Kam jsme se od listopadu 1989 dostali? A jak vlastně na den 17. listopadu vzpomínáte?

Večer 17. listopadu 1989 mám úplně vypálenej v paměti. Zrovna jsme se s Karlem Štědrým odněkud vraceli ze zájezdu, když nás v autě najednou doslova probral hlas rozhlasového moderátora, který referoval o dění na Národní třídě. Okamžitě jsem Karlovi řekla, že se tam něco významného děje, a že je tam u toho určitě i moje dcera Pavlína. (Pavlína Wolfová, rozená Pavlína Spálená je česká redaktorka a moderátorka - pozn. red.) A bylo tomu tak. Doma jsem zjistila, že na věšáku chybí můj kabát, a to nasměrovalo moje další uvažování. V mžiku to bylo všechno hektické...Pavlína se nakonec vrátila, i když s natrženým a zničeným kabátem. Dlouhou dobu jsem z ní nemohla nic vymáčknout, až tak po dvou třech hodinách spustila. A já přitom zjistila, že se dostala na Národní třídě do toho největšího chumlu. Napřed prý byla šťastná, že je konečně u něčeho důležitého, ale pak ji přemohl strach. Nakonec se z Národní se svými přáteli dostala až do Mikulandské ulice, a tam se ukryli v jednom z domů...Nikdo z nás tehdy nevěděl, co se z toho všeho nakonec vyvine. Ani já jsem si to nedokázala v tom nejdivočejším snu představit. Oželela jsem kabát, uložila dceru a sama jsem se vydala ještě ten večer do Reduty. Tam se už malovaly "revoluční" transparenty a začal se tam rodit takový ten informační zdroj dění...Určitě už nic dalšího o tom nemusím vyprávět, neboť všichni tu historii známe. Pro mne se tak 17. listopad odehrál jako velikánské drama, ovšem se šťastným koncem.

Když hovoříte o "dobrém konci", není přece jenom ve vašem vědomí něco, co nám 17. listopad vzal?

Spíše spousty věcí nám to bohužel nevzalo. Podle mne Sametová revoluce měla některé věci splavit, vzít je s sebou. Zůstalo nám třeba to, že pořád nadáváme, že jsme neustále tak nějak nespokojeni. Že nepřemýšlíme hlavou a podceňujeme důležité věci. Všichni přitom vědí, jaké by to "něco" mělo být, ale málo lidí přiloží ruku k dílu. Někteří dokonce ani nejdou k volbám. Přitom od chvíle, kdy to přestala být povinnost, by to měla být pro nás čest. Nejde přece o to bojovat pro sebe, ale udělat něco pro ty, co tady budou po nás. Naše perspektivy se mi proto někdy zbarvují do nepříjemných odstínů. Jsem ale optimista a jsem šťastná, že revoluce přivedla „na trůn“ kvalitního člověka, tím myslím Václava Havla. Přímo jsem si vychutnávala ten pocit, že si našeho pana prezidenta můžu vážit a být jeho skalní fanynkou. A jsem jí dodneška.

Jak silné jsou podle vás resentimenty po minulém režimu a jak kvalitní je dnešní společenská debata, která se týká zločinů komunismu?

Není to kvalitní debata, protože se nevede zasvěceně a často se odehrává na hraně různých emocí a osobních tužeb a osobního prospěchu. To je ale velká chyba. Musíme ovšem být optimisté, a když už naše děti na Národní třídě dostaly přes palici obuškem, tak doufám, že se i nám starším v hlavě časem rozsvítí.

Co říkáte na to, že KSČM je téměř ve všech průzkumech třetí nejoblíbenější politickou stranou? Není to paradox?

Ano, to mne bolí a potlačuje to ve mně entuziasmus a vlastenectví, neboť já tomuto národu přestávám v mnoha věcech důvěřovat.

Jenže lidé mají dnes v oblibě i seriály, které byly natočené před rokem 1989. Hodně fanoušků má zvláště v oblibě Třicet případů majora Zemana...

Já si myslím, že je mezi námi hodně lidí, kteří si ten seriál pustí spíše pro legraci. Znám lidi, kteří by si to nepustili za nic na světě a pak jsou tací, kteří se na to přímo těší. Co s tím?

Fandové ale tvrdí, že tyto seriály mají pro ně šťávu už proto, že byly dobře řemeslně natočené, jiní mají zase rádi Třicet případů majora Zemana kvůli až téměř mystickému zveličování příslušníků Státní bezpečnosti, kteří se v seriálu míhají.

Nevěřím tomu, že většina národa, která konzumuje tyto věci s požitkem, hodnotí nějaké herecké výkony, které byly bezesporu dobré a řemeslně dobře natočené. Ale vedle toho se také třeba vysílají Hříšní lidé města pražského, které natočil taktéž režisér Jiří Sequens, který stojí i za režií majora Zemana. On byl dobrý režisér, jenže tady jde o témata. A pokud jde o roky 1948 až 1989, tak ta se někomu zdají už vyčpělá, i když na druhou stranu to někoho zajímá právě kvůli těm agentům StB. Ale co s tím chcete udělat? Zakázat to? Lidi by si to pak půjčovali pokoutně a ještě by to byla „podpultovka“ a pro někoho kšeft.

Jak se vlastně v naší zemi žije? Patříme k bohatší části planety, nicméně máme mezi sebou samoživitelky, bezdomovce atd. Jaké jsou u nás "nedodělky", které společnost má vůči nejslabším?

Společnost nikdy nebude beztřídní a nikdy ani nebyla, i když se to jeden čas tvrdilo. Taktéž debaty o tom, co bylo lepší za bolševika, jsou mimo. Často slýchávám od lidí v marketu, kam chodím nakupovat, že tahle flaška byla kdysi za 38 Kčs a dnes stojí už 260 Kč! Jenže taková debata je poněkud přitažená za vlasy, neboť to říkají hlavně ti, co mají přeplněný vozík...Zamysleme se o našich podobných slovech! Že se dnes říká, že jsou důchodci na tom prabídně, ale kdy nebyli? Tak tomu bylo přece vždycky, i za bolševika, jenže se o tom tehdy moc nemluvilo, zrovna tak jako se nehovořilo o tělesně postižených, natož o duševně postižených. Prostě tehdy se lakovaly věci na růžovo a dnes se jen přestaly lakovat.

Ze studie společnosti GfK nejnověji vyplynulo, že kupní síla jednoho obyvatele Česka dosahuje úrovně 53,6 procenta evropského průměru. To představuje pro ČR 26. místo v žebříčku evropských zemí. Lépe jsou na tom prý dokonce i Slováci a Estonci. Jenže o takovém umístění v žebříčku asi nikdo z nás v roce 1989 nesnil, spíše se tehdy hovořilo o ČSR jako o budoucím novém Švýcarsku...

To, že se nemáme stále tak dobře, jako třeba naši sousedé Rakušané, a že jsme nedohonili ani Němce, to je logické, vždyť to přece v reálu nebylo ani možné. Musíme si uvědomit, že v roce 1989 to byly jen nadšenecké řeči, které se nám dobře poslouchaly. Já ale nevím, zda těch 53 procent není třeba dobře? Nejsem sice ekonom, ale zaplaťpánbůh za ně! Co říkáte?

V posledních letech se rozvíjí debata o správnosti našeho geopolitického směřování a stejně tak o ruské propagandě a agentech, kteří pracují pro ruské zájmy. Hrozí podle Vás z Ruska nějaké nebezpečí? A je podle vás „ruská přítomnost“ z Česka vymetena?

Říkejme tomu spíše hrozba. A jelikož Hrad je na nejvyšších místech nacpanej prorusky orientovanými lidmi, kteří mají diplomatické pasy a baví se přitom ohromně diskusí o tom, zda mají, nebo nemají prověrku, tak to považuji dokonce za velikou hrozbu. Proti tomu se nedá postavit žádný protiimigrantský plot. Řekněme si ale upřímně, že Východ je pro nás nebezpečný. Já osobně se Rusů bojím už proto, že mám osobní zkušenost z roku 1968. Východ je ale hladový po takové vstřícnosti, jakou jim ukazuje právě Pražský hrad. Musíme si ovšem uvědomit, že přestože jsme jen malá země, tak by nás polkli znovu. A tato možnost mne ve snách děsí...

Zatímco loni 17. listopadu létala na prezidenta Miloše Zemana na pražském Albertově vajíčka, tentokrát bude mít na Albertově nejspíše příznivěji naladěné publikum. Na Albertov totiž přijdou stoupenci hnutí Blok proti islámu. Myslíte si, že se tam něco významného odehraje?

Já jsem si vysnila, že by to letos mohlo být trochu jinak: že by tam ti mladí, co si již nakoupili vajíčka, prostě vůbec nepřišli a že by tam nepřišel ani nikdo další. Prostě by to náměstí bylo liduprázdné a pan prezident by tam zůstal úplně sám. No a když by tam měl klid, tak by si pak měl v hlavě sám pro sebe zhodnotit, co a jak dál. Měl by si v tichu připomenout třeba to, co povídal v Semaforu krátce po revoluci a vzpomenout si také na své krásné řeči na všech tehdejších mítincích s lidmi. Zrovna v Semaforu od něj padalo před těmi 26 lety tolik perel... On prostě na lidi uměl působit šikovně. Podle mne by na tom liduprázdném Albertově měl jít do sebe, jak my křesťané říkáme, "měl by se usebrat". Tenhle pojem ale on asi nezná. Já bych tím téma 17. listopad už zakončila...

Ještě bych na závěr měla takovou tečku. Ve společnosti totiž čím dál více zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa - Evropa se kvůli migrační vlně dostává do krize, ekologický i ekonomický systém je prý vyčerpán a kapitalismu jako takovému došel dech. Jak se vám to poslouchá? Má Evropa, kam samozřejmě patříme, na kahánku?

Mentálně do Evropy určitě patříme, ale já bych na tu mentalitu moc nedbala. My totiž spíše patříme do skupiny, která „mentálně“ hlídá, zda má plný mrazák. A abychom ho měli zvláště o Vánocích. My budeme „mentálně“ tak dlouho uvažovat o té flašce za 38 Kčs, až nás jednou z Evropy "vylejou". Z toho mám ovšem hrůzu, protože se to stát může, jelikož se nechováme dobře. Právě jsem poslouchala Davida Camerona. Hovořil moudře a přitom dal na vědomí, že zrovna nehoří nijak zvláště pro EU, ovšem zcela kriticky zároveň řekl svou představu o tom, jak by měla Unie vypadat. V této myšlence bychom jej měli podpořit a podepsat vše, co řekl. Ale bohužel u nás jde spíše o ty plné mrazáky a o ty nakradený prkýnka, z nichž byla zflikovaná naše chatička...

Podle vás tedy lidi zrovna moc nepřemýšlí o budoucnosti a o tom, co čeká tuto planetu?

Ne. Ale aby to nebylo zavádějící, že hovoříme jen o lidech z ulice, tak musím připomenout, že tak nepřemýšlí ani páni poslanci, prostě ani ti, co jsou na nejvyšších místech. Všechno to jejich přemýšlení je totiž jenom o těch pár letech ve funkci, aby třeba manželce mohli koupit kožich a sobě další auto. Je to jenom takové krátkozraké přemýšlení o budoucnosti, jenom za ten nejbližší roh. Jenže bez kožichu se dá žít, ale bez vědomí, co nás může čekat, pokud budeme krátkozrací, ne. Občas by si ti naši politici měli zalistovat v Nostradamovi. Tam by se dočetli, kam se řítíme, pokud to dopustíme.