V rámci summitu NATO jasně zaznělo, že Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je ale třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Současné rozhodnutí summitu Severoatlantické aliance rozmístit mezinárodní prapory v Polsku a Pobaltí je vhodnou odpovědí na agresivní politiku Ruska, které se vědomě pokouší destabilizovat východní hranici Aliance. NATO tak potvrdilo svou nezastupitelnou roli v evropské kolektivní obraně. Tyto jednotky samozřejmě nebudou působit samy o sobě, ale v případě krize budou mít podporu expedičních jednotek velmi rychlého nasazení a armádních kapacit členů východního křídla Aliance. Pokud bude agresivní politika Ruska pokračovat, jsem pro to, aby se odstrašující kapacity na východě NATO dále posilovaly. Rusko dlouhodobě přesouvá do Kaliningradu své vojenské jednotky a vyhrožuje Západu umístěním střel Iskander. Na to Polsko odpovědělo posílením své protiraketové obrany střelami Patriot a v budoucnu i střelami Tomahawk. Nikdo rozumný nemá zájem na tom, aby vztahy s Ruskem eskalovaly. Myslím, že právě proto NATO zcela racionálně přikročilo k opětovnému navázání dialogu NATO–Rusko. Tento krok ale nesmí být vnímán jako relativizace nové odstrašující kapacity v Polsku a pobaltských zemích.

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu a stále není vyřešen konflikt s Tálibánem. Problémy jsou i v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Poslední teroristický útok na mezinárodní letiště v Istanbulu byl mimo jiné důkazem rostoucí islámské radikalizace ve státech bývalého Sovětského svazu a Střední Asie. V počtu takzvaných zahraničních bojovníků verbovaných Islámským státem jsou právě země bývalého SSSR na předních příčkách. Tento fenomén není jen bezprostřední hrozbou pro vnitřní stabilitu Ruska, ale ohrožuje celou Evropu. I proto je dobře, že se podařilo znovu nastartovat jednání Rada NATO – Rusko. Hybridní hrozby a hrozba terorismu jsou prostě důležitými společnými tématy.

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak v důsledku povede k rozšiřování vlivu ‚eurasijské integrace‘, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ.  Obáváte se také, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Koneckonců, lidé typu Jakuba Jandy jasně vyhlašují válku Miloši Zemanovi, který nás dle jejich úsudků může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora míru a prosperity... Může tomu tak být?