Jak dlouho již Otevřené dopisy píšete? Co za myšlenkou bylo?

Psal jsem je po celý rok 2016, vycházely každý týden v PL.cz. Původcem nápadu byl vydavatel PL.cz Michal Voráček, který mi před Vánocemi 2015 nabídl, zda bych vedle rubriky Týden v médiích, kterou v PL.cz dělám už od přelomu let 2012-13, nechtěl ještě nějaký typově odlišný žánr, jakési osobnější vzkazy světu, řečeno trochu s nadsázkou. Nu a z toho se zrodily Otevřené dopisy. Jako způsob říci něco o věcech kolem nás, o věcech, které přesahují náš čas a k nimž je oslovený adresát otevřeného dopisu jakýmsi symbolickým mostem.

Psal jste kromě dalších i otevřený dopis T. G. Masarykovi. Podle vašeho textu by dnes Masaryk kvůli svému odvolávání se na vlast a národní hrdost dostal etiketu xenofoba. Jak vlastně vnímáte Masarykův odkaz v dnešní době?

Masaryk je dnes především symbol. Symbol svobodné české státnosti, která se zrodila na troskách monarchie, ale také v koordinaci s vůlí tehdejších mocností (zejména USA). Masaryk je symbol nestrannosti, přestože i on měl své ideové favority, své názory, z nichž neustupoval, a tak je to správně. Vedle toho ale bych schopen mezi své „pátečníky“ zvát i lidi názorů jiných, třeba Vladislava Vančuru, pozorně jim naslouchat a přemýšlet o jejich argumentech. Je to tedy symbol demokrata.

Málo si dnes uvědomujeme, že demokracie je především diskuse, svobodná a mezi rovnými partnery. Opakem pak je prosazování jednoho vnuceného názoru a exkomunikace těch, kteří s ním buď nesouhlasí, nebo třeba i jen chtějí o něm vést diskusi. Protože diktátor nemůže vést diskusi. Nemá pro ni argumenty, je to pracné a mohlo by se ukázat, že „císařovy nové šaty“ neexistují. Bojím se, že dnes jsme blíže nějaké formě myšlenkové diktatury, než demokracie. Proto jsem napsal Masarykovi.