V pátek 1. února zažila Sněmovna vzrušenou debatu, která vyvrcholila tím, že vás poslanec SPD Lubomír Volný vyzval, abyste šli ven... Zažil jste v politice osobně už něco podobného?

Nikdy v životě jsem nic podobného v politice nezažil. Nikdy. Ale zažil jsem to za svoji kariéru hokejisty na ledě, nebo když byla vyhrocená situace v dobách mládí v restauracích. Ale nikdy v politice. O to větší to bylo pro mě nejen překvapení, ale úděs. Můžeme se přít ideologicky o pravicové a levicové vidění světa, ale přeci si nebudeme vyhrožovat, že si to budeme vyříkávat venku ručně. Tímto to možná začíná, a čím to končí? Tím, že nás začnou mlátit holema po hlavách? Trošku na mě dýchnul Berlín, třicátá léta.

TAKTO SE PRO PARLAMENTNÍLISTY.CZ K INCIDENTU VYJÁDŘILA DRUHÁ STRANA, POSLANEC VOLNÝ

Viděl jste, nebo slyšel něco podobného v Poslanecké sněmovně, i když se vás to bezprostředně netýkalo?

Bylo to něco, co překročilo všechno. Viděli to tak i kolegové. Nebylo to kvůli ochraně Birkeho, nejsem žádný svatoušek a nikoho a ničeho se nebojím. Byla to reakce na základní princip. Tohle bylo absolutně za hranou, ale na míle či kilometry slušného chování a přístupu k politice. Sklouzávat k násilí – to je něco děsivého. Nepřišel jsem se do politiky prát, ale argumentačně vyhrávat či prohrávat. Když prohraju, uznám to a respektuju to. V demokratickém parlamentu je takovéto chování nepřijatelné. Moc oceňuji kolegy, že to odsoudili společně, i z jiných politických stran.

Měl by se tento incident řešit i nějak dál?

Určitě nebudu podávat trestní oznámení, pan Volný by se mi jenom vysmál a já bych ho tím zviditelňoval. Jsem z radnice, z komunální politiky zvyklý na ledasco. Už mi pár lidí vyhrožovalo. Kdy jsem třeba vystěhovával rodinu, kde otec té rodiny seděl za vraždu. Oni mi sem naběhli a řekli, že mě podřežou, když je z toho bytu vystěhuji. Takže jsem zvyklý na ledasco. Rány umím dát i rozdat. V komunální politice se mi to tedy stalo, ale v parlamentní politice se tohle stát nemůže.