Lídři evropské sedmadvacítky se v úterý ráno dohodli na podmínkách Fondu obnovy ekonomik a budoucího evropského rozpočtu. Objem poskytovaných prostředků zůstal, výrazně však byl snížen podíl grantů z původně zamýšlených 500 miliard eur na 390 miliard. Zbylých 360 miliard pak bude formou půjček. Můžeme to považovat za úspěch „úsporného křídla“, tedy Nizozemska, Švédska, Dánska a Rakouska?

Tyhle státy hrály o to, kolik eur nakonec budou na jižní státy skrze nový fond doplácet. O trochu tu částku snížily, ovšem jen teoreticky – za předpokladu, že země typu Řecko, Španělsko a Itálie budou své půjčky splácet. A o tom lze pochybovat, když uplynulých deset let bylo v EU o odpouštění dluhů a neschopnosti jižních zemí splácet dluhy.

Předseda Evropské rady Charles Michel hovořil po konci jednání o silné a jednotné Evropě. Lze při pohledu na průběh summitu s těmito slovy souhlasit?

Z pohledu EU je to politický úspěch, protože plán jim nakonec nikdo nevetoval. Ale nemá to nic společného s tím, jestli je Evropa silná, nebo slabá. Na to plán nemá sebemenší vliv. Je to jen přesouvání peněz z jedné kapsy do druhé, Evropu jako celek toto přerozdělování nijak neobohatí ani neposílí.

Europoslanec Guy Verhofstadt byl těžkopádností jednání rozladěn. Na svůj Twitter napsal: „Evropa je opět paralyzována podmínkou jednohlasnosti mezi členskými státy. Nejvyšší čas zahájit konferenci o směřování Evropy, abychom toto zrušili! Takto moderní politika nefunguje.“ Co na tato slova říci? Očekáváte, že „nehodící se“ podmínka jednohlasného názoru bude do budoucna čelit tlaku na odstranění?

Podmínka jednohlasnosti je trnem v oku eurofanatiků, jako je Guy Verhofstadt, celá léta. V minulosti se jim dařilo jednomyslnost odstraňovat u nových a nových oblastí s každou novou smlouvou od Maastrichtské po Lisabonskou. Budou na to tlačit i nadále.

Na tiskové konferenci po skončení summitu polský premiér Morawiecki oznámil, že ani rozpočet, ani fond již neobsahují onu výslovnou podmínku respektování principů právního státu, která tolik vadila Polsku a Maďarsku. Původní návrh byl totiž výrazně „naředěn“ a nyní není přesně specifikováno, že případné porušení povede ke konkrétním sankcím. Lze tento výsledek považovat za úspěch V4, jak o tom referují Morawiecki s Orbánem?

Ta podmínka tam výslovně není, ale peníze bude na základě žádostí členských států přidělovat rada ministrů na základě doporučení Komise. A rada má rozhodovat kvalifikovanou většinou. Takže tam můžou Polsko i Maďarsko vždy přehlasovat, ať už budou oficiální důvody jakékoliv. Všichni teď dali Evropské unii obrovský bianko šek.