USA jsou, jak známo, zemí přistěhovalců. Zlepšily se v tom, jak přijímat cizince a začleňovat je do společnosti? Nebo se to každá generace učí znovu?

Skvělá otázka. To, co je na USA výjimečné, a nemyslím to jako chlubení, neboť je to spíše výjimečné břemeno, je to, že jsme země založená na univerzálním občanském krédu. Nejsme země postavená na kmenové soudržnosti, krvi, náboženství a etnicitě. Na papíře. Ve skutečnosti dlouhou dobu byla bílá barva kůže normou. Zejména ji určovali bílí muži. Po dlouhou dobu tu bylo rozpojení mezi naším krédem a realitou, ať už šlo o otroctví, vyčlenění Číňanů, nahnání amerických Japonců do internačních táborů za druhé světové války, vyhlazování amerických indiánů. Ale průběh historie také svědčí o tom, že se Spojené státy snaží zmenšovat ten rozdíl mezi jejich krédem a realitou. V každé generaci se zlepšujeme, rozdíl mezi realitou a teorií se zmenšuje.

Což může dnes, kdy je na vzestupu Donald Trump, působit divně. Vždyť on jezdí po Americe a říká: Vyhoďte všechny přistěhovalce! Postavte vysokou zeď! Podlézá nejhoršímu strachu a snaze vyčlenit cizince ze společnosti. Takže si můžete myslet, že Spojené státy se vracejí do minulosti. Ale já si myslím, že se opravdu stáváme zemí pestřejší, zemí s různými kulturami a spojení bílé rasy s privilegiem a americkostí oslabuje. Přichází nová Amerika. A pro některé to je zdroj úzkosti. Jejich místo ve společnosti a identita jsou – jak si myslí – zpochybněny. Trump je pro ně dobrý způsob, jak svoji úzkost vyjádřit. Ale jsem optimistický. Když se podívám, kde jsme nyní ve srovnání s tím, kde jsme byli před padesáti pětasedmdesáti lety, toto je rozmanitější a inkluzivnější společnost. Máme samozřejmě velmi hluboké problémy, ale snažíme se.

Věří Trump tomu, co říká? Nebo je to jen pohodlná póza?

Trump je neuvěřitelným mediálním fenoménem. Je velmi těžké říci, co na něm je vlastně opravdové. On by to sám přiznal. Někde uvnitř je samozřejmě lidská bytost jménem Donald Trump se svými city, pamětí, zkušenostmi a vztahy. Ale právě teď prodává obchodní značku Donald Trump T.M. A ten produkt roku 2015 se týká čistého populismu a resentimentu vůči změně, vůči elitám. Něco z toho je pochopitelné a dokonce má reálný základ, ale mnoho je velmi ošklivé, nativistické a rasistické.

Je to širší fenomén, který se odehrává pravděpodobně ostřeji v Evropě než u nás. Virus nativismu a strachu a snahy po rasové čistotě v politice existuje vždycky. V některých historických fázích je globální imunitní systém silnější, v jiných slabší. Nyní jsme se dostali do fáze, v níž je imunitní systém slabý. Virus je silnější a rozšiřuje se jakoby nekontrolován. Vidíte to v západní a střední Evropě, vidíme to i ve Spojených státech. Je to důsledek globálního momentu, v němž jsme, který je nejen o integraci, ale také o tektonických posunech v demografii a ekonomických potížích.

Přistěhovalecká krize v Evropě probouzí duchy minulosti, jakými jsou šovinismus, rasismus i neonacismus. Zdá se, že začíná ohrožovat jádro evropské integrace. Jak by tento problém měli evropští lídři řešit? Musejí být přece opatrní.

Není jednoduché přenést americkou zkušenost do Evropy. Evropský projekt integrace je povrchně podobný federalizaci USA, ale je také zásadně jiný. Pokud je tu nějaké poučení z křehkosti evropského projektu, pak je to tento: lídři EU musejí začít věnovat více pozornosti kulturnímu významu integrované Evropy. Je jasné, že velká pozornost se upírá k ekonomické integraci a hlavně k jejím prohrám, problémům Řecka a dalších zemí, ale kulturní dimenze, snaha vytvořit celkový příběh je důležitější. Jde o otázku, co znamená evropskost a jak dospět k evropskému ekvivalentu amerického mota E Pluribus Unum: Jednota v rozmanitosti. Což není snaha vymazat lokální rozmanitost a regionální různost, ale naopak oslava těchto růzností pod nějakým vyšším celkem, který by vás sjednocoval a vytvářel společnou kulturní identitu. To je projekt pro novou generaci lídrů evropské integrace: jaký je příběh onoho Unum, který umožňuje rozkvět místních identit? Evropa zatím myslela hodně technokraticky. Idea, že když spojíme ekonomiku, cla a obchod, pak se ten „zbytek“ jaksi dostaví sám, je chybná. Co znamená být evropský?

To je od Američana čínského původu zajímavý pohled. Pomohlo vám vaše rodinné zázemí dospět k této perspektivě?

Jeden základní rozdíl mezi USA a Čínskou lidovou republikou, která nyní nastupuje a bude supervelmocí, je, že Spojené státy produkují čínské Američany a Čína neprodukuje americké Číňany. Čína to nechce, nezajímá se o to. Nechce nově definovat, co znamená být Číňanem. Otázka pro Evropu tedy zní: Jak rychle je schopná osvojit si tento „americký“ zvyk a stav mysli? Přijmout lidi z celého světa a v tomto procesu nově určit, co znamená být Evropanem.