Vláda nedávno představila strategii zpracovanou týmem NERV, která má „nakopnout“ ekonomiku. Je podle vás právě toto cesta k prosperitě?

To, s čím NERV přišel, je komické. Ekonomiku by to nijak nepovzbudilo. Jsou tam návrhy čirého sociálního inženýrství, jako zdanit víc cukr a alkohol, aby prý pracovníci byli zdravější. A u toho si vycucali z prstu, že se tím zvýší hospodářský růst o 0,7 procenta. Takové pseudo-analýze se musí každý soudný člověk smát. Pak navrhují slavné „propuštění bez udání důvodu“. Náš zákoník práce přitom umožňuje dát zaměstnancům výpověď, stačí uvést legitimní důvod, třeba reorganizaci, přesun továrny, nebo samozřejmě, že je pracovník líný nebo ledabylý nebo neplní uložené úkoly. V tom opravdu problém našeho zákoníku práce není. Paradoxem je, že právě předchozí vládní balíček na návrh NERVu zákoník práce zásadně zesložitil a z dosud flexibilních dohod o provedení práce udělal šílené byrokratické martyrium.

Co by podle vás měla udělat vláda pro podporu ekonomického růstu?

Tato vláda opravdové změny není schopná. Naši ekonomiku dusí hlavně drahé energie. A drahé energie jsou důsledkem šíleného Green Dealu, tedy emisních povolenek. Zrušme Green Deal a ekonomika poroste.

Hodně se teď debatuje o tom, co by mělo být těžištěm české ekonomiky, co bychom vlastně měli světu nabídnout. Jak se na to díváte vy jako ekonom?

Hlavně to nemá žádný politik určovat za lidi. Stačí se podívat, kolik firem přesouvá výrobu do ciziny, ať jsou to datová centra nebo výroba klavírů – a jsme zase u Green Dealu – kvůli drahým energiím. Stačí, když přestaneme vytlačovat chybnou politikou šikovné firmy za hranice. Pak se vrátí prosperita do mnoha oborů. Nebezpečná je vždy politická orientace ekonomiky a určité segmenty.

Je jedna oblast, kterou vláda svou zahraniční politikou stimuluje značně. A to je český zbrojní průmysl. Ministryně Černochová měla v pondělí se zbrojaři schůzku, kde se shodli, že je třeba dál „pomáhat Ukrajině“. Není to ale spíše tak, že Ukrajina pomáhá českým zbrojařům?

Výrobci zbraní na válce vydělávají, ti to samozřejmě nedělají z altruismu. Ale zbytek ekonomiky válkou, tedy zejména omezením obchodu, tak či onak trpí.

Hned na začátku Holmanovy učebnice ekonomie, ze které se za posledních pětadvacet let učili snad všichni čeští studenti, je příběh o rozbitém okně, které sice dá práci sklenáři, ale sebere ji někomu jinému. Nehrozí nám, že nadměrná orientace na zbrojní průmysl nás může doběhnout úplně stejně, jako nedávná orientace na průmysl automobilový?