Pane Štefle, vraťme se na začátek toho všeho, kdy jste knihu před asi rokem chtěli vydat. Co následovalo?

V první chvíli se nedělo nic. Asi dva měsíce se kniha prodávala, vyprodal se první náklad a zadali jsme dotisk. Po zhruba třech měsících přišel návrh na předběžné opatření, které jsme považovali za velmi absurdní. Předběžné opatření vstoupilo v platnost a bylo nám sděleno, že máme zákaz knihu oficiálně prodávat. V zákonné lhůtě jsme se odvolali k Vrchnímu soudu a doteď čekáme, až ten začne jednat. Čili tak kniha byla stažena z knihkupectví.

Od doby, kdy jste k Vrchnímu soudu podali odvolání, dělo se něco? Jednal už soud nějak? Jak je to od podání odvolání dlouho?

Čekáme stále, až bude nařízeno jednání, kde my svou pozici obhájíme a potomci Vasila Biľaka, kteří předběžné opatření navrhli, se to asi budou snažit zpochybnit, netuším. Na Vrchním soudě to leží už určitě přes půl roku. Myslel jsem, že to bude rychlejší, takže jsme předběžné opatření respektovali a chtěli jsme počkat. Ale když už se neděje nic šest nebo sedm měsíců, tak jsme si řekli, že informace v knize jsou natolik závažné, že půjdeme do rizika a uděláme pár jednorázových akcí, protože do knihkupectví to nedostaneme. Budeme se snažit knihu šířit jinými způsoby.

Čím vůbec Biľakovi dědicové zdůvodnili nutnost vydání předběžného opatření na zákaz distribuce knihy?

Záminkou jsou autorská práva.

Když jde o záminku, co je tedy skutečný důvod?

Podle našeho soudu je důvod jediný, tedy že podle jejich názoru obraz jejich otce po této knize je výrazně horší, než byl před tím, pokud je to vůbec ještě možné. Mohou tam samozřejmě hrát roli i jiné motivy, třeba finanční. Já jsem ale přesvědčen, že jde hlavně o obsah. Chtějí tedy co nejvíce zamezit, aby se knížka dostala k lidem.

Původně plánovaná akce v Lucerně, kde jste chtěli knihu i přes zákaz prodávat, byla zrušena. Můžete k tomu říci něco víc?

Napadla nás Lucerna, protože tam prostě rád chodím na kafe. Pasáž Lucerny se zdála ideální, jelikož se tam podobné akce často konají, byly tam věci kolem Charty 77 nebo srpna 1968, takže jsme zavolali panu vedoucímu Štůlovi, který nám pronajal pasáž na tento pátek a sobotu. Začali jsme připravovat výstavní panely s vybranými zásadními citáty a fotografiemi z knihy. A explicitně tam bylo řečeno, že je to zakázaná kniha v dané chvíli.

¨

Všechno jsme tam ve čtvrtek večer začali připravovat, dostali jsme kontakt na personál, který nám v sobotu ráno otevře a podobně. Seděli jsme tam na kafi, lehce zelený pan vedoucí Štůla k nám přišel a řekl, že jsou problémy s obsahem a půjčil si knížku, aby ji mohl ukázat někomu z vedení. Pak neustále odbíhal a přibíhal a byl stále zelenější. Nakonec sdělil, že vedení rozhodlo, že to tam být nemůže. Tak jsem se ptal, kdo je to „vedení“, a on odpověděl, že paní Havlová (podnikatelka Dagmar Havlová, manželka Ivana M. Havla – bratra zemřelého exprezidenta, pozn. red.).

Asi hodinu jsme tam o tom ještě debatovali a pak jsem řekl, že se paní majitelka Havlová evidentně postavila do řady k těm, kteří nechtějí, aby veřejnost znala okolnosti kolem 21. srpna 1968, a odešli jsme.

Jak to na vás celé působí? Čím si zrušení akce v Lucerně zdůvodňujete?

Celé mě to naštvalo, protože pasáž v Lucerně k tomu byla podle mě ideální. Slušně řečeno, jsem z toho celého velmi rozhořčený a naštvaný. Motivaci paní Havlové samozřejmě neznám. Pro mě je to neakceptovatelné. Abych byl na druhou stranu objektivní, uvědomuji si, že se to patrně od toho vedoucího dozvěděla na poslední chvíli a třeba došlo k nějaké dezinformaci nebo pocitu, že jde o propagaci Biľaka a socialismu… Nevím. Samozřejmě v důsledku je to úplně paradoxní, protože jsem paní Havlovou považoval za člověka, který by měl být na naší straně. To jsou ty paradoxy, jak psával Václav Havel.

Akci ale určitě zorganizujeme někde jinde, za čtrnáct dní zase v pátek a sobotu. Chceme, aby to bylo na nějakém frekventovaném místě, kde se pohybuje hodně Pražanů. Buď někde venku, v nějakém prostoru kolem Václavského náměstí, anebo v metru, na Hlavním nádraží či v nějakém obchodním centru, kde je velká koncentrace lidí. Pokud někdo chce knihu dřív, stačí nám napsat do nakladatelství a my knihu pošleme na dobírku.