Odcházíte, pane Paroubku, ze sociální demokracie jak se říká hezky česky - s čistým svědomím?

Myslím, že ano. Pro tuhle stranu jsem udělal všechno. Působil jsem v ní od její obnovené existence v listopadu 1989, spoluvytvářel jsem ČSSD, byl jsem jejím ústředním tajemníkem v roce 1990, kdy se vytvářela její organizační struktura a finanční základna. Což bylo důležité pro její budoucí vítězství, která přišla. Když jsem v dubnu 2005 šel do vedení sociální demokracie, stal jsem se celkem nečekaně českým premiérem, a to v situaci, kdy strana byla na 10 procentech podpory, byla vysmívanou stranou, ve všech parametrech slabší než ODS... Pak se ze sociální demokracie během pěti let stala nejsilnější politická strana v zemi a to si myslím, že jsou fakta, která nemůže nikdo zpochybnit.   

SLEDUJEME téma: Paroubkova nová strana 

Nemáte pocit, že je to něco, jako když dáváte své vlastní dítě do dětského domova? Když opouštíte ČSSD...

Já myslím, že nastal okamžik, kdy bude dobré, abychom se rozešli, aby to sociální demokraté zkusili beze mě a já bez sociální demokracie. Uvidíme, jak kdo bude úspěšný.

Jaké je podle vás riziko začít stavět nový politický subjekt? Jaká je vaše největší obava?

Já už jsem to dělal v roce 1990, tak to pro mne není něco neznámého. Dnes mám více zkušeností a tak vím, co to obnáší. Je potřeba dát dohromady lidi, kteří budou mít určitý entuziasmus, kteří budou také profesionálové - v některých osobách je jedno i druhé, v jiných je alespoň ten entuziasmus... Pak je potřeba sehnat také peníze a vytvořit takový program, aby se s ním alespoň část voličů ztotožnila. Já předpokládám, že tohleto budeme umět.

Je to těžké shánět peníze? Jak se to vůbec dělá?

Myslím, že všechno je těžké. To nejtěžší bude získat opravdu kvalitní lidi, protože ambice tohoto mého projektu je v tom přivést do české politiky nové, kvalitní a zkušené lidi. A idealisticky uvažující lidi.

Máte jich dostatek?

Já takové budu hledat. Některé mám a některé budu hledat.

A můžete už uvést některá jména?

Tohle je, myslím, předčasné, ale třeba Jiří Šlégr je takovým idealistickým člověkem, protože on tu politiku bere tak trochu jako sportovec, což je nezvyklé - jako když přišel skaut do politiky (smích). Nemyslím ale, že je to špatně, takových lidí v takové kvalitě ve svém oboru bych potřeboval alespoň patnáct, dvacet.

O Paroubkově nové politické kariéře od A do Z čtěte ZDE
OBRAZEM Paroubek a ČSNS 2005 

Kolik kalkulujete, že za pár týdnů můžete mít poslanců? Mluví se o panu Škárkovi, tady je pan Šlégr, může tam být paní Kočí, teoreticky...

Tak to je daleko od mého uvažování. Nemyslím, že bych začínal vytvářením poslaneckého klubu. Je potřeba tu stranu budovat v určitém klidu, pokud je tedy v politice někdy klid. To znamená poznávat lidi, seznamovat se s nimi, hledat pro ně správné uplatnění, dělat program, vytvářet organizační členskou základnu... To jsou veliké úkoly. Myslím, že tohle všechno se dá zvládnout a pak ta nadstavba, ta třešnička na dortu, je ta vysoká politika.

Kolik máte v této chvíli nejbližších spolupracovníků?

Je to zhruba deset, patnáct lidí, se kterými spolupracuji dost blízko a kteří mě také mohou říkat věci otevřeně, což je také důležité.

Kdo z těch veřejně známých jmen v těch deseti figuruje? Je tam třeba pan Dimun?

Určitě, pan Dimun je jedno z těch jmen. Také pan Šlégr, pan doktor Král a další a další.

Na co se vás v této fázi nejčastěji ptají novináři?

Nejzábavnější dotaz, který jsem dostal, je, jestli budu někdy uvažovat o tom, se vrátit do ČSSD a za jakých okolností.  Ten novinář to myslel opravdu dobře, protože říkal, jak můžete odejít ze strany, kterou jste vlastně vybudoval? Já jsem řekl, všechno jednou končí, teď už budeme soupeři.

Čtěte:
Paroubka nebaví být „pouhým" poslancem, a tak odchází, myslí si Hašek
Paroubek k Zemanovi: Nespolupracuji s neúspěšnými, je to jako mor
Škárka promluvil: Ano, k Paroubkovi se třeba přidám 

Cítíte to tak, že budete s ČSSD soupeři?

Samozřejmě, jedni ze soupeřů. Tak to určitě cítí i oni, protože některé akce, které podnikají někteří lidé v rámci sociální demokracie, mafiánské duo Houska - Fišera, ve vztahu k předsedovi ČSNS panu Jankovi, nebo jak se jmenuje, tak aby znemožnili můj příchod do téhle strany, tak jsou jenom mafiózní...

Máte tam podezření na korupci?

Já bych to nechtěl komentovat. Víte, když s někým jednáte, a já jsem s tím panem předsedou jednal tři čtvrtě roku, a on mě lanařil a přemlouval k přestupu a už byla ruka v rukávě někdy na jaře... Já jsem mu vysvětloval, z jakých důvodů nechci přestupovat, protože jsem myslel, že můžu ještě v rámci sociální demokracie pracovat a měl jsem určité iluze a samozřejmě také jsem pracoval na dvou knihách - měl jsem podepsané smlouvy s vydavatelem, a když máte smlouvy, musíte je plnit - takže jsem si nechtěl vzít nějaký projekt, kde bych něco musel ošidit. Odfláknout knihy, nebo odfláknout tenhle projekt, to jsem tedy nechtěl. Takže - ten člověk mě celou dobu přemlouval, byli jsme spolu v kontaktu, tři čtvrtě roku to trvalo a pak najednou se obrátil ze dne na den. Je to trošku divné, to uznáte. Já vím, že je to člověk v letech, takže může mít svoje vrtochy - jak kdysi řekl o panu prezidentovi David Rath „vrtošivý stařík" - ale nemyslím si, že to bylo tím, že by byl vrtošivý.

Jakou největší zkušenost jste získal za ty roky v ČSSD, kdy jste byl premiérem, prošel všemi možnými posty, co je vlajková loď vašich zkušeností?

Tak především bych chtěl vytvořit stranu, kde budou mezi lidmi slušné vztahy, i ve vedení strany budou přátelské vztahy, protože na tom je závislý ten úspěch. Mezi námi ve vedení ČSSD byly korektní vztahy, ale k přátelství to mělo hodně daleko. Ke mně se chovali, když jsem byl předsedou, velmi slušně, myslím slušněji, než třeba k Miloši Zemanovi nebo Stanislavu Grossovi, Jiřímu Horákovi, Vladimíru Špidlovi a než se, jak vidím, budou chovat také k Bohuslavu Sobotkovi. Na korektnost jsem si nemohl stěžovat, ale přátelské vztahy si představuji jinak. Představuji si je tak, jak je třeba popisoval ve svých pamětech Winston Churchill. Já si prostě myslím, že se dá vytvořit strana opravdu slušných lidí, kteří budou mít k sobě slušné vzájemné vztahy. To neznamená, že nemusí být rivaly. Že by se vzdali své rivality, ale že budou také oceňovat jeden druhého... Možná že je to idealismus, ale v devětapadesáti letech si snad idealismus mohu dovolit.   

Odcházíte z ČSSD, zakládáte novou stranu. Máte větší pochopení proto, jak se choval Miloš Zeman v okamžiku, když opustil sociální demokracii?

Tehdy myslím neměl ty důvody k odchodu... Ty důvody měl po prezidentské volbě. To, že byl naštvaný po těch letech, si nemyslím, že bylo tím pravým důvodem. Já ten vztah, složitý, k Miloši Zemanovi popisuji ve svých pamětech a myslím, že to byla škoda, že v určité chvíli se ty naše kroky rozešly. Kdybych zkrátka řekl někdy na podzim 2006, že chci, aby byl prezidentským kandidátem ČSSD, v situaci, kdy sociální demokracie bude mít šanci, aby prosadila svého prezidenta, a ta šance určitě nebyla v roce 2008, to jsme tahali za kratší konec provazu, měli jsme 84 poslanců a senátorů a ODS 122... A Miloš Zeman umí velmi dobře počítat, takže aby vyhrál, to mohl jenom kandidát středový, který by získal hlasy také ze středu a pravého středu, což byl ideální Jan Švejnar nebo profesor Pačes, nebo z mého hlediska i pan Pithart, ale toho by zase nevolili komunisti i nějací levicoví poslanci sociální demokracie, nevím proč tedy, mají určité uvažování v tomto směru, kterému já nerozumím... Kdyby Miloš Zeman řekl otevřeně, na rovinu, že chce kandidovat v tom roce 2014, tak zcela nepochybně bychom se na nějakém typu spolupráce dohodli. Ale on projevuje zřejmě jistou plachost a nesmělost, já to jinak nevidím (smích).

Dá se říci, pane Paroubku, že jste se usmířili s panem Zemanem?

My jsme spolu nehovořili, ale to, co o Miloši Zemanovi říkám, že přese všechno, přes všechny výhrady, přes jeho urážky ve vztahu ke mně, si myslím, že je dnes nejvhodnějším kandidátem na prezidenta. Věřím, že to Miloš Zeman slyší. Mám zájem urovnat s ním vztahy. Já ale nechci být ani v nějakých nepřátelských vztazích se sociální demokracií. Není k tomu důvod. Tahle strana, kterou chci vést, může vést ke korekci politiky sociální demokracie - ode dneška budou vědět, že budu čekat na každou jejich chybu, kterou udělají. Pokud nebudou držet svůj program, pokud půjdou proti myšlence sociálního státu, tak budou ztrácet ve prospěch národních socialistů a to může levici jenom pomoci.   

Další rozhovory Na hraně s Xaverem ZDE

Jiří Paroubek je poslanec PČR (nestraník, dříve ČSSD), bývalý premiér a ministr vlády ČR. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval čtrnáct let jako ekonom ve státním podniku Restaurace a jídelny. V roce 1989 pomáhal „oživit" činnost sociální demokracie, na jejíž kandidátce vstoupil roku 1990 do pražského zastupitelstva. V období let 1991-1998 podnikal jako ekonomický poradce. Mezi léty 1998 a 2004 byl finančním náměstkem primátora Prahy. Ve stejné době byl rovněž pražským zastupitelstvem delegován do statutárních orgánů několika městem (spolu)ovládaných firem. V roce 2004 se stal ministrem pro místní rozvoj v Grossově vládě. V letech 2005-2006 zastával post Předsedy vlády České republiky. Od roku 2006 je poslancem Poslanecké sněmovny. Téhož roku byl zvolen předsedou ČSSD, na post rezignoval po květnových volbách do PS PČR roku 2010. Na podzim 2011 opustil sociální demokracii a začal pracovat na budování vlastní nové strany Národní socialisté - levice 21. století.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE