslyšeli, a to počínaje ministrem financí i předsedou vlády a konče ostatními ministry. Důsledkem toho je opravdu devastace ekonomiky, devastace tvorby pracovních míst, důvěry občanů v Českou republiku a v politiky, a to je skutečně jejich práce.

Čekáte, že se to bude před volbami připomínat, nebo se podaří odvést pozornost od hodnocení tří let Nečasovy vlády k údajné hrozbě ztráty svobody?

Aby se někteří vymlouvali a tvářili se před předčasnými volbami, že nic neudělali, že za to nemají v podstatě žádnou zodpovědnost a jdou s čistým štítem do voleb, tak to nevím, kdo jim to uvěří. Teď se vytvářejí různá nová témata typu nebezpečí zleva. Ale já myslím, že se tu projevilo nebezpečí zprava. Vzpomínám na jedno z hesel jedné politické strany. Oni opravdu dokázali přesvědčit, že to nedokáží, tedy že nedokážou spravovat Českou republiku. Ale místo toho, aby s námi – a nejen s námi, ale s občanskou společností – diskutovali, tak ten dialog naprosto odmítali. Stačí připomenou takové kroky jako založení druhého pilíře, zvýšení daně z přidané hodnoty, vynucené snížení spotřeby obyvatel a také přesun dvou procentních bodů zdravotního pojištění na zaměstnance, což znamená další snížení kupní síly v roce 2015. To jsou opravdu věci, kvůli nimž nejsem vůbec tolerantní, a jednoznačně mi z toho plyne, že žádný pozitivní hlas strany bývalé vládní koalice od mé osoby neuslyší. Já jsem připraven dát najevo argumenty, že dokázali,  že nic nedokáží.

O čem budou chtít odbory s vládou vzešlou z předčasných voleb jednat ze všeho nejdříve?

Jako první by měla nová vláda začít vést dialog se společností. Jako podmnožina je dialog se sociálními partnery, to znamená se zaměstnavateli a s odbory. Dále by měla začít bojovat, a to skutečně bojovat proti korupci, proti daňovým únikům, proti černé práci. Když to nedokáže, tak žádnou důvěru od lidí nezíská. Protože pokud jsou z něčeho lidé naštvaní, tak z toho, že někteří káží vodu a pijí víno. A po těch, kteří ty peníze nemají, ještě chtějí, aby se uskromnili. Ale ti, co peníze mají a nezískali je poctivě, se do slova a do písmene smějí těm, kteří se poctivě chovají. Myslím, že to je hodně důležitý krok pro to získat zpátky důvěru v reálný boj s těmito jevy. Další krok je okamžité nastartování takových procesů, aby došlo k tvorbě pracovních míst. To je podmíněno i tím, aby se začala jinak chovat ekonomika a vláda přehodnotila některé kroky v oblasti nesmyslného krácení výdajů státního rozpočtu tak, aby ekonomika začala zase normálním způsobem fungovat.