Zákon o státním rozpočtu je nejdůležitější zákon, jehož prostřednictvím vláda vykonává své funkce. Pro příští rok má být se schodkem 252 miliard korun, ale od vícero ekonomů zaznělo, že vláda s rozpočtem „kouzlila“, když část investičních výdajů ve výši 18 miliard, co měly být součástí státního rozpočtu, vyvedla do mimorozpočtového fondu, konkrétně do Státního fondu dopravní infrastruktury. Je tenhle laciný účetní trik, který má vládě dopomoci vykázat snahu o rozpočtovou konsolidaci, podobným projevem neúcty k zásadnímu zákonu, jako když se prezident Petr Pavel nedostavil za poslanci, když začali jednat o rozpočtu, což bylo samozřejmostí pro jeho předchůdce Miloše Zemana, který se navíc ve Sněmovně k rozpočtu vždy vyjádřil?

Úcta, neúcta… To jsou takové trochu prázdné pojmy, jsou to emoce. Státní rozpočet ale není o emocích, ale o faktech. Je mi úplně jedno, jestli někdo bude schvalovat rozpočet v kravatě, nebo v triku, jde o to, s jakými částkami ho schválí. A ty částky jsou špatně. Je taky jedno, jestli nějaké peníze označíme za součást rozpočtu, nebo za mimorozpočtový fond; jediné podstatné je, že o tyhle peníze se ze státních peněz víc vydá, než do nich přiteče. Zadlužení, které pak pocítíme na vlastní kůži, bude stejné.

Neúčast hlavy státu při zahájení jednání o státním rozpočtu mě udivila proto, že se Petr Pavel chystá vyzvat ke komplexnímu auditu fungování státních institucí a právě i státního rozpočtu. Co by měl takový audit přinést a čím si vysvětlit, že po něm volá zrovna tento prezident?

Odváděcí manévr. Zrovna politické nastavení prezidenta je takové, že se neustále dovolává „hodnot“, které jsou principiálně spojené s většími veřejnými výdaji. Rozhodně není například pravičák, který by volal po nízkých daní. Tudíž jde jen o kouřovou clonu a vylepšování PR.