Podle bývalého ministra obrany a velvyslance v Rusku Luboše Dobrovského jste nebezpečný, protože můžete nepříznivě ovlivnit naši závislost na ruském trhu. Co vy na to?

Vím, že pro něj a jemu podobné jsem velmi nebezpečný člověk. Jako bývalý zapálený svazák a mladý komunista z padesátých a šedesátých let si něčím musel a musí léčit své mindráky. Poté, co mě pan Dobrovský jako první civilní ministr obrany vyhodil z armády, jsem se musel něčím živit. Využil jsem tedy svých kontaktů a znalostí SSSR a začal jsem se živit exportem. Nejdříve šlo o kancelářské potřeby, pak o strojírenství, trolejbusy, autobusy, náhradní díly na lokomotivy a následně nastala éra technologií pro energetiku. V Rusku organizuji výstavbu elektráren s řadou českých podniků. S kolegy jsme vytvořili velmi silnou skupinu téměř pětadvaceti tuzemských firem, které vyrábějí technologie, projektují a staví energetické jednotky na klíč. Do postsovětské energetiky nikdo téměř padesát let neinvestoval. A dnes se i na ruských vnitřních trzích náklady na teplo a elektrickou energii prudce zvyšují. Mají totiž obrovské ztráty. Až osmdesát procent nákladů vynaložených na výrobu elektrické energie a tepla končí ve vzduchu nebo v zemi. Stojí před nimi kompletní modernizace energetické infrastruktury. Uvědomil jsem si to už před deseti lety, pustil se do toho a jde o velmi zajímavý byznys.

Vedle toho jsem se téměř osm let věnoval poradenství pro vedení Škody Auto Mladá Boleslav v Rusku. Bylo nutné rozpracovat strategii pro ruský trh. Nevidím v tom nic nebezpečného. Naopak jde o regulérní byznys. Mnohokrát mě kontrolovaly finanční úřady a vždy zjistily, že mám všechno v pořádku. Takže chci panu Dobrovskému poděkovat, že mě vyhodil z armády. Kdyby to neudělal, tak bych tam nejspíš jako bezvýznamný plukovník generálního štábu zůstal a skončil v pětapadesáti jako zhrzený důchodce. Měl bych zhruba dvanáctitisícový důchod a do konce života bych byl zapšklý a zatrpklý. Takhle mám radost ze života a přestože už jsem třetím rokem důchodce, mám více práce než kdykoliv předtím. A nutno dodat, že mě ta práce velmi baví.

Jak se v souvislosti s problémy na Ukrajině a sankcemi proti Rusku změnily hospodářské vztahy?

Posoudit embargo ze strany Evropy na straně jedné a odvetné embargo ze strany Ruska zatím pouze v potravinách na straně druhé by bylo na velmi dlouhé povídání. Stručně lze říct, že je to obrovský průšvih. To, co slyšíme od naivních politiků, kteří hovoří o ztrátách v řádech stovek milionů korun, je samozřejmě totální nesmysl. Pokud se situace neuklidní a strany nedomluví, česká ekonomika by se mohla dostat do obrovských problémů. Zde se mnozí naivně domnívají, že jde jen o export českých firem do Ruska. Ale tak to není. Málokdo si uvědomuje, kolik zboží prodáme do Německa a co s ním německé firmy dělají. Protože jsem osm let kibicoval vedení Škoda Auto Mladá Boleslav, tak vím, že tento největší exportér do Ruska by při rozšíření jeho embarga tratil stovky miliard korun. Jen Škodovka ročně do Ruska prodává, včetně montážního závodu v Kaluze, až osmdesát tisíc automobilů. Bavíme se tedy o tržbách dvaceti a více miliard korun, které by mohly být do rána ztraceny. A to jde jen o automobilový průmysl. Ještě jsem nemluvil o přesném strojírenství, počítačem řízených obráběcích strojích, technologiích pro dopravu, stavebnictví, zemědělství, energetiku. Ať si někdo dá tu práci a zjistí, kde vlastně končí naše technologie vyyvezené do západní Evropy. Nedělejme si iluze, že Německo bude ve své zemi používat české technologie. Mohu uvést desítky příkladů, kdy německá firma koupí české zboží, přilepí tam německý štítek a reexportuje ho buď do Ruska, nebo dalších postsovětských zemí. Potravinové embargo ze strany Vladimira Putina bylo jen malinkým varováním. Když budou pokračovat útoky na Rusko, tak lze očekávat opatření, která silně postihnou celé naše hospodářství. Z toho mám hrůzu. Znamenalo by to ztráty desítek až stovek tisíc pracovních míst. Naši exportéři to dobře vědí.

Na internetu se stala dost populární píseň Kup hovno, podrž Rusko tamního Comedy Clubu. Do jaké míry podle vás běžní lidé v Rusku pocítí sankce ze strany Evropské unie?

O prázdných regálech v Rusku může mluvit jen hlupák anebo komik. Na tamní trh totiž své výrobky ihned vrhnou ostatní země jako Argentina, Brazílie, Chile, Egypt a tak dále. Navíc se do obchodu pořádně vloží celá jihovýchodní Asie. Ostatně k těmto kontraktům už dochází a trh okamžitě zabírají jiní hráči. Evropští producenti se tam navíc nebudou mít šanci vrátit. Uvedu příklad. Před deseti roky došlo ke sporu mezi Moldávií a Ruskem. Moldávie do té doby devadesát procent vín distribuovala do Ruska, což během několika hodin přestalo. No, a už se tam nikdy nevrátila. Totéž se může stát francouzským, italským, portugalským, španělským a jihomoravským vinařům. Jejich produkci okamžitě nahradí vína z Argentiny, Chile, JAR a dalších zemí. Je nad slunce jasné, že ruské obchody prázdné nezůstanou. Jen tam místo zboží z Evropy budou prodávat zboží z Latinské Ameriky, jižní Afriky či Asie. Totéž se může stát i se strojírenstvím, protože špičkové technologie USA či Evropy dokáží země jako Čína, Indie či Indonésie už téměř plnohodnotně nahradit. Jestli dojde k přebíjení embarg, dost tvrdě to postihne Evropskou unii, takže i Česko. Tragédie na Ukrajině eskaluje, jde o miliony lidí bez jídla, vody a střechy nad hlavou. Domnívám se, že je třeba, aby si velmoci sedly za jednací stůl a začaly hledat rozumné řešení.

Také jsem slyšel vtip o tom, že se Evropa bude možná muset vrátit na velocipedy...

Ani to si nemyslím. Podle mě Evropa bez Ruska nezkrachuje, ale dnešní životní úroveň každopádně ztratí. Lidé tady by si museli zvykat ne na osmiprocentní nezaměstnanost, ale třeba i na osmnáctiprocentní. Hlavní evropský partner Ruska je totiž Německo a jestliže dojde k silnému poklesu exportu Německa do Ruska, tak to samozřejmě dost zle postihne i Česko. Myslím si, že by nás to vrátilo sice o desítky roků zpět, ale zejména starší generace si to dokáže představit. Prostě by se nežilo tak nad poměry, jak se žije dneska. Na to se musíme připravit.

Ostatně Rusové jsou podle mě na snížení životní úrovně mnohem lépe připraveni než Evropané či Američané...

Souhlasím. Vidím to kolem sebe v Česku. Nikdo z našeho okolí už by se nechtěl vracet k životní úrovni, která pro nás byla samozřejmostí v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století. Lidé si zvykli na určitý životní standard, a běda, když se jim na něj sáhne. Oproti tomu Rusové zažili ve své historii takové strasti jako byla výprava Napoleona Bonaparte, první světová válka, občanská válka, druhá světová válka, rozpad SSSR, kdy zkolabovala prakticky celá ekonomika. Jsou na strádání historicky zvyklí a obávám se, že my ne. Prezidenta Putina ještě před půlrokem nemělo v přílišné oblibě až čtyřicet procent Rusů, ale teď má skoro devadesátiprocentní podporu. I mladí lidé tam říkají, že Rusko budou bránit za všech okolností.

Navíc má Rusko na východě strategického spojence v podobě Číny...

V rámci BRICSu jde o dlouhodobý proces, kdy si země spojené v tomto uskupení již dávno uvědomily, že nechtějí být v područí USA. Ostatně BRICS byl založen v Jekatěrinburgu. Nyní se toto spojenectví ještě prohloubí a můžeme očekávat třeba i novou měnu nebo totální přerozdělení světových trhů. Země BRICSu dnes tvoří čtyřicet procent světové ekonomiky, což není zanedbatelný podíl. Navíc jsou tyto země velmi pracovité, tamní obyvatelstvo si dokáže utáhnout opasek a tak dále. U nás v Evropě vítězí spotřeba a výroba stagnuje. Především vlády ODS udělaly zásadní chybu v tom, že naši ekonomiku nasměrovaly do sféry služeb a opomíjely výrobu jako základní způsob vytváření hodnot, ať už jde o výrobu průmyslovou nebo zemědělskou. Bývalý prezident Agrární komory Jan Veleba to říká jasně. V současnosti skoro padesát procent masa dovážíme, ale ještě před několika lety jsme byli soběstačnou zemí. Dnes jsou vesnice prázdné a kravíny či vepříny se rozpadají. To by se mělo změnit.