V nedávném článku pro PL.cz jste letmo nastínil, že podle vás globální oteplování není problém, jelikož za nárůstem teplot v historii lidstva vždy stála hojná období. Také nesouhlasíte, že příčinou nárůstu teplot je zvýšená koncentrace skleníkových plynů, tedy důsledek lidské činnosti, jak se domnívá většina vědců. Jenže průmyslové země se v Kjótském protokolu zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 % a tento závazek má dopad na změnu v energetické politice, dotování obnovitelných zdrojů... Udělaly by to snad, aniž by měly hypotézy něčím podložené?

Ono to ale není podložené vědou. To rozhodl Mezinárodní klimatický panel jako politický orgán, který se snaží o prosazení takzvané skleníkové hypotézy. Jeho představitelé to dělají tak, že vědci vyhodnocují různé publikace a podle toho sdělují, že by to mělo být. A to i za cenu prokázaných podvodů. Dokonce dochází k takovým excesům, že prý do roku 2035 zmizí ledovce v Himalájích. To jsou nesmysly! Vzešlo to z toho, že se to objevilo v nějakém novinářském článku, oni to klidně převzali do své zprávy. Klíčovým problémem je víra, že současné oteplování klimatu je díky produkci skleníkových plynů, hlavně CO₂, dominantně způsobováno člověkem. Proto ten velmi drahý boj proti CO₂ – u nás hlavně proti prokazatelně nejlevnějšímu energetickému zdroji, hnědému uhlí.

V otázce, zda se vyplatí proti oteplování přijímat nějaká výraznější opatření, jsou velké rozpory. Je i v Klimatickém panelu vůbec někdo, kdo je přesvědčen, že růst teplot má pro úrodnost a pro společnost pozitivní dopad, tedy že místo eliminačních opatření se máme situaci přizpůsobit, adaptovat se?

Klimatickému panelu šéfoval dlouhodobě – do loňského roku – Ind R. K. Pachauri, který přitom vůbec není klimatolog. Je dopravní inženýr, ale byl tam jako politická figura (z pozice předsedy panelu odstoupil po zahájení svého vyšetřování z podezření na sexuální obtěžování, pozn. red.). Každý stát má v Mezivládním panelu pro změny klimatu svého zástupce. My jsme tam měli zkušeného klimatologa Jana Pretela, který se snažil ostatní přesvědčit, aby se orientovali ne na zastavení oteplování, ale spíše právě na adaptační opatření – že stejně dojde k vysokým teplotám a musíme se na ně připravit. Aby bylo dostatek vody a tak dále. Pachauri ho úplně odbýval, že to takhle nebude. Tento náš člověk pak posuzoval modernizaci tušimické elektrárny. Vycházel z toho, že dojde k výraznému zlepšení emisí SO₂, sloučenin dusíku a popelovin a že když se nebude chytat CO₂, tak že to bude nepodstatné, neboť se nejedná o škodlivinu, ale životodárný plyn s podpůrným vlivem na vegetaci. Víte, jak to dopadlo? Okamžitě ho z Klimatického panelu OSN vyhodili a to tam byl dvanáct let – náměstek ministra životního prostředí ho hned z funkce odvolal a jako náhradu dosadili mainstreamového klimatologa, který tam teď jen papouškuje oficiální „pravdy“ (současným zástupcem je Radim Tolasz, pozn. red.). To zavání sovětskou lysenkovštinou. Stalin tenkrát likvidoval celou vědecky vyspělou biologickou vědeckou školu, aby prosadil svoje politické cíle. Tím to začíná. Každý diktátor většinou nepohodlné lidi vyhazuje z práce. Dělal to i Hitler i mnozí další, protože nepohodlní, když jsou pak odříznutí od sociálních možností, tak buď jsou poslušní, nebo prostě utečou. Děje se to, bohužel, i dneska také u nás. Věda ale neuznává „většinový názor“. Vše je potřeba vědecky podložit, jinak bychom si dodnes stále mysleli, že se Země netočí. Tenkrát také ten jeden jediný řekl „A přece se točí“, i když celá společnost byla proti němu. Vědec je hybatelem. O tom, co je vědecké, musí rozhodovat vědci, a ne politici.

A kdy už lze informaci považovat za „vědeckou“? Za pravdu?

Podle někdejšího rakouského filozofa K. R. Poppera existuje uznávaný názor na to, co je vědecké. Za prvé opakovatelnost – pokud jde o nějaký děj, tak se musí slepě opakovat. A dále – vědeckost nemůže být prokazovaná něčím neprokázatelným. To znamená například: nemůžeme prokázat, že není Bůh. A proto je to náboženství, a ne věda, když to řeknu lapidárně. Nikdo nemůže to, že podle odhadů stoupne do konce století globální teplota na určenou výši, vyvrátit. Perspektivu zopakovat kontrolně nemůžete. To, že dominantním při vzrůstu teplot je člověk, vyvrací dnes jednoznačně „geologický kalendář“. Skleníkovou hypotézu vědecky vyvrátilo již mnoho vědců. Z našich například profesor Miroslav Kutílek, Luboš Motl a řada dalších. Oficiální skleníková hypotéza není vědecky zdůvodnitelná. Stojí na víře, a je proto v podstatě klimatickým náboženstvím.

To plně odpovídá současné klimatické situaci, která je navíc ověřená proxy daty, geologickým kalendářem a tak dále. Je skoro stoprocentní, že se blížíme k vrcholu poslední doby meziledové. Protože už v ní žijeme 12 tisíc let. Nikdo neví, zda se to zvrtne k ochlazování, protože to vše jsou jen technokratické výpočty o mnoha neznámých. Přesný součet nepřesných čísel. Co dají do počítačů, to jim vyjde. Byly vytvořeny scénáře, takový vějíř, a pak si ti vědci říkají: No on asi ten prostředek bude tak nějak správný. Ale to vůbec není vědecké. Vývoj přírody totiž není lineární, natož lineární v teplotách a v CO₂. Propočet mají do roku 2090. Neumíme dosud předpovědět počasí ani na měsíc dopředu, natož klima do konce století. Přitom se toto vše uvádí za globální oficiální pravdu. A co se týče mého oboru, tak například právě rekultivaci lze realizovat nejen jako nápravu krajiny, která byla poškozena vlivem lidské těžební činnosti, ale rovnou jako preventivní adaptaci na klimatické změny. Právě v severočeské hnědouhelné pánvi lze tak najít vzorové příklady.

Kdo na tom, aby se prezentovala ta „nevědecká“ varianta, má tak enormní zájem?

Hlavním tlumočníkem tohoto klimato-politického postoje je OSN, generální tajemník – politik a diplomat – Pan Ki-mun. Jemu dnes sekunduje současný americký prezident Obama. Amerika se přitom jako světově největší emitent nikdy nezavázala k dodržování požadavků omezování průmyslových emisí – o tom se moc nepíše, to není populární. Nezavázala se ani ke Kjótskému protokolu, tedy ke snižování skleníkových plynů.

Teď to chce Obama udělat tak, že to podepíše sám jako prezident – i když je to věc parlamentů – a pak „zřejmě budoucí prezident USA“ už teď jednoznačně prohlásil, že okamžitě zruší spoluúčast na Paříži. Tedy na tom slibu. K žádnému omezování se nezavážou a nebudou přispívat na oněch 100 miliard na opatření.

V Americe vědí, jak to je – tam vyšly desítky vědeckých publikací, které jednoznačně vyvracejí stanoviska Mezivládního panelu pro změnu klimatu! Potvrzují, že proměnlivost klimatu je zcela zásadně ovlivňována přírodními faktory a procesy. Politici to ale neberou v potaz a jedou si pořád po svém. Konzervativci mají v Kongresu většinu, už dávno proti tomu brojí, ale nedokázali zvrátit postoj kvůli prezidentovi. Utíká od toho už i Austrálie, jeden z největších těžařů uhlí na světě, také Kanada. Úplně vágně se zavázala Čína – s tím, že do toho půjdou až po roce 2030. Indie se nikdy nezavázala... A to jsou největší producenti. Kanadě a Rusku oteplování významně pomůže.

A jak je to s produkcí CO₂ u nás?

Na světě produkujeme 0,6 % CO₂, Evropa šest procent jako celek (pro srovnání – USA 36 %, pozn. red.). Přitom Evropa jako jediná si staví taková tvrdá opatření, která ji ekonomicky naprosto zdevastují. Já jsem si sám pro sebe sepisoval na papír, co z těch opatření – proti globálnímu oteplování a snižování emisí – bude všechno ekonomicky vyplývat:

Platit emisní povolenky; připravuje se platit uhlíkaté daně; chytat CO₂ – to je ohromně nákladné opatření – a někam jej nákladně ukládat, nevíme kam. Dále státní podpora neuhlíkatých zdrojů – slunce, vítr. Půda má vyrábět potraviny. Ne paliva, která ještě dál devastují ovzduší. Jenom sluneční energetika nás stojí asi 40 až 44 miliard ročně, dvacet roků to budeme platit. A to musíme, protože se k tomu stát zavázal 12,6 Kč za jednu kW, i když pak se sazba snížila na polovinu. A teď si představte, že my se hrdlíme přidat jednu nebo dvě miliardy lékařům či kantorům. To je prostě šílenost. Když si tohle člověk dá dohromady, tak je vidět ta hrozná manipulace. Jenomže je to i tím, že mnoho našich mocných a dobře informovaných má v tomto byznysu své akcie. Věděli dobře, co se bude připravovat, tak si je stačilo nakoupit. Je to ohromný tunel, který platíme my.

Zmínil jste Čínu jako velkého producenta emisí. Kdysi jste v této zemi přednášel tamním studentům o rekultivaci krajiny a zaváděl tam své know-how. Máte k této zemi tak pozitivní vztah jako prezident Zeman, který vám mimochodem nedávno zaštítil fotografickou výstavu na Hradě?

Nevím, jestli je nutné shodovat se s prezidentem úplně ve všem. Je prognostik a politik. Podle mě je jeho postoj motivován politicky, strategicky a v hodně širokých souvislostech. Jestliže například podporou čínských akvizic míní, že posílí naše postavení v rámci geopolitické situace ve světě, tak ano – proč z toho vyčleňovat druhou světovou velmoc? Mnoho našich si neuvědomuje, že Čína odtržená a izolovaná od světa by se mohla vyvíjet mnohem nebezpečnějším směrem. Příkladem je Severní Korea.

Z čistě ekonomického hlediska, pokud bude vše probíhat na odběratelsko-dodavatelském vztahu, je to v pořádku. Čína tady dostala punc producenta špatných hraček a tak dále, ale přeci někdo si je objednal a pak je zde prodával za láci. Dnes se situace samozřejmě výrazně lepší. I technologicky je minimálně v tom trojúhelníku USA, Čína a Rusko. Lítají dneska do kosmu, mají nejmodernější techniku. Málokterý počítač či fotoaparát by neměl čínské komponenty. Oni umí dělat, protože jsou perfekcionisté. Pracovití. A poměrně nenároční, protože během několika dlouhých desetiletí žili hrozným způsobem – když jsem tam byl, tak to doznívalo – a jsou si toho vědomi. Z diktátorského srabu se dostali na současnou úroveň, která určitě není čistě demokratická, ale ve srovnání s jejich minulostí je to vysoce pokrokové.