Žijeme nyní ve složité době. Válka na Ukrajině byla a stále ještě je velkým šokem minimálně pro střední Evropu. Jak Evropská unie, tak Severoatlantická aliance pomáhají Kyjevu v jeho spravedlivém boji proti okupantům, a to včetně pomoci uprchlíkům. Podílejí se také vaše sociální organizace, např. Charita či Adra, větší měrou na pomoci ukrajinským emigrantům či na pomoci civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině, které je v současné době terorizováno především ruskými raketovými útoky na energetickou infrastrukturu?

Ano, na pomoc Ukrajině myslíme. Naše Charita tam pomáhá už mnoho let a hned poté, co válka vypukla, se snažila přispět materiální pomocí. Dokonce i přímo na arcibiskupství, protože máme jednoho zaměstnance z Ukrajiny, se hned v prvním týdnu uskutečnila velká sbírka na pomoc této zemi. Arcidiecézní charita Olomouc také dlouhodobě pomáhá jednomu ukrajinskému dětskému domovu nebo s rozvojem zemědělství. A nyní v předvánočním čase vznikla další velká iniciativa – zakoupení generátorů pro výrobu elektrické energie, jak pro domácnosti, tak pro instituce. S Charitou jsme dokonce pořídili jeden obrovský generátor, který už dokáže připojit daleko větší síť, a právě v těchto dnech hledáme způsob, jak jej dopravit na místo určení.

Energetická krize a horentní inflace komplikuje život zejména samoživitelům a samoživitelkám, ale také osamoceným seniorům v naší republice. Vyhledává tak nyní více lidí podporu u vašich duchovních? A zapojily se vaše charitativní organizace do potravinové či jiné pomoci potřebným?

V centru pozornosti církve jako celku, ale také jednotlivých farností, které jsou tou nejvýkonnější jednotkou, vždycky stojí osud rodiny a také těch rodin, kde jsou samoživitelé nebo třeba osamocení senioři. Věřím, že i oblastní Charity mají nástroje, kterými situaci monitorují, a právě díky propojení mezi věřícími a obyvateli obcí a měst mohou pomáhat právě těmto skupinám nejpotřebnějších. Na konkrétní pomoc se pak každý rok používá také část výnosu Tříkrálové sbírky, která se bude v novém roce konat ve všech obcích a městech naší vlasti.

A jak si vaše arcidiecéze a její organizace nyní snaží poradit se složitou ekonomickou situací? Museli jste také přijmout nějaká razantnější úsporná opatření?

Tak jako fyzické osoby a jiné instituce, je i arcibiskupství v mírném napětí, jak to bude dál s ekonomickou a energetickou situací. Ale nezoufáme. Udělali jsme jedno poměrně důležité opatření, část zaměstnanců jsme přemístili z jedné budovy do druhé, kde se tím zvýšil počet jednotlivých pracovníků v kancelářích, a tak šetříme na drahém vytápění velké historické budovy. Snažíme se také nikde nepřetápět a myslím, že i naši zaměstnanci mají pro tyto úspory a kroky pochopení.

Prakticky všechny křesťanské církve u nás šíří své pozitivní učení mezi veřejností, které je vždy i plné milosrdenství. Jak si ale nyní vysvětlit postoj pravoslavné církve a jejich duchovních, jež v nemálo případech podporují ruskou agresi vůči Ukrajině a někdy dokonce mají i úzké kontakty na kontroverzní ruské podnikatele či přímo na propagátory této ostudné války?

Otázka vztahu pravoslavné církve a státu je složitá i pro odborníky a má spletité historické kořeny. Ze strany papeže Františka a také od mnoha biskupů z celého světa zazněly výzvy k patriarchovi pravoslavné církve, aby svůj postoj a vztah přehodnotil, ale jak vidíme, nic se zatím nezměnilo. Jako křesťané celého světa se za situaci, která má lidsky tak složité řešení, nepřestáváme modlit.

Zvláště před Vánocemi, emočně vypjatým obdobím, doléhají na veřejnost možná ještě více starosti o naši bezpečnost, ale také o to, zda za vysoké inflace a za vleklé energetické krize budou schopni si zachovat alespoň přijatelnou životní úroveň. Jaký „recept“ by doporučila vaše arcidiecéze, abychom si Vánoce, svátky míru a klidu, užili jako v jiných letech? Snaží se například vaši duchovní uklidňovat zejména starší věřící a dodávat jim víru a pozitivní náladu do dalších měsíců?

Situace ve světě kolem nás je skutečně složitá a neexistuje na ni jednoduchý recept. Vánoční příběh nám ovšem ukazuje, že to, co prožil svatý Josef s Pannou Marií, se nevymklo Boží režii. A v tom je myslím recept – neztratit ani v této výjimečné situaci důvěru a obracet se k Bohu v modlitbě. Tak to často dělá starší generace a k tomu vybízejí biskupové a pastýři církve, abychom situaci, kterou jako lidé můžeme jen těžko změnit nebo ovlivnit, svěřovali Bohu. V tom také vidím naději a pozitivní recept. Nejenom o Vánocích, ale vlastně po celý rok přinášejí duchovní svou službou pokoj mezi věřící, protože celý rok provázejí při mimořádných událostech lidský život. A jedině důvěra v Boha vede ke zklidnění a k dobrému postoji, jak prožívat naše dny.

Co byste tedy konkrétně vzkázal před Vánocemi lidem, kteří v současné době snášejí velmi těžce tíživou atmosféru ve společnosti?

Odpovědí může být zase ten už zmíněný vánoční příběh, který k nám promlouvá stále novým způsobem. Nedávno jsem potkal mladého člověka, tatínka od rodiny, a ten mi vypravoval, jaké má potíže s bydlením. A hned dodal: „Ale když si vzpomenu, jak to prožívají rodiny na Ukrajině, tak se vlastně nemáme tak špatně.“

Myslím, že my na Západě, zvyklí na stále rostoucí životní úroveň, si můžeme i o letošních svátcích připomenout, že Ježíš se sice narodil ve velké hmotné chudobě, ale přesto mu nic podstatného nechybělo. Vládla tam láska, a dokonce i pastýři, sami chudí, odcházeli z Betléma obdarovaní, protože k nim skrze tuto událost promlouval Bůh. A tak přeji všem čtenářům Parlamentních listů, aby jim chudoba ani vnější a hmotná omezení nebyly překážkou vnitřního pokoje a radosti, kterou působí a dává víra, Bůh. Požehnané Vánoce!