V nedávném článku pro PL.cz jste letmo nastínil, že podle vás globální oteplování není problém, jelikož za nárůstem teplot v historii lidstva vždy stála hojná období. Také nesouhlasíte, že příčinou nárůstu teplot je zvýšená koncentrace skleníkových plynů, tedy důsledek lidské činnosti, jak se domnívá většina vědců. Jenže průmyslové země se v Kjótském protokolu zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 % a tento závazek má dopad na změnu v energetické politice, dotování obnovitelných zdrojů... Udělaly by to snad, aniž by měly hypotézy něčím podložené?

Ono to ale není podložené vědou. To rozhodl Mezinárodní klimatický panel jako politický orgán, který se snaží o prosazení takzvané skleníkové hypotézy. Jeho představitelé to dělají tak, že vědci vyhodnocují různé publikace a podle toho sdělují, že by to mělo být. A to i za cenu prokázaných podvodů. Dokonce dochází k takovým excesům, že prý do roku 2035 zmizí ledovce v Himalájích. To jsou nesmysly! Vzešlo to z toho, že se to objevilo v nějakém novinářském článku, oni to klidně převzali do své zprávy. Klíčovým problémem je víra, že současné oteplování klimatu je díky produkci skleníkových plynů, hlavně CO₂, dominantně způsobováno člověkem. Proto ten velmi drahý boj proti CO₂ – u nás hlavně proti prokazatelně nejlevnějšímu energetickému zdroji, hnědému uhlí.

V otázce, zda se vyplatí proti oteplování přijímat nějaká výraznější opatření, jsou velké rozpory. Je i v Klimatickém panelu vůbec někdo, kdo je přesvědčen, že růst teplot má pro úrodnost a pro společnost pozitivní dopad, tedy že místo eliminačních opatření se máme situaci přizpůsobit, adaptovat se?

Klimatickému panelu šéfoval dlouhodobě – do loňského roku – Ind R. K. Pachauri, který přitom vůbec není klimatolog. Je dopravní inženýr, ale byl tam jako politická figura (z pozice předsedy panelu odstoupil po zahájení svého vyšetřování z podezření na sexuální obtěžování, pozn. red.). Každý stát má v Mezivládním panelu pro změny klimatu svého zástupce. My jsme tam měli zkušeného klimatologa Jana Pretela, který se snažil ostatní přesvědčit, aby se orientovali ne na zastavení oteplování, ale spíše právě na adaptační opatření – že stejně dojde k vysokým teplotám a musíme se na ně připravit. Aby bylo dostatek vody a tak dále. Pachauri ho úplně odbýval, že to takhle nebude. Tento náš člověk pak posuzoval modernizaci tušimické elektrárny. Vycházel z toho, že dojde k výraznému zlepšení emisí SO₂, sloučenin dusíku a popelovin a že když se nebude chytat CO₂, tak že to bude nepodstatné, neboť se nejedná o škodlivinu, ale životodárný plyn s podpůrným vlivem na vegetaci. Víte, jak to dopadlo? Okamžitě ho z Klimatického panelu OSN vyhodili a to tam byl dvanáct let – náměstek ministra životního prostředí ho hned z funkce odvolal a jako náhradu dosadili mainstreamového klimatologa, který tam teď jen papouškuje oficiální „pravdy“ (současným zástupcem je Radim Tolasz, pozn. red.). To zavání sovětskou lysenkovštinou. Stalin tenkrát likvidoval celou vědecky vyspělou biologickou vědeckou školu, aby prosadil svoje politické cíle. Tím to začíná. Každý diktátor většinou nepohodlné lidi vyhazuje z práce. Dělal to i Hitler i mnozí další, protože nepohodlní, když jsou pak odříznutí od sociálních možností, tak buď jsou poslušní, nebo prostě utečou. Děje se to, bohužel, i dneska také u nás. Věda ale neuznává „většinový názor“. Vše je potřeba vědecky podložit, jinak bychom si dodnes stále mysleli, že se Země netočí. Tenkrát také ten jeden jediný řekl „A přece se točí“, i když celá společnost byla proti němu. Vědec je hybatelem. O tom, co je vědecké, musí rozhodovat vědci, a ne politici.