Až 50 miliard korun podpory nabízí tuzemské ekonomice Česká bankovní asociace, která sdružuje 34 tuzemských bank a představuje tak více než 99 procent bankovnictví u nás. Výměnou za to by musela Fialova vláda upustit od svého záměru zavést na banky daň z mimořádných zisků či válečnou daň. Suma by byla určena na podporu dostupného bydlení, financování Státního fondu dopravní infrastruktury, pomoc občanům při pokrytí finančních závazků a investice do digitalizace státu. Měl by kabinet na takovou nabídku kývnout?

Měl by. Taková nabídka se opakovat nebude. A vždy funguje lépe, když se někdo k něčemu přihlásí dobrovolně, než když koná pod pohrůžkou sankcí. A daň z mimořádných zisků není ničím jiným než sankcí. Sankcí za schopnost vydělávat. Je to eticky úplně špatně, je to krádež. A je to navíc i velmi neprozíravé. Nemusíte mít banky rádi – stačí, když se na ně budete moci spolehnout, že jsou bezpečné. A právě daň z nadměrných zisků je přesně tím, co z nich bezpečné instituce nečiní.

Přichází recese, jsme podle všech indicií na prahu evropské dluhové krize. A my si oslabíme dobrovolně banky? To není ani trochu prozíravé! Sebereme jim letos zisky, které vydělaly v loňském roce, bez ohledu na letošní hospodářský vývoj a nárůst dluhových rizik, tak se nechová prozíravý manažer, tak se chová tupý zbojník nebo stát.

Americká centrální banka zvýšila základní úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu do pásma 3,00 až 3,25 procenta. Od počátku roku ji tak už zvýšila o tři procentní body. Evropská centrální banka zvýšila začátkem září svou základní úrokovou sazbu o rekordních 0,75 bodu na 1,25 procenta, když teprve letos v červenci se dostala na 0,50 z nula procent, kde se držela od roku 2016. Dají se podle těch čísel porovnat strategie obou centrálních bank nebo i dopady na ekonomiky či životní úroveň v USA, resp. v zemích eurozóny?

Jistěže dají. Americký Fed se chová mnohem tržněji a racionálněji, i když také se nechová kdovíjak prozíravě. ECB se chová vysloveně velmi neprozíravě. Ale to je ostatně u ní tradiční. Proto také Evropa dlouhodobě ve vývoji životní úrovně zaostává za Asií i Amerikou. Jde o to, že ECB v podstatě strategii nemá. Ona koná tak, jak s ní vítr vláčí. Nemá volbu. Sama se o možnost volby připravila.

Tím, jak navykla evropskou ekonomiku na extrémně nízké, respektive záporné úrokové sazby, sama sebe přitlačila ke zdi a způsobila to, že kdyby nyní sazby zvýšila razantně, země jako Itálie by měly opravdu velký problém. ECB se tak vlastně svou neprozíravostí úplně připravila o nástroje měnové politiky a dělá to, k čemu je tlačena, ne to, co by bylo optimální.

Evropská centrální banka podle slov své šéfky Christine Lagardeové možná bude muset zvýšit své úrokové sazby na úroveň omezující hospodářský růst, aby tak oslabila poptávku a dostala pod kontrolu nepřijatelně vysokou inflaci. Má se tak stát na nejbližším zasedání, které se uskuteční 27. října, a to buď o půl, nebo o 0,75 procentního bodu. Z toho, co říkáte, plyne, že to zvýšení rozhodně nelze provést razantněji, ačkoli investoři i tak očekávají, že ECB bude ve zvyšování úroků pokračovat také na dalších zasedáních?

ECB nemá možnost volby. Svou hloupostí, kdy po roky držela úrokové sazby v záporu a navíc monetizovala jihoevropské státní dluhy, se dostala do stavu, že kdyby nyní chtěla úrokové sazby zvýšit na úroveň, která by měla relevantní vliv na inflaci, prostě by tím položila jihoevropské státy. Ony to stejně mají nahnuté, ale takhle se ještě aspoň chvíli můžeme tvářit, že k dluhové krizi nedojde a doufat v zázrak, že to předlužené země nějak ustojí. ECB si vlastně jen kupuje čas.