Pane profesore, na začátek, jaký je váš komentář k definitivnímu rozhodnutí českého národa při volbě prezidenta?

V rozhovoru před prvním kolem volby jsem řekl, že v případě zvolení Petra Pavla nepolezu nikam na cimbuří vyvěšovat zelené trenýrky. Na rozdíl od některých jiných, já svá stanoviska a postoje neměním podle toho, jak se momentálně vyvíjí situace, takže mohu svá slova jen potvrdit.

Co říkáte na názor, že ani tak nejde o vůli národa jako spíš o to, koho média a nejrůznější propagandisté lidem vnutí. Opravdu mají takovou moc?

Na jednu stranu to tak vypadá. Od svých známých vím například o tom, že volbu kandidáta pětikoalice oslavoval bouřlivě třeba personál jistého domova důchodců, který si toho od posílení pravicové politiky zase tolik slibovat nemůže. Na druhou stranu víme, že při dvou předchozích volbách nebyla média ani trochu nakloněna prezidentu Zemanovi, dělala reklamu jeho protikandidátům ve srovnatelném měřítku, jako se činila nyní. Přesto Zeman tyto volby vyhrál. Takže bych byl s hodnocením vlivu médií dost opatrný.

„Jednou komunista, vždycky komunista.“ Z hlediska politického je to bída. Ovšem z hlediska pedagogického se celá věc jeví mnohem nadějněji. Generál Pavel totiž vyrůstal regulérně ve zločinném prostředí a téměř až do třiceti let, podle svých vlastních slov, nechápal vůbec nic. Otevírá se určitá šance na převýchovu v měřítku masovějším, psal jste pro Argument. Jak jste to myslel?

Většina voličů řekla, že jim nevadí komunistická minulost kandidáta, pokud se zřekl všeho, v co dříve věřil, odsoudil výchovu, které se mu dostalo od rodičů, odloučil se od bývalých přátel a jednoznačně se distancoval od všech, kteří nepřevlékli kabáty tak radikálně jako on. Až dosud se nepředpokládalo, že je možné tímto způsobem získat absolutní pardon a nechat ze sebe udělat mravního velikána. Nyní by se tedy mělo říci, zda se s možností převýchovy počítá i u některých jiných bývalých komunistů, anebo pro ně bude nadále platit lustrační zákon či trest v podobě snižování starobních důchodů. Co když se někteří z nich mezitím napravili, i když to neudělali třeba proto, aby získali nejvyšší post ve státě?