Bývalý agent čtyř tajných služeb v řadách al-Káidy Morten Storm se začal řehtat jako smyslů zbavený. Měl v sobě jedno pivko. Prý, že vypadám jako někdejší dlouholetý analytik CIA a ředitel magisterského studia Global Security Studies na Univerzitě Johna Hopkinse Mark Stout. "Stormovo líčení jeho problematické špionážní činnosti uvnitř al-Káidy pro západní rozvědky přináší nanejvýš detailní, strhující a lidský pohled na moderní špionáž v současném věku džihádistického terorismu. Toto bezprostřední líčení mlhami zahaleného boje dvou tajných uskupení je skutečně úchvatné," pochválil Stout knihu Agent Storm: Můj život v al-Káidě a CIA, v níž Storm s pomocí dvou novinářů líčí svůj život. V češtině ji právě vydalo nakladatelství Vyšehrad. No, jistá podobnost autora tohoto rozhovoru se Stoutem tady je, ale s notnou dávkou fantazie. Nicméně těmi salvami smíchu mi úplně zkazil začátek rozhovoru, ale nakonec jsme se k němu přeci jen dobrali.

Nedokážu pochopit, jak vás jedna kniha přivedla k víře v islám. Četl jste před tím hodně?

Upřímně musím říct, že jsem moc nečetl. Byl jsem boxer, taky člen motocyklového gangu Bandidos a nic jiného mě nezajímalo.

Dobře, ale snad jste četl alespoň něco...

Jo, hlavně pornomagazíny, ale to bylo tak všechno. Takový byl můj život na hraně. S Bandidos jsme bojovali proti Hells Angels. Tyhle války mezi motorkáři nejsou žádné pohádky. Slyšel jste, co se nedávno stalo v Texasu? Při střetu gangů tam v baru zemřelo devět lidí. My jsme vedli válku s Hells Angels dva roky. Házeli jsme na sebe granáty, střílelo se z kulometů. V Dánsku prostě Hells Angels řekli, že tady pro dva gangy není dost místa a my se s tím nesmířili. Pak zemřelo pár přátel a nemohl jsem beze zbraně ani vyjít z domu. Opustil jsem gang a už s ním nemám nic společného. Nechtěl jsem zraňovat či zabíjet lidi jen kvůli tomu, že mají jiné barvy, tedy znaky na zádech, než já. Vždyť jsem proti nim nic osobního neměl. Tenhle životní styl mě přestal zajímat. Nicméně mě to donutilo přemýšlet o svém dalším životě.

Vraťmě se k původní otázce. Jde mi o tu knihu, kvůl níž jste konvertoval k islámu...

Jednou jsem přišel u nás v Korsoru do knihovny. Bylo to, jako kdyby přišel upír do kostela. To už jsem měl muslimské přátele a moc se mi líbilo, jak pevné mají rodinné vazby. Proto jsem se v knihovně začetl do životopisu proroka Mohameda.

Do toho nejstaršího, napsaného sto let po Mohamedově smrti, od Ibn Isháka anebo nějakého mladšího či nějakého napsaného jinověrcem, třeba Barnaby Rogersonem?

Dobrá otázka. Pravda, je jich hodně a jsou dost rozdílní, takže každý z nich na člověka zapůsobí jinak. Ta má první kniha byla napsána konvertovaným muslimem. Proto v ní byla ukázána hlavně dobrá tvář islámu a proroka. Jeho odpouštění, krása a tak dále. Prostě mě to zaujalo. Bylo tam sice o odpouštění, ale i o odplatě. Ne, jako v křesťanství, že tě někdo mlátí a ty mu máš nastavit druhou tvář. To přece nedává smysl. Bylo to pro mě pochopitelné a jasné. Žádný trojjediný Bůh, ale jen jeden Aláh. Všechno mi to dávalo větší smysl. Když jsem řekl křesťanským kamarádům, že se chci stát muslimem, ťukali si na čelo, ale nezvyklali mě. Teď vím o islámu víc, ale tehdy mě strašně inspiroval. Pak jsem zašel za přáteli muslimy, imigranty z Turecka a Iránu, kteří mě vzali do mešity. Imám přišel a řekl, že musím provést šahadah čili svědectví víry. Udělal jsem to a stal se muslimem. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, jak se modlit, takže jsem napodoboval ostatní. Po modlitbě jsem se cítil čistý, jako by mi někdo odpustil všechny hříchy. Kamarádi na mě, že to jdeme oslavit. U mě doma jsme si dali každý dlouhou lajnu kokajnu a zapili to nějakým tvrdým alkoholem. Takhle jsem oslavil konverzi k islámu. Pak jsem se přestěhoval do Velké Británie a teprve začal islám pořádně studovat.